#WHEN I FALL# /Sequel of Catch me/ [MUKE Cz AU]

3. kapitola

"Synu, kde je tvá žena?" vyptával se postarší muž s vážnou tváří a chladně sevřenými rty. Jeho ostré rysy dodávaly jeho celému postoji na důstojnosti. Jeho prošedivělé vlasy byly zčesané dozadu, oči ledově modré, bez výrazu, jako vždy. Každý člověk ve městě měl z tohoto muže velký respekt, ne-li strach, ale Michael se svého otce nebál. Ani z něj neměl respekt. Z celé své duše jej nenáviděl, stejně jako Adele. Jediný důvod, proč jej ještě vůbec poslouchal a proč navštěvoval tento dům, byla jeho matka.
"Pohádali jsme se, otče," odvětil vyrovnaně Michael, držíc si svoji dceru na klíně. Mabel si zase na klíně držela fialového plyšového slona. Byla to hračka, kterou jí táta pořídil hned co se narodila. Plyš byla hypoalergenní, ale přesto příjemně voněla po borůvkách. Samotný plyšák se mohl za chladných nocí vložit do mikrovlnky a ohřát se. A když vůně někdy vyprchala, Dumbo -tak se fialový slon jmenoval, po té pohádce, samozřejmě- podstoupil zcela bezbolestnou operaci, jak vždy říkal tatínek. Michael vždy vzal borůvkové aroma a rozmístil několik kapek po těle plyšového slona. A Mabel se zase mohla těšit příjemné sladké vůni.

"Co jsi zase provedl?" Husté šedivé obočí Michaelova otce se svraštilo pohoršením. Michael musel potlačit zahořklý úšklebek nad tím, jak se ihned předpokládá, že vina je na jeho straně.
"Nic, otče. Byla to normální manželská hádka. Adele byla velmi rozrušená, a tak dnešní oběd vynechala. Jela s uklidnit do lázní, jako vždy," vysvětlil stále klidný Michael. Pravdou ale bylo, že ještě včera večer si Adele sbalila svou tašku a odjela k Seanovi, kde nejspíš trčí do teď.
"Ach tak... to je dobře. Manželské hádky posilují vztah, není liž pravda, drahá?" Pan Clifford položil svou levou ruku se snubním prstenem na koleno své ženy, paní Cliffordové- matky Michaela.
Karen Cliffordová byla silná žena, ačkoliv se zvenčí zdála velice křehkou a submisivní. Byla velice hubená, kolem úst, přetřených jistě drahou rtěnkou, se jí rýsovaly hluboké vrásky. Vlasy, normálně stažené do dokonalého drdolu, byly blond a vždy večer, když je Karen rozpustila ze svého každodenního účesu, splývaly na její úzká strnulá ramena. Michael si pamatoval, jak se za jeho dětství její oči smály. Dnes byly téměř bez výrazu, pouze prokazovaly její vyrovnanost. Tiše seděla vedle svého muže, jako ozdoba. A to taky byla. Od doby, co se provdala za mocného Daryla Clifforda, působila jako jeho ozdoba, kterou všichni s úžasem obdivovali. Michael svou matku litoval, ale zároveň obdivoval, jak celý život dokázala svého muže naprosto vyrovnaně snášet.
"Láska dělá divy, synu," říkávala vždy, když se Michael ptal, jak to dokáže snášet. Většinou to bylo po tom, kdy se on a otec pohádali nebo když pan Clifford na jeho matku křičel a ona to jen poslouchala a přikyvovala. Vždy jen přikyvovala a souhlasila. Bez námitek, bez poznámek.
"Jistě drahý," řekla lehkým hlasem a pokývala hlavou.

Jak typické, odfrkl si v duchu Michael, ale nahlas nic neřekl, ani na sobě nenechal nic znát.

**

"Omluvte mě, tohle je důležité," vstal pan Clifford od stolu, jakmile v kapse jeho saka začal vyzvánět mobil. "Zatracený krám," zanadával jako vždy, když se nemohl domluvit s dotykovým displayem. "Tyhlencty vymoženosti," bručel na cestě do své pracovny. Jeho žena ho jen s pobaveným úsměvem sledovala, ale Michaelovi se ten úsměv zdál stejně suchý. Jenom tak navenek.

