Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

13/ Saturday

Sliby se mají plnit :D  Kacik2002

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Musel jsem odejít, sladké sny. Dneska máme s kluky koncert, nechtěla bys přijít? Napiš kdyžtak Harrymu.

Louis x

Musela jsem se pousmát, a taky se hodně snažit, Louisův rukopis byl, bez zveličování, příšerný. Neříkám, že já píšu zcela čitelně, ale tohle se opravdu nedalo přečíst.

Ještěže byla sobota, nemusela jsem do té prokleté školy. Co jsem si myslela? Že mě přijmou po více než pěti letech strávených jako třída? Že ke mně budou milí? Přijmou mě mezi sebe, jakoby se nic nedělo? Šeredně jsem se spletla, protože většina mě odsoudila ještě dřív, než mě stihli poznat. Ale co už, jejich názor jim nevymluvím, ani kdybych chtěla, proto radši využiji svou energii jinde.

Již oblečená jsem sešla do jídelny přímo na internátu, kde se to jen hemžilo mými vrstevníky. Opatrně, po zkušenostech ze školy, jsem si vzala ovesnou kaši s ovocem a usadila se na místo v koutě místnosti. Chtěla jsem se v klidu nasnídat, nepotřebovala jsem pozornost ostatních. Pokusila jsem se zrychlit, při spatření Lucy, jež si to ke mně pomalu, ale jistě razila. „Dobré ráno, Lucy," ladně jsem kolem ní proplula s prázdnou miskou. „Dobré, Sam," falešně zašvitořila.

Brala jsem schody po dvou, tak moc jsem chtěla být zase zavřená v pokoji, s milovanou hudbou. „Uklidni se," usadila mě-, kdybych věděla, jak se jmenuje. Prostě moje spolubydlící, když jsem, jako neřízená střela, vrazila do pokoje. Přešla jsem její poznámku, raději jsem si lehla se sluchátky na uších a se sešitem v ruce na postel. Nenáviděná fyzika. Když jsem jí nerozuměla v češtině, tak asi těžko v angličtině. Dlouho jsem jen seděla a předstírala, že se učím. Ve skutečnosti jsem do sešitu hleděla jako tele do žlabu, neschopna si něco z toho zapamatovat.

Po pokoji se rozezněla moje vyzváněcí písnička. Spolubydlící už se nadechovala, aby mi zase něco vyčetla, ale já jsem byla rychlejší. Vzala jsem mobil a vyběhla na chodbu. „Haló?"

„Ahoj Sam, jsme před tvým internátem, nechceš na ten koncert?" Harry. „Jak víš, kde jsem?" zeptala jsem se hned na to první, co mě napadlo. „Není to jedno? Obleč se a za pět minut, ať jsi dole." Mě se jako ptal kdo? Poraženě jsem vzdychla a položila hovor. Pět minut? Trochu málo, ne?

„Čau Sam," pozdravili mě všichni v autě. Dokonce i Zayn se překonal se na mě byť jen podívat. „Byla jsi někdy na koncertě v backstage?" zajímal se Liam. „A jak bych se tam dostala? Na jediném koncertě jsem byla na tom vašem před Vánocemi."

„Takže nevíš, jak to probíhá?"

„Ne, to opravdu netuším."

„Dovol, abych tě seznámil s chováním, když budeš někde s kluky," vložil se do toho Paul. Nevšimla jsem si ho, seděl vepředu, zatímco my v dalších dvou řadách vzadu. „Nedělej moc blbosti, nebuď moc na očích, managment to nemá rád," usmál se na mě ve zpětném zrcátku. „Chápu," uklidnila jsem ho. „Nepotřebuji být vidět, budu jen ráda, jestli nebudu zítra v novinách."

Přijeli jsme před velkou halu. Kluci vyskákali z auta šílenou rychlostí a vběhli dovnitř. Chtěla jsem je napodobit, bylo mi však zamezeno vystoupit. „Ty půjdeš zadním vchodem, už tam na tebe budou čekat," postrčil mě Paul zase zpátky do auta. „Proč, když je Modest takový, kluci už dávno neodstoupili od smlouvy?" vyřkla jsem otázku, která mi dlouhou dobu vrtala hlavou. Ošil se, zřejmě to nebyla zrovna nejlepší otázka. „Je to složitější," poškrábal se na zátylku. „Smlouva je podepsaná do určitého data, a potom, není to tak hrozné, někdy jsou jejich požadavky a podmínky na nic, ale mezi námi, hoši s nimi už dokáží jednat a prosadit si svou," mrkl na mě. „A teď už běž, sežrali by mě, kdybys nestihla začátek." Představila jsem si, jak se kluci snaží přeprat Paula. Vždyť by je unesl všechny najednou, je skoro dvakrát větší, než kterýkoli z těch pěti. Dva v podpaží, jeden za krkem, další v rukou a poslední na zádech, jako koala. To byl obrázek.

Muž v černém obleku mi otevřel dveře a pokynul mi, abych vstoupila. Prošla jsem dlouhou tmavou chodbou, vyšla schody a zanedlouho se přede mnou vynořilo obrovské jeviště. Zalapala jsem po dechu. Z této strany jsem nikdy žádnou arénu neviděla, ne že bych někdy nějakou viděla aspoň jako divák. Vlastně viděla, před Vánoci. „BAGR!" zakřičel mi do ucha, podle hlasu a jazyka, Harry. Nadskočila jsem leknutím, hned jsem ale nasadila kamenný výraz. „Magore," vypustila jsem z úst. Potichu, aby to slyšel jenom Harry. „Honem, běžte se převléct a nachystat, za chvíli začínáme!" křikl někdo z vedení.

Neochotně se skupinka přesunula do maskérny. Já jsem se prozatím posadila na nějaký gauč vedle Harryho židle a sledovala, jak mu Lou vytváří trošku normální účes. „Nechceš namalovat, ať nevypadáš jako smrtka?" šklebil se Harry. „Hned potom, co ti Lou něco provede s tím květákem. Možná by to mohla vzít strojkem nebo líp, žehličkou. Co říkáš, Hazzoušku?"

„Fajn, jedna jedna."

Zaslechla jsem jekot. „Kdo to je?" trochu vyděšeně jsem sledovala Hazzu. „To jsou jenom fanynky, přece by ses jich nebála." Zase se mi posmíval. Nikdy jsme nebyli ukázkoví sourozenci, ale pošťuchování patří k sourozeneckému vztahu, no ne?

„Rychle, pohyb, všichni jsou na svých místech? Můžeme začít!" nade mnou se spustilo odpočítávání vteřin, které když uplynou, kluci se vynoří ze tmy a konečně začne koncert. Já jsem měla to štěstí, pozorovat dění ze zákulisí. První tóny písničky Heart attack se rozezněly sálem. Okamžitě u toho začali dělat blbosti. Louis si tančil nějaký jeho taneček a Liam mu lil za krk vodu. Louis si to nenechal líbit, takže se strhla vodní bitva. Nechápala jsem, jak dokážou běhat a u toho zpívat čistě. Nedokázala jsem odtrhnout pohled od Louise. Ten jeho-," Dost! Má přítelkyni, klidni se Stylesová.

„Tak jak sis to užila?" vyptávali se mě jeden přes druhého. Samozřejmě kromě Zayna, ten s někým telefonoval. „Sam?" promluvil na mě tiše Louis. „Chtěl bych se ti ještě jednou omluvit za ten včerejšek a taky to Starbucks. Neměl jsem zrovna nejlepší náladu a nebylo fér si to vybít na tobě," sklopil zrak k zemi. „I já bych se chtěla ospravedlnit, nechtěla jsem být hnusná, ale taky jsem měla špatnou náladu." „Všechno dobrý?" Přikývla jsem na souhlas a

vetřela se mu do objetí. „Mám návrh. Vzhledem k tomu, že jsou asi tři hodiny odpoledne, mohli bychom jet do vily a pak se uvidí," navrhnul Liam.

Ahojte :) Na začátek vám chci vysvětlit, proč nebyl dlouho další díl. Nakupilo se toho hodně, teď nemyslím jenom školu. A ještě jsem měla mizernou náladu a nechtěla jsem napsat nějaký smutný díl. Tak, přestanu se už vymlouvat, přejdeme k příběhu :D Nějak asi blbne Wattpad, protože přibylo nových votes u minulé části, ale u jiných ne.

Freddie Reign Tomlinson! Snad jsem to jméno napsala správně :D

Každopádně doufám, že Louis je šťastný, moc mu to přeju, přesto nikdy nepřestanu věřit na Larryho :D

Soo, snad jste si díl užili :) Jo a chystám menší překvapení. Schválně, kdo uhodne, co to je!:D

PS: Po straně máte video i s tanečkem, který jsem měla na mysli :D

Mám vás ráda

xxMagicAnik