#WHEN I FALL# /Sequel of Catch me/ [MUKE Cz AU]

4. kapitola

"Ashi, to jsem já, Michael Clifford. Já... ehm," Michael s mobilem přitisknutým k uchu se nervózně otočil, aby spatřil svoji dceru, která sledovala pohádky v televizi a následně pokračoval nervózním hlasem, "doslechl jsem se, že jsi prý ve městě. Už jsem ti volal dřív, ale neodpivěděl jsi mi, tak jsemd doufal, že když dostaneš hlasovku, pomůže to. Prosím, ozvi se. Rád bych tě viděl." Michael s pípnutím, naznačující ukončení hlasové zprávy, odložil mobil na stůl.

"Tatííííí!" doběhla za ním hned na to malá Mabel.

"Copak broučku?" Michael si svoji dceru vyzvedl do náruče.

"Mám hlad," postěžovala si malá holčička, načež se musel její otec pousmát.

"Uděláme pizzu?"

"Jooooo!!" vypískla nadšeně Mabel. Michaelovou reakcí byl jen veselý smích. Jde se dělat pizza.

**

"Čekáš někoho?" zeptala se mírně otrávená Adele, která momentálně ležela na gauči a sledovala jeden ze svých seriálů.

"Co?" zamračil se nechápavě Michael, který seděl spokojeně ve svém křesle s knihou.

"Každou sekundu se díváš na ten zpropadený telefon," vysvětlila trochu pobavená Adele, příliš znuděná běžící reklamou televizi. Michael neodpověděl, ale přesto opět zkontroloval mobil, jestli mu tam náhodou nebliká příchozí zpráva. Už je to třetí den, co Ashtonovo údajné číslo zasypal nespočtem zmeškaných hovorů a hlasových zpráv. Dokonce tam zanechal i nějaké textové zprávy. Ale odezva nepřišla. Možná Ash už není ve městě. Možná tady ani nebyl.

A možná to taky ani není jeho číslo, uvažoval zamyšleně Michael, který jen tak bezděčně klouzla očima po řádcích stránky, kterou četl už snad po desáté.

Michael po chvíli přesunul svůj pohled na ženu, jenž byla jeho manželkou již čtvrtým rokem. Nebo snad za chvíli páty? Ach ne... budou mít výročí. Michael je povinen vzít Adele na večeři. Jeho otec to tak bude pižadovat.
Michael přemýšlel, jak má někdo udržet vztah, do kterého je nucen, aniž by se z toho nezcvokl. Bylo mu jasné, že tahle hlouoá hra na manželství má pouhé dvě východiska- rozvod nebo zhroucení keho samého. Nemohl si dovolit jakékoliv psychické problémy. Musel se starat o malou Mabel, která potřebovala zdravého tátu, který ji udrží zdravou a v bezpečí.
Na chvíli si dovolil pomyslet na to, jaké by to bylo, kdyby Michael vychivával Mabel s Lukem. Bylo to nejspíš hloupé, ale Michaelovi se ta myšlenka zdála poněkud uspokojující. Mabel si Luka oblíbila a jeho vlčáka Setha obzvlášť. Mohla by vyrůstat ve šťastném rodinném prostředí. Měla by psa, dva milující rodiče, protože Michael byl přesvědčený, že Luke je malou dívenkou naprosto okouzlený.

"Michaele? Michaele! Hej!"
Michael sebou trhl a zamžoural zmateně ospalýma očima kolem sebe. Usnul? Snil? Pokud ano, tak neví o čem. Slyšel jen své myšlenky. "Běž si lehnout nahoru, to tvý chrápání mě ruší," sykla otráveně hnědovlasá žena, na jejíž pokyn se Michael pomalu zvedl a bez dalších námitek -bylo by to zbytečné- se vydal pomalu po schodech nahoru. Cestou do ložnice zkontroloval ještě malou Mabel. Byla kouzelná, když spala ve své posteli přitulená k Dumbovi a víčka se jí chvěla pod náporem snu. Snad to bylo něco hezkého.
Sní taky má malá holčička o šťastné rodině? pomyslel si trochu zachmuřený Michael.
Celý Mabelin živit se snažil, aby měla vše, co je třeba, aby byla šťastná. Podporoval ji ve všem, co si vymyslela. I když to byl jednou balet, potom hip hop nebo jízda na koni- lépe řečeno poníkovi. Vždy když měla pro něco nadšení, podpořil ji a doufal, že v jedné z těch aktivit najde to, co jí doopravdy půjde. Prozatím jí dlouhodobě ale zůstala jen láska ke zvířatům. Kdyby to bylo na Michaelovi, ihned by své malé holčičce pořídil nějakého mazlíčka, kterému by mohla dávat svoji čirou dětskou lásku. Jenomže Adele je alergická a navíc cokoliv co ke živé a není člověk nemůže ani cítit.
S tichým povzdechem Michael zavřel dveře dětského pokoje a pokračoval do ložnice. Tam se svlékl a kusy svého oblečení prozatím pohodil na křeslo v rohu velkého pokoje a pokračoval dál do prostorné koupelny. S pohoršeným úšklebkem pohlédl na rohovou vanu, kterou v životě nepoužil. Často si ale při pohledu na ni vybavoval umývárky v Arundelu.
Byl to fatální rozdíl, vzhledem k tomu, že Arundel byl pouze přestavěným hradem a tohle byla moderní rozlehlá vila postavená pro nový manželský par- Michaela s Adele.
Michaelovi se občas po Arundelu stýskalo. Obzvlášť po pravidelných rozmouvách s Ashem. Kdy se každý tulili ke svému plyšákovi a vyprávěli si příhody z dětství.
Ash...
Kdy se ozve?

**
"Drahý, tohle je nádhera," zašveholila Adele, jejiž tvář byla osvětlena tlumeným světlem lampy z mléčného skla, připevněné na zdi, u níž stál jejich soukromý stůl. Michael pro oslavu jejich výročí vybral velice drahou restauraci na pobřeží, kterou navštěvovala pouze vybraná společnost tohohle města. Ženy zde chodily ve večerních róbách, ověšené drahými šperky, které jim kupovali jejich zazobaní manžílci. Ani Michael nebyl v tomto případě pozadu, a tak už se Adele pyšnila velkými briliantivými naušnicemi, které měli kruhovitý tvar a po jejich obvodu byly posázeny drobnými smaragdy. Skvěle se hodily k jejím večerním šatům, které vypadaly jako temně modrá noční obloha posázená hvězdami v podobě stříbrných nití protkaných skrz temně modrou hedvábnou látkou.
V tom Adele vynikala. Vždy do poslední nitky sladěná a okouzlující. Přesto však nikdy Michaelův obdiv nezískala a nezíská.
Byla jako obroušený kousek skla z moře. Možná na orvmí pohled okouzlující a každý se jím kochá v záři slunce, jakoby to byl polodrahokam. Jenomže ve skutečnosti jsou takové kousky naprosto bezcenné.
Přesně jako Adele.
Tedy... alespoň pro Michaela.
Ten její Sean do ní musí být blázen, pomyslel si sám pro sebe Michael a potlačoval úšklebek, zatímco si Adele u čišníka objednávala nějaký salát s krevetami. Michael by si teď nejraději dal se svou dcerou doma pizzu, přičemž by se povalovali na gauči a sledovali Disney pohádky. Místo roho si však objednal jedno z jídel, na které mu v jídelníčku náhodně padly oči.
Nechali si nalít do sklenic to nejkvalitnější víno z archivu a připili si stereotypním "na nás".
Sklenice s vínem o sebe zvučně ťukly. Adeliny oči zářili v tlumeném světle lampy, její rty přetřené tmavě rudou rtěnkou byly zkrouceny v lehkém decentním úsměvu, vlasy jí v dlouhých elegantních vlnách spadaly na ramena, pramínky na spáncích byly spleteny do drobných copánků a na týlu sepnuty též tmavě modrou sponou, posázenou drobnými kamínky. Samozřejmě ani tahle spona nebyla vyjímkou v Adeliném předraženém šatníku.
Zato Michael shledával stále svou oblibu v potrhaných džínech a tričkách s logy jeho oblíbených kapel.
Jenomže dnešní večer byl vyjímečny a tudíž byl nucen obléknout se do elegantního černého smokingu a černé košile. Vše mu vybrala jeho matka, která dnes večer hledala u nich v domě malou Mabel.
Jestlipak už spinká, má malá princezna? přemítal mlčky Michael, zatímco Adele vyprávela jednu ze svých jistě záživných historek z nákupů. Ten se nemožně obléká, ta se tahá s tím a tamta s tímhle a ta je vlastně zlatokopka a támhleten jistě jede v drogách. Zdálo se, že Adele měla o všem přehled a se vším se právě nadšeně svěřovala svému muži- který ji ovšem neposlouchal.
Myslel na svou malou holčičku.
A na Luka.

Taková kapitola o ničem, ale tak... slibuju, že ta další bude už lepší.
Votes and coments potěší ^^