"Drahý vezmi Mabel na zahradu. Do rybníčku jsme nechali nasadit nové okrasné kapry, jistě se jí bude líbit, jak jsou barevní," řekla měkce, zatímco automaticky sklízela ze stolu. Nikdy nechtěla pomoct. Ani od Michaela, ani od služebných. Prostírání stolu, podávání jídla a sklízení bylo její. Podle Michaela tehdy vždy nabíjela uspokojujícího pocitu, že se stará řádně o svou rodinu a domácnost. Ve skutečnosti měla dost starostí s otcovými obchody, natož aby zastávala veškerou práci v domácnosti.

Michael pouze přikývl a vzal Mabel z dětské židličky do své náruče.

"Pojď, Dumbo. Jdeme se koukat na rybičky!" zvolala vesele Mabel, tisknouce si k sobě plyšového slona.
**

"Podívej se! Jsou jako ze zlata tatínku!" smála se malá Mabel a nakláněla se opatrně nad jezírko, na jehož hladinu házela krmení pro odzdobné KOI kapry.

"Mabel, buď opatrná," napomenul ji místo souhlasu její otec, zatímco postával na malém můstku s rukama založenýma na hrudi. Sledoval obezřetně svoji dceru jak krmí ryby, zatímco v druhé ruce stále třímá fialového slona. Bude ho muset později večer omýt houbičkou, aby s ním Mabel nešla spát od hlíny.

"Ale no ne! To je nám překvapení! Mladý Clifford se tu ukázal!" zvolal za jeho zády něčí hlas se silným přízvukem. Michael ten hlas stěží poznával, ale dřív, než se s překvapením otočil, se mu podařilo přiřadit jej k tváři. K tváři, kterou by raději neviděl.

"Matthew," vydechl s údivem Michael, přičemž se pohledem setkal s vysokým snědým zahradníkem. Byl to tentýž zahradník, kterého jeho otec v jeho šestnácti vyrazil. Tentýž, s kterým Michael přišel o panictví. Tentýž, který byl jeho první láskou.

"Michaele," kývl hlavou na pozdrav, ležérně se opírajíc o zábradlí můstku.

"Co tady-"

"Tvůj papínek mě na jaře znovu přijal. Jelikož mu deportovali náhradníka za mě a já byl přeci jen mistr ve svém oboru. A stále jsem." Sebevědomý úšklebek stále zdobil jeho tvář, která se mírně leskla potem. Michael si všiml bílého tílka, obtahující jeho pevný hrudník, zašpiněného od hlíny a potrhaných džínů. Přesně takhle si ho totiž pamatoval. Neupraveného, zpoceného, ušpiněného. A přesto všechno dřív Michaelovi přišel natolik přitažlivý, že se do něj zcela naivně a bezhlavě zamiloval.
Aby řeč nestála, Michael se rozhlédl po rozlehlé zahradě a pokýval hlavou. Vskutku, všechno nádherně kvetlo, vonělo, tráva byla v tom nejživějším odstínu letní zeleně.
"Vidím," přitakal Michael, ale neobtěžoval se s nějakým komplimentem na zahradníkův účet. Podle něj si to totiž vůbec nezasloužil.
"Ta je tvá?" ušklíbl se Matthew při pohledu na malou holčičku, která celá rozzářená sledovala, jak barevní kapři v jezírku pomalu otevírají svá velká ústa, do nichž lapí krmení. Vždy to tak srandovně žbluňklo, proto se Mabel neustále hihňala.
"Ano," přikývl tázaný Michael.
"Jak se jmenuje?"
Michael chvíli váhal, než odpověděl: "Mabel."
"Mabel? Zajímavé. Jaktože se ke mě nedoneslo, že ses vrátil, oženil ses a máš dceru? Slyšel jsem jen, že tě otec poslal někam do polepšovny, či co."
"Byla to nápravná škola," opravil jej Michael trochu ostře, protože nenáviděl, když jej spojovali se slovem polepšovna. Do polepšovny jezdí horší případy, než je Mikey, který se prostě jen hloupě zamiloval. Slíbil si, že už to neudělá. Že mu to za to nestojí. Ale teď si tím nebyl tolik jistý, protože v jeho sousedství žije zářný důkaz toho, že Michael Clifford zase jednou ve svém živitě selhal.
Nebo snad... ne?

Tak to máme další kapitolu ^^ Snad se líbila. Pořád doufám, že mi dáte vědět, kdyby vám nebylo něco jasné nebi se vám něco nelíbilo a naopak.
Love you guys <3