Maybe this is love

22.část

Dětský smích, vůně cukrové vaty a spousta atrakcí. To vše nás obklopilo sotva jsme dorazili do města. Doufala jsem, že tahle naše poznávací cesta skončí sotva sem dorazíme, ale podle nadšených pohledů od všech jsem pochopila, že se domů jen tak nedostanu.

,,Tak na co chcete jít nejdřív?" Zeptala jsem se znuděně.
,,Půjdeme na všechny atrakce, co budou stát za to." Usmála se sebevědomě Maddie.
Tím asi nemyslela, že půjdeme pouze na řetízkáč a labutě co? Protože z pohledu na ty velká monstra, která s lidmi hází sem a tam se mi udělalo pěkně nevolno. Ostatní však vypadali, že s tím nemají nejmenší problém, takže jsem raději nic neřekla.
,,Tak začneme něčím lehčím ne? Co třeba ta horská dráha tam vzadu?" Zeptal se Jerry natěšeně a bez odpovědi se vydal na druhou stranu areálu. Všichni ho následovali a na tvářích se jím objevil nedočkavý výraz. Teda až na mě. Já jsem se jen pomalu loudala a snažila se vymyslet, jak se z téhle situace dostat. Jenže jediné co se mi teď honilo hlavou byly všelijaké zprávy, ve kterých jsem slyšela, že se něco pokazilo a lidé se na atrakcích tohoto typu zranili. A já mužů být další na řadě...
,,Vio, jdeš?" Zavolala na mě Izzy, když přijížděla nová várka vozíků. Chvilku mi trvalo, než jsem začala znovu vnímat svět okolo, ale sotva jsem se trochu vzpamatovala, vydala jsem se za nima.

Maddie si samozřejmě nasedla jako první a čekala, až si za ní sedne Toby. Když si ale všimla Tobyho, který zrovna nevypadal, že by se mu nějak chtělo, kývla na Jarryho, aby jeho místo nahradil. Musela jsem se pousmát.
,,Hele, jdi si sednou vedle Tobyho jo?" Šeptla šibalsky Izzy a popostrčila mě směrem k němu.
,,Můžu si přisednout?" Zeptala jsem se ho trochu nervózně.
,,Bude mi potěšením." Věnoval mi úsměv a trochu se posunul, aby mi udělal místo. Přísahám, že v tu chvíli jsem slyšela, jak si Maddie sama pro sebe odfrkla. Mezitím si Izzy sedla do dalšího vozíku, přes nás dali bezpečnostní pásy a naše jízda mohla začít.
Prvních pár sekund co jsme stoupali nahoru, jsem měla neskutečný knedlík v krku, který byl doprovázen hlasitým tlukotem srdce. Ten však vzápětí vystřídal hlasitý nekontrolovatelný křik, který se mi dral z hrdla. Rychle jsem popadla Tobyho ruku a stiskla jsem ji silněji, než když vystrašená mála holčička tiskne ruku svého otce u zubaře. Po chvíli však jízda skončila a všichni začali vystupovat. Jen já jsem ztuhle seděla na místě.
,,Jsi v pohodě?" Zeptal se Toby, i když dávno věděl odpověď.
,,Je mi na zvracení, takže asi ne, nejsem v pohodě." Řekla jsem a trochu jsem se zakřenila.
,,Tak hlavní je, že jsi nehodila šavli během toho. Už teď mám rozdrcenou ruku kvůli tobě, pozvracenou mikinu bych už asi nerozdýchal." Zasmál se Toby.
,,Promiňte, budete vystupovat, nebo jedete ještě jednou?" Zeptal se pán, co obsluhoval kolotoč.
,,Rozhodně vystupujeme!" Řekla jsem rázně a rychle jsem si stoupla na pevnou zem.

,,Co vám tak dlouho trvalo?" Zeptala se nás naštvaně Maddie, která stála kousek od horské dráhy. ,,No to je jedno, kam půjdeme dál? Kladivo nebo Extrem?"
Neměla jsem nejmenší ponětí, jaké atrakce to jsou, ale pokud tahle horská dráha měla být jen na rozehřátí, tak to ani vědět nechci.
,,A nedáme si teď třeba něco odpočinkového?" Zeptala se Izzy, které neuniklo moje zděšení.
,,To zní dobře." Podpořil její nápad Toby.
,,Fajn, aspoň mi můžete vystřelit růži." Zareagovala hned Maddie a už táhla Tobyho a Jarryho ke stánku s papírovými květinami.

Takhle jsme postupovali od jednoho stánku k druhému, až měla Maddie nejen pugét růži, ale i velkého plyšového medvěda, čokoládové bonbóny a spoustu dalších věcí, které jí poslušně tahal Jarry. Toho kluka mi bylo celkem líto. Hned na první pohled šlo vidět, jak moc jí má rád a jak mu na ni záleží. Bohužel jediný, kdo to neviděl byla ona. Možná je to tak ale nakonec dobře. Pokud vím, Jarrymu to sice taky nevyšlo s jeho drahou polovičkou, ale pochybuju, že by jím organizace dovolila být spolu. Další rok se rozhodne s kým budou. Rozhodne se to i u mě...

,,Podívejte, tamhle je nová atrakce!" Zvolala nadšeně Maddie a ukázala na velkou plochu, na které se nacházelo něco jako džungle. Byla tam úzká cestička lemovaná spoustou umělých stromů a všelijakých barevných květin. Nikdo z nás tuhle atrakci nikdy neviděl, a tak jsme se rozhodli pozorně sledovat mladý pár, jak vstupuje na tu uzoučkou cestičku. Jediné co jsem nechápala bylo, proč sebou měli kýble. Za pár sekund mi to ale všechno došlo. Když se mladý pár blížil k první barevné rostlině, objevil se umělý oheň a začal všechno pohlcovat. Žena nejprve vyjekla, ale pak se smíchem začala hasit oheň speciální vodou, kterou měla v kýblu. Jakmile ji voda došla, rozběhla se mezi stromy a hned na to našla ukrytý další kýbl s vodou a začala znova hasit. Takhle to dělala do té doby, dokud se jí a tomu muži nepovedlo uhasit oheň celý. Poté jen majitel atrakce napsal jejich čas na velkou tabuli a pochválil je, jak dobře si vedli.

Až v ten moment jsem si uvědomila, jak moc se třesu. Jenže tohle nebylo kvůli zimě. Bylo to kvůli strachu. Pro všechny tady je to jenom vtipná atrakce, ale pro mě je to noční můra. Oheň nás všechny tenkrát mohl pohltit stejně, jako teď ty uměle rostliny. Jenže nás nikdo nezachraňoval. Mohl z nás být jen drobný prach, který by se přidal na hromadu trosek ze zbytků ostrova....To stačí Vio, napomenula jsem se v duchu. Tohle všechno se mohlo stát, ale nestalo. Všichni jsme v pořádku, snažila jsem se trochu se uklidnit.

Jenže já nebyla ta, co potřebovala uklidnit. Sotva jsem se otočila na Izzy, viděla jsem ji, jak má zavřené oči a ze všech sil se snaží zadržet slzy. Ani chvíli jsem neváhala. Šla jsem k ní a silně ji objala.
,,Je to v pořádku, jsem tady, nic se ti nestane." Začala jsem ji šeptat, mezitím co jsem ji hladila po vlasech.
Asi po pěti minutách jsem se od ní odtáhla a zadívala jsem se ji do očí. Nepatrně na mě kývla, čímž mi naznačila, že už je v pořádku. Trochu jsem od ní poodstoupila, abych viděla i ostatní. Maddie a Jarry se na sebe, podle očekávání, nechápavě dívali. Jen Toby se stále zaraženě díval na tu atrakci. Potichu jsem k němu přišla a opatrně jsem mu položila ruku na rameno. Rychle sebou trhl a já jsem od něj trochu odskočila.
,,Ježíši Vio, vždyť se úplně třepeš!" Řekl sotva odvrátil pohled od té atrakce. Rychle si svlékl svou šedou mikinu a přehodil mi ji přes ramena, čímž mě donutil se usmát.
,,Fajn, nemám nejmenší ponětí, co se to tady děje, ale kdo půjde s Jarrym a se mnou na tu úžasnou atrakci?" Zeptala se Maddie a přestože se ptala nás všech, bylo mi jasné, že její otázka byla směrována pouze na jednoho člověka.
,,Já z Izzy už půjdeme domů." Řekla jsem ji naštvaně a rovnou jsem si z ramen sundala šedou mikinu.
,,Nech si jí. Stejně už taky půjdu. Jestli chceš mužů tