New town, new life. [POKRAČOVÁNÍ KLUK Z VLAKU]

16.kapitola

*Pohled Emily*

Je ráno. Úterý. První hodinu máme francouzštinu, píšeme test a já se na to vůbec nepodívala, protože jsem nakonec zůstala až do rána u Honzy. Před tím,než jsem šla do školy, jsem se tedy vydala domů, vzala si věci  potřebné na dnešní vyučování,a vydala se směr škola. Před ním už na mě čekal Karel, se kterým jsme šli společně do třídy.
"Umíš to?"zeptala jsem se ho,když jsme se posadili do naší lavice.
"Jo, celý večer jsem se to učil,tak snad to bude aspoň na trojku,"odpověděl mi a já se na něj vyděšeně podívala.

"Chceš mi říct, že je to tak těžký?No tak to jsem v háji.."povzdychla jsem si a rychle otevřela sešit s látkou, ze které jsme měli psát.

"Kdyby ses na to večer podívala a nedělala něco jinýho, mohla jsi to aspoň z poloviny umět,"uslyšela jsem vedle sebe Karlův hlas, i když vím, že jsem to asi slyšet neměla.

"Jak víš, co jsem dělala?"zvedla jsem svůj zrak ze sešitu a přesměrovala ho směrem k němu.

"Dokážu si to představit,"ušklíbl se,zvedl se ze židle a vydal se směrem k Anetě.
Jen jsem nad tím pokrčila rameny a dál se snažil si alespoň přečíst to, z čeho píšeme.

Zazvonilo a učitelka přišla do třídy. Bez sešitů na písemku.
Pozdravila nás, řekla, abychom se posadili a podívala se po třídě.
"Tak děti, já vím, že jsem vám řekla, že si dnes napíšeme test, ale nakonec jsem se rozhodla, že si jen někoho vyzkouším,"usmála se směrem ke mě, asi jako kdyby tušila, že já se neučila.
"Tak si vyzkoušíme třeba ... Kájo a Anet,pojďte,"kývla směrem k nim a já se v duchu zaradovala.
Říká se přeci,že karma je zlá,že?
Mezitím, co učitelka zkoušela, tak nám zadala pár cvičení, která jsme měli udělat. Jelikož mi francouzština jde, měla jsem je hotová vcelku rychle, a tak jsem poslouchala otázky, na které se ptá u zkoušení. Popravdě, na tohle bych dokázala odpovědět i já, jenže Aneta se jen nervozně přebíhala pohledem mezi Karlem a učitelkou a mlčela. Měla jsem strašnou chuť se smát, ale snažila jsem se to vydržet, což se mi nakonec povedlo.
"Takže Anet, dnes je to za pět, příští hodinu tě vyzkouším znovu. A ty Kájo máš za tři, perfektní to rozhodně nebylo,"řekla učitelka, když se oba dva zkoušení posadili zpět na svá místa.
"Nechápu jak se ti to povedlo, ale to ti neprojde,"zašeptal Karel směrem ke mě.

*Po škole, Emily je na cestě domů, pohled třetí osoby*

Dnešní den byl jeden z těch chladných, podzimních dnů. Venku foukal studený vítr, který rozfoukával listí, co bylo všude kolem na zemi. Emily šla ze školy domů pomalu, neměla totiž kam spěchat. Věděla, že dnes se bude muset obejít bez Honzy, který měl dlouhou školu, bez Karla, který je někde s Anetou a dokonce i bez mámy, která je dnes v práci až pozdě do večera. Rozhodla se tedy, že se zastaví v obchodě a nakoupí si něco, z čeho by si mohla vytvořit večeři. Vybrala si jen pár věcí, které byly důležité a šla směrem k pokladně. Jelikož nekoukala na cestu, tak do někoho narazila. Omluvila se tomu "neznámému", dokud nezjistila,že ho vlastně zná. Moc dobře ho zná. Chtěla se ho nějak zbavit, jenže on měl nejspíše dobrou náladu a chtěl si s ní povídat o jejím životě. Přemluvil ji tedy, aby si spolu šli sednout do kavárny. V ní Emily uviděla sedět Karla. S Ájou a s Anetou. Nevšímala si jich a šla s Pavlem ke stolu, který byl na druhé straně kavárny. Společně si objednali horkou čokoládu a povídali si. Cítili se spolu skvěle, stejně, jako dřív, jenže ze své strany pořád cítila nechuť. Snažila se všechno perfektně zamaskovat, což se jí taky dařilo, ale v jejím těle se mísily všechny pocity.
Seděli spolu v kavárně snad dvě hodiny, stihli si popovídat o všem,co potřebovali a Pavel poté Emily doprovodil domů. Rozloučili se obejmutím, i přes to,že to Emily nechtěla. Nejradši by celé tohle odpoledne vymazala ale bylo příliš pozdě. Jakmile za sebou zavřela dveře do pokoje, přišla jí zpráva. Zpráva, ve které stály dvě slova.
Dvě slova, která vše změnila.

"Pavel?Vážně?"

Ahoj všeem:)
Jak se dneska máte?

Doufám, že mě po dnešním díle nezabijete, ačkoliv jsem původně chtěla psát něco úplně jiného, musela jsem svůj mozek překecat k tomuhle. 
Včera byl UTUBERING a bylo to naprosto boží<3 Konečně, po několika letech, jsem viděla Honzu a vyfotila se s ním, což znamená, že z toho budu nadšená ještě několik dalších týdnů:D Takže vám přeju opravdu hodně štěstí se mnou:DD
A teď zpět k vám. Před dvěma díly jsem děkovala za překročení hranice 6K reads, no dnes už je překročena hranice 7K, což je neskutečné. Děkuju vám, neskutečně moc si toho vážím<3

xx
P.S.7 dnů do craftconu:33