Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

26/ New room

Rozlepila jsem víčka a rozhlédla se okolo sebe, ale nic okolo mě nepřipomínalo něco, jež bych znala. Přehodila jsem nohy přes kraj postele, jednu po druhé, a prohlédla si celou místnost. Byla hodně podobná tomu mému sdílenému pokoji na internátě, přesto natolik odlišná. Do tohoto pokoje se na rozdíl od toho druhého dostávaly sluneční paprsky skrz velké balkónové dveře.

Všechno bylo na první pohled zachovalejší a prostor byl tak velký, že spíše připomínal komnatu na zámku, ne normální pokoj v domě. Velké světle hnědé skříně na dotek hladké, oslnivě se lesknoucí.

Ještě jsem stihla přejet rukou po neporušeném lesklém povrchu, když mě z mého počínání vyrušilo klepání na dveře.

„Můžu?" ve dveřích se objevila Harryho hlava.

„Jo jasně, pojď," stáhla jsem svou ruku k tělu.

„Já, no, teda my,...dozvěděli jsme se o té tvé spolubydlící a uhm, tak nějak ti ráno přenesli věci. Včera jsi usnula na gauči, bylo pozdě, a tak," poškrábal se za krkem.

„Ale co internát-."

„Tam je to zařízené," zazubil se na mě.

„A počkat, od koho jste se dozvěděli o té spolubydlící? Já bych to tam přežila, vždyť tam ta holka ani nebyla."

„Ehm, od Laury, ona, no...to je jedno. Je mi jasné, že bys to tam přežila, ale takhle je to lepší," usmál se na mě a posadil se na postel.

„Lauře jsem nic neříkala, jen to, že ta holka je divná, takže nevím, jak jste to zjistili, ale to nechci radši ani vědět," protřela jsem si oči a posadila se k Harrymu.

„Tak fajn, nechceš se jít nasnídat?" drcl do mě ramenem a tím vyvolal na mé tváři malý úsměv.

„Fajn," drcla jsem do něj na oplátku já. Chtěla jsem do něj žduchnout silněji, ale tím bych jen rozpoutala válku v podobě zlechtání, teď už by se se mnou nepral. Nebo ano?

Zavřela jsem za námi dveře a společně jsme sešli schody do obýváku a pak pokračovali do kuchyně.

„Dobré ráno," přejela jsem rychle pohledem po osazenstvu v kuchyni. Odpovědí mi bylo pár kývnutí a mávnutí. „To musela být pařba," neodpustila jsem si drobné rýpnutí doprovázené nesouhlasným zamručením z druhé strany kuchyňské linky.

„Nebuď drzá, my něco vydržíme," ozval se Zayn, jenž ze všech vypadal nejhůř, přehnal to asi nejvíc. Naopak Niall vypadal svěže, že kdyby mu člověk navrhl, aby běžel maraton, tak by ani neprotestoval a šel by.

„No to vidím, zrovna ty určitě," potlačila jsem v sobě úšklebek a radši si zacpala pusu slunečnicovým chlebem. „Chtěla jsem se zeptat, nevadí vám, že jsem se sem tak nasáčkovala? Taky bych nebyla zrovna dvakrát nadšená, kdyby mi takhle někdo vtrhl do domu, a tak." Jako by na obsahu mého talíře bylo něco šíleně zajímavého, co by se mermomocí domáhalo mé pozornosti.

„Ne, vůbec ne, stejně jsi Harryho sestra, copak bychom to mohli udělat?" zasmál se Liam a ostatní jen přitakali.

„Dobře, mám z toho teď o trochu lepší pocit. Takže," na chvíli jsem se odmlčela, „máte na dnešek nějaké plány? Protože jestli ano, mám v plánu vysmahnout a celý den o mně nebudete vědět," opřela jsem se lokty kousek od kraje stolu.

„Asi nějakou schůzku, ale ty tu můžeš zůstat, stejně tady nebudeme," mrkl na mě Louis.

„No právě, pokud tady nebudete, tak já se zkusím podívat někam ven, neměla bych se ztratit," zasmála jsem se.

/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/

„CO. TO. JE?!" To byla první reakce kluků na fialové vlasy s duhovým melírem.

„Uhm, obarvené vlasy?"

„To je sice hezké, ale proč jsi to udělala?" zeptal se o poznání klidněji Harry.

„Chtěla jsem to zkusit, navíc to nevypadá špatně, tak pohoda." Niall souhlasně přikývl.

„Tak si užij být malířskou paletou, na kterou spadlo závaží, a ty barvy se rozprskly úplně všude," teď už se mi zasmál i Harry.

„Fákt vtipný, podívej se na svůj květák a pak mluv," otočila jsem se na židli dokola.

„Vždyť mám ty vlasy celkem dlouhý, nevím, co ti je," naoko si je začal upravovat, čímž z nich vytvářel ještě větší hnízdo, než měl předtím.

„Ale nic. Co bude na večeři?" můj žaludek se dožadoval pozornosti. „Vařím já!" vykřikl Louis.

„Ale Loui, to nebude nutné," promluvil Liam, my ostatní jsme po sobě švihli pohledy. Čas zahájit akci, jakouž to Louise odradíme od vaření. Nikdo se totiž nechtěl nechat otrávit, promiň Louisi.

KONEČNĚ!!! Dostala jsem se k dopsání rozepsaného dílu asi tři týdny zpátky :D Nejsem z něj vůbec nadšená, je krátký a celkem o ničem, ale tímto dílem bych se vám (těm, co tady vydrželi) chtěla omluvit, že přes měsíc nebyl díl, ale taky nebyl čas ani nálada na psaní. Každopádně teď mám moře času, teda skoro, takže bych to chtěla trochu napravit ;) :)

Love y'all

xxMagicAnik