11.Kapitola

250 16 5

by AdlAd6

by AdlAd6

*O měsíc později*

Z pohledu Em:

Začínala jsem se pomalu probouzet. Hrozně mě bolela hlava. Nevěděla jsem kde to vlastně jsem a nemohla jsem ani otevřít oči. Má víčka mi přišla hrozně těžká. Snažila jsem se pohnout nějakou částí těla. Nic. Slyšela jsem hlasy, ale nedokázala jsem je moc rozpoznat. "Probouzí se...Zavolejte doktora." křikl hlas, ale já stále nevěděla kdo to je. "Emily, lásko neboj se jsem tu s tebou." řekl hlas a mě proběhlo v hlavě: lásko?.. bojím se probrat. Skoro nic si nepamatuji a co když si nebudu pamatovat člověka, kterého údaljně miluju? No stalo se... Přiběhl asi doktor. "Slečno Willson? Slyšíte mě?" opakoval stále dokola, ale já nemohla nic udělat. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se na chlápka, který se ke mě skláněl v bílém plášti. "Ukažte." vzal si takovou tu malou baterku a začal mi svítit do očí. Někdo mě chytl za ruku. Podívala jsem se tím směrem a uviděla krásného chlapce s nádhernýma kaštanovíma očima. Málem jsem se rozplinula při pohledu na jeho oči, které momentálně byli červené od pláče. Nevim kdo to je....

Z pohledu Matta:

Seděl jsem na židli vedle její postele a v hlavě mi pořád zněla jedna a ta samá věta: Je možné že si nebude něco pamatovat. Pořád dokola jsem si tu větu přehrávala. Nevím co budu dělat. Co když si nebude pamatovat zrovna mě? Bojím se že to tak bude. Dal jsem si hlavu do dlaní a chtěl jen přemýšlet, ale neposedné slzy se mi tlačili ven tak jsem jim dal volný průběh. Zvedl jsem hlavu s pocitem, že je konec, že se už snad ani neprobudí. Chytil jsem její křehkou studenou ruku do té mé. Pohnula se. "Probouzí se, zavolejte doktora." řekl jsem sestřičce a ta okamžitě běžela pro doktora. Po měsíci se konečně probouzí. Přišel ten osudný moment kdy otevřela oči a podívala se na mě. Usmál jsem se a ona se malinko pousmála taky. "Už jsem přestával věřit." řekl jsem a nahnul se k ní abych jí políbil. "ehm... je mi to blbí, ale.." řekla a to mě zarazilo. Neříkej to prosím. Jenom neříkej tu větu. "Kdo jsi?" řekla to. Řekla to co jsem nechtěll v žádném případě slyšet. "Já jsem Matthew." řekl jsem a ona přikývla. "Těší mě..." řekla a začala usínat. Přístroje začali pípat jako splašené. "Ztrácíme ji." křikl doktor a do pokoje se jich přihnalo dalších 5. Panebože ne. Najednou na přístroji běžela jenom rovná čára. Říkali, že je stabilizovaná. Evidentně není.

Z pohledu Patricka:

"Ell? co budeme dneska dělat?" zeptal jsem se mojí krásné přítelkyně, kterou jsem chtěl dnes požádat o ruku. Zazvonil mi telefon. Volal mi Matt. "Ano? Cože? Měsíc? Jedeme tam!" zavěsil jsem a řekl jsem Ell co se stalo. "Emily byla měsíc v bezvědomí protože ji srazilo auto, teď si toho moc nepamatuje a praskla jí cévka což donutilo vnitřní krvácení. Doktoři jí ztrácí, ale dělají co můžou." řekl jsem a chtěl jsem brečet. Vyběhli jsme před barák a stopli první taxík. "Na letiště a rychle prosím." řekl jsem řidiči, který následně dupl na plyn a rozjel se. Po asi 2 hodinách letu jsme byli v LA. Další taxík nás hodil do nemocnice kde jsem okamžitě přiběhl na recepci celí červený s brekem a křikl jsme na recepční jméno. "Emily Willson." řekl jsem rychle a doufal, že mi rozuměla."A vy jste?" zeptala se podezřele. "Patrick Willson. Brat. " řekl jsem. "Je na operačním sále. 4 patro na konci chodby. Je tam i její přítel tak ho uvidíte." řekla a dále mi nevěnovala pozornost. S tichým díky jsem se rozeběhl k výtahu s Ell v patách. Vyjeli jsme do 4tého patra a uviděla Matta sedět s hlavou v dlaních. "Matty." řekla Ell a běžela ho obejmout. "Bude to dobrý uvidíš." řekla a hladila ho po zádech. "Bojím se. Ona... Ona... nepamatuje si mě." řekl a rozbrečel se ještě více. V tom přiběhla Jess a za ní šel Juss. "Lidi jak je na tom?" zeptala se Jess a Juss měl hrozně nateklé oči. "Nevím teď jsem přijel." řekl jsem a koukl se na Matta, který jen pokrčil rameny. "Pamatuje si všechno a všechny?" zeptal se Juss a já si povzdechl. "Ne" řekl jsem mu a sesunul jsem se na židli vedle Matta.

Z pohledu Nashe:

Jsme v nahrávacím studiu s Jackama, holkama a bráchou. "Nashi? zvoní ti telefon." řekla mi Bethany a podala mi ho. Patrick? Proč ten mi volá? "Ano?" zeptal jsem se ho "Dej mě nahlas." řekl mi a tak jsem i udělal. "Takže doufám, že jste tam všichni mám pro vás hodně špatnou zprávu. Emily se po měsící brobrala." řekl a my se začali radovat. "a co je na tom špatného?" zeptal se Jack J. "No to, že je na sála a praskla jí cévka. Vnitřní krvácení a doktoři dělají co mohou ale ztrácí ji. prý je to velmi komplikovaná operace a musí udělat zákrok, který ještě nedělali. Bojí se, že to nepřežije." řekl a bylo poznat, že brečí. "Jste tam všichni?" zeptala se Madison. "Jo jsme tu všichni. Nemusí si něco pamatovat. Matta si nepamatuje. Ostatní ještě neviděla." řekl a povzdechl si. "Kámo jedeme tam do hodiny jsme u vás." řekl jsem a zavěsil. Všichni jsme si pobrali své věci a jeli jsme.

O 2 hodiny později:

Z pohledu Jess:

Už je to minimálně 5 hodin co jí operují. Otočila jsem se na Jusse, který měl sklopenou hlavu. Objala jsem ho a začala jsem brečet. "Nebreč lásko. Bude to dobrý." řekl mi a hladil mě po zádech. Uklidňovalo mě to, ale ne tak jako by mě uklidnila Em. Známe se celý život, nesmí to teď vzdát. "Kde je moje malá holčička." přiběhl Jack J. celý rozklepaný. "Pořád na sále." řekla jsem a více se přimáčkla k Jussovi. "Kde je Hayes a Nath?" zeptal se Matt. "No.. oni jsou spolu." řekl Jack G. "A kde? proč nejela Nath s tebou Jacku?" otočil se na Jacka J. Matt. "Protože jsou spolu, jako fakt spolu. A jsou někde na romantický nevim co.. je mi to jedno." řekl Jack J. a sednul si na židli. "Stejně mě jenom využívala." řekl a kouknul se omluvně na Beth. Ta nad tím mávla rukou a přitulila se k Nashovi. "Ani já nevěděla, že je taková." řekla Beth a dál tuto debatu už nikdo nechtěl rozvádět.

Z pohledu Em:

Probouzela jsem se a ucítila jsem ostrou bolest v břichu. Pomalu jsem otevřela oči a viděla jsem všude krev. "Slečno Willson, jste na operaci dáme vám anestetika na umělí spánek." řekl mi doktor a píchl mi injekci do ruky. "Počítejte od desedi k nule." řekl a já v duchu počítala. U osmičky jsem usla.

Z pohledu doktora:

"Kleště." řekl jsem a sestra mi podala kleště. Tato operace trvá už asi 5 hodin, jsme všichni unavení, ale na únavu není čas. Je to naše práce a tuto osobu musíme zachránit. Nesmím přijít o mou dceru. Ano jsem její praví otec. Ten o kterém si myslela, že je vlastní je nevlastní a jen zneužíval její matku. Já jsem ten praví , ale nesmí to vědět. Její matka je určitě šťastná a to je hlavní. Aby byla šťastná ona i děti. "Ztrácíme jí pane." řekl mi mladý doktor a já spanikařil. "Kurva" zaklel jsem, ale tak aby to nikdo moc neslyšel. "Stav je stabilizovaný." řekl znovu ten mladík a já si oddychl. Tak náročná operace. Tento zákrok jsme ještě nikdy nedělali. Je to zákrok kdy musím prasklou cévku nahradit jinou a nasměrovat jí zpátky do srdce. Je dost ryskantní, že to nepřežije. Moje malá holčička.

Po 6 hodinách operace:

Vyšel jsem na chodbu a viděl jsem jak jsou všichni bezbraní, unavení, vyčerpaní a mají ubrečené oči. "Pan Patrick Willson?" zeptal jsem se. "Šel si pro kávu." řekl jeden z mladíků a já se zeptal dále. "Tak Matthew Espinosa?" zvedl se docela vydoký mladík a kráčel ke mě. "Tak co? Žije?" zeptal se se strachem v hlase. "Musím vám oznámit, že vaše přítelkyně je...."

Další část je tu. Hrozně moc se omlouvám, že zase tak dlouho nevyšla část, ale teď o prázdninách snad budou vycházet častěji. Doufám, že se část líbila a do koment nebo vote potěší. Ad♥