New town, new life. [POKRAČOVÁNÍ KLUK Z VLAKU]

2.kapitola

"Emily, jídlo!"křikla mamka ze spodu a já se rychle vyhrabala z postele.
Schody jsem seběhla tak za 10 vteřin, protože jsem měla strašný hlad.

"Mňam, špagety,"posadila jsem se za stůl a okamžitě se pustila do jídla.

"Po večeři půjdeme na návštěvu k sousedům, "prohodila mamka při večeři.

"Cože?"
"Dneska jsem se s tou paní seznámila, je moc milá a pozvala nás dnes večer k nim,"usmála se na mě, "a má syna přibližně v tvém věku."
"Super,"ironicky jsem se usmála a pokračovala v jídle.

"Oblékni si, prosím, něco jiného, než tepláky, děkuji,"křičela za mnou mamka, když jsem vstala od stolu a šla zpátky do pokoje.
Ze skříně jsem vyhrabala obyčejné modré rifle, šedý svetřík, vzala jsem si hodinky, do ruky mobil a vydala se zpátky za mamkou.

"Můžeme?"zeptala se mě mamka hned, jak jsem slezla ze schodů.
Přikývla jsem, obula si boty a vydaly jsme se k sousedům.

Mamka zazvonila a ze dveří vyšla nějaká paní. Jasně, to bude ta, se kterou se mamka seznámila.
"Ahoj Emily, moc ráda tě poznávám,"usmála se na mě a já jí úsměv opětovala.
Pozvala nás dovnitř a usadila do obýváku.
"Honza, tedy můj syn, ještě není doma, ale za chvíli by mě dorazit,"mrkla na mě a odběhla pro něco do kuchyně.
"Mami.. jak dlouho tu hodláš být?"zeptala jsem se mamky otráveně, protože jsem předpokládala, že to tu moc zábavné nebude.
"Moc dlouho ne, zítra máš školu,"odpověděla mi rychle.
Uslyšely jsme klapnutí dveří a podle všeho přišel Honza, nebo jak se má jmenovat, domů.
"Ahoj, v obýváku máme návštěvu, tak se běž představit,"řekla ta paní, která mi neřekla svoje jméno.
Chvíli bylo ticho a potom do obýváku vkročil on. Honza. Ment. Říkejte mu jak chcete. Podíval se na mě a usmál se.

"Ahoj Honzo, jsem Martina,"vstala mamka ze sedačky a podala mu ruku.
"Honza, těší mě,"odpověděl jí a mamka se otočila na mě.
"Tohle je Emily, má dcera, která nejspíš ztratila i tu poslední kapku slušného vychování, co měla,"ukázala na mě a tvářila se naštvaně.
Rychle jsem vystřelila z gauče a přišla k Honzovi.
"Ehm, rád tě poznávám,"řekl poněkud nervózně.
"Nápodobně,"zlehka jsem se zasmála.
"Tak děti,"přerušila naše představování Honzova mamka, "co kdybyste se vydali spolu k tobě do pokoje Honzo?"
Honza se otočil a vydal směr svůj pokoj a já ho následovala.
Pokoj jsem samozřejmě znala z videí, takže mě ničím nepřekvapil.
"Můžeš se posadit kam chceš,"usmál se na mě a sám si sedl na postel. 
Posadila jsem se vedle něj a nervózně jsem si namotávala pramínek vlasů na prst.
"Tak, jak dlouho už tu bydlíte?"
"Moc dlouho ne, ale už to tu alespoň trochu znám."

Jen přikývnul a vzal si do ruky mobil.

"Odněkud tě znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud.."podíval se na mě a já se na něj vyděšeně podívala.
Pak jsem ale pochopila.
"Blazer..chodili jsme spolu,"řekla jsem a cítila jsem, že se mi do očí ženou slzy.
"Jo"Už vím, často o tobě mluvil, i když teda většinou ne v dobrým.Počkat, na tohle zapomeň, to jsem říkat neměl,"dal si ruku před pusu, ale já věděla, že je pozdě.
První neposedná slza už tekla dolů po mojí tváři a za ní se hned vydala další. Než jsem se nadála, Honza si mě vtáhnul do objetí.
"Mrzí mě to,"zašeptal mi do vlasů a rukou mě hladil po zádech.
"V pořádku, nemohl jsi vědět, že mě to tak vezme,"řekla jsem tišše.

"Emily, odcházíme,"zaklepala mamka na dveře pokoje.
Jsme tu zhruba tři hodiny, s Honzou jsme si celou dobu povídali.
"Už běžím,"křiknu zpátky a vstanu z postele.
"Nejdeš?"podívám se na Honzu, který dál leží.
"Jdu,"odpoví mi, ale z postele se nezvedá.
Povzdechnu si a otevřu dveře. Pomalu se vydám do obýváku a Honza mě následuje.
"Můžeme mami?"nakouknu do obýváku a mamka přikývne.

Rozloučíme se s Honzovou mamkou a s Honzou a vydáme se domů.
"Ten kluk se mi líbí,"řekne mamka, když otevíráme dveře našeho domu.
"Mě taky,"pousměju se a vydám se do svého pokoje.
V pokoji se posadím na postel a na mobilu si wifi.
Okamžitě mi naskočí upozornění z facebooku a instagramu, které obvykle ignoruju. Dnes mě však ale jedno překvapí.Všimnu si totiž, že Kovy(či Karel, jak chcete) mi poslal žádost o přátelství. Příjmu ji a během pár sekund mi od něj přijde zpráva.

"Už teď se těším na zítra, jsi skvělá holka."
Neodpověděla jsem, mobil jsem hodila za sebe a vydala se směr koupelna, kde už na mě čekala sprcha.

Hello:D
Konečně se zase ozývám s novou částí:D
Jak jste si asi mohli všimnout, do příběhu jsem nakonec zakomponovala i Menta(Honzu), protože mi bylo líto ho nezapojit.
Slibuju, že se pokusím psát pravidelně, jenže škola je pro mě prostě teď moc náročná.
Díky, že jste pořád se mnou, mám vás ráda<3
xx