Friendship or Love?[Matthew Epsinosa,Nash Grier,Jack&Jack,JB]

1.Kapitola

„Hej Em?" zašeptala moje kamarádka Jess, která seděla vedle mě na hodině a snažila se mi říct, jak ošklivě má paní McCaulová nalakované nehty. „Ehm... jo?" podívala jsem se na ní a odhrnula jsem si neposedný pramínek vlasů, padající mi do obličeje. „Bože, myslíš si, že tě máma pustí?" podívala jsem na mě pohledem, který velmi dobře znám. „Jessico, nekoukej na mě tak!" věděla jsem, co chce říct, ale přesto jsem jí nechala. „Emily, vždycky to tak děláme, tak proč jsi tentokrát tak moc proti?" zeptala se, i když věděla, že povolím. „Protože. I když naši jedou pryč, tak to přece neznamená, že hnedka po tom co se zaklapnou hlavní dveře, neotevřu ty zadní a neudělám tam mega párty. Zapomněla jsi snad, jak to dopadlo minule?" můj pohled mluvil za vše. „Fááájn... ale stejně tě přesvědčím. Když ne já, tak Bethany s Nathalie určitě." Řekla s jejím vítězným úšklebkem. „A co když ani ty ne?" „Tak Jack, Matthew, Nash nebo Justin určitě." Dál mi nevěnovala pozornost a snažila se dávat pozor. Něco jsem si čmárala do sešitu, když mi přiletěl papírek na lavici. „Kdy naši odjížděj?" stálo v něm. Po přečtení jsem se podívala před sebe na svého otravného bratra Patricka a pošeptala jsem mu: „Dneska, asi kolem 7 večer. Proč? Máš rande?" výsměšně jsem se ho zeptala. „Hahaha. Jak vtipný! Náhodou chci uspořádat mejdan." Řekl a poplácal se po hrudi. „Na to zapomeň!" řekla jsem mu a dál to s ním neřešila. Dále jsem se věnovala mému nesmyslnému čmárání.

„Emily?" vytrhl mě hlas učitelky McCaulové. „Ano?" zeptala jsem se a čekala, až mi řekne, proč mě vyvolala. „Jaký je zde podmět?" zeptala se s křídou v ruce a čekala na mou odpověď. „Jan Amos Komenský zemřel." Odpověděla jsem jí a ona pouze kývla na souhlas. Rozsvítil se mi telefon. „Em? Platí dneska ten večer? Výročí kamarádství!–M." přečetla jsem si esemesku a musela jsem se nad ní pousmát. „Nad čím se tak culíš?" drkla do mě Jess. „Ehm.. co?" zeptala jsem se jí a odepisovala Mattovi. „Jasně že platí! Uvidíme se na obědě. Pá. –Em." Zamkla jsem telefon a čekala, co vypadne z mojí kamarádky, která mě podezřele pozorovala. „Coje?" podívala jsem se na ní. „Niiic." Řekla a vzala si telefon. Asi psala Justinovi. Zase. Jsou spolu hrozně sladcí, ale asi bez sebe nechodí ani na záchod. Je to vtipný, ale přeju jim to. Z mého přemýšlení mě vytrhl až školní zvonek.

„Hi Girls!" zařvali přes celou chodbu ty paka, které nazývám kamarády. Naše „malá" parta k nám přicupitala a začala nás objímat. Nash s Bethany se vrhli po mě se slovy: „Všechno nejlepší Em! 18 to máš jenom jednou!" oba dva mě objali a šli stranou, aby po mě mohli skočit další. Jack s Nathalie po mě neskákali. Naštěstí, ale za to mě málem rozdrtili. „Všechno nejlepší prcku." Řekl Jack. „Helee, to, že jsem o pár cenťáků menší, neznamená, že jsem prcek." Řekla jsem na oko uraženě, ale hned mě to přešlo. Oba mě opět objali a dali prostor Jess a Justinovi. „Všechno nejlepší Em." Řekl Juss a objal mě stejně tak i Jess. Není vtipný jak mají ty hrdličky podobný jména, když je zkrátíte? Jessica na Jess a Justin na Juss. Miluju to, když jim můžu zkrátit jména. Jsem asi divná. „Všechno nejlepší krásko." Nic jsem neviděla, protože mi někdo zakryl oči. A ten někdo byl Matty. Dala jsem jeho ruce pryč a otočila jsem se na něj. „Děkuju." Řekla jsem a pevně ho objala, když jsem se odtáhla cvrnkla jsem ho do nosu. Následovalo co jiného než jedno velké hromadné objetí. Miluju tyhle lidi a nevyměnila bych je za nic na světě. Zajímavé na tom je, že jsem z nich nejmladší. Dokonce i můj „mladší" bratr je starší. „Hej ségra?" řekl Patrick, když přišel k naší objímající se skupince. „Jo?" zeptala jsem se ho a otočila jsem se tak, abych na něj viděla. „Všechno nejlepší." Řekl, objal mě a podal mi plyšového medvěda, kterého jsem dostala jako malá od dědy než umřel, ale pak se někam poděl. „Děkuju moc bráško." Poděkovala jsem mu a v tom zazvonilo na další hodinu.

Ze třídy českého jazyka jsme se přesunuli na hodinu ekonomiky, což vyučuje paní Moonová. Je to naše nejoblíbenější učitelka. „Dobrý den třído, posaďte se." Řekla mladá, malá žena, která právě vstoupila do třídy. Všichni jsme si sedli a výuka začala. Musím vám říct jedno. Ekonomika je jediný předmět, kde dávám pozor. Tedy kromě matiky, tam to musím všechno pochopit a pak si můžu dělat, co chci. „Takže, dneska budeme probírat státní rozpočet." Řekla paní Moonová hned poté, co zapsala do třídní knihy. Jsme sice na střední, ale i tak tu máme třídnice a žákovské. Je to takový na nic, když nemůžete používat notebooky. Vlastně v některých předmětech se to může, ale ty jsou většinou mimo mě. Smůla. Paní Moonová nám vysvětlovala, co všechno státní rozpočet obsahuje a takové ty jiné věci okolo toho. Hodina uběhla až moc rychle na to, abych zaregistrovala něco, co bych už neviděla z televize. Paní Moonová je hodně dobrá v tom, že vám nudný výklad z osnov přehodí do reality. Třeba minulí týden nám vyprávěla, jak byla reklamovat televizi. Říká nám vlastní zkušenosti a to mě na tom baví nejvíc. „Emily?" zeptala se mě učitelka a tak jsem zvedla hlavu od testu. „Přijď zamnou prosím do kabinetu po hodině." Řekla a já přikývla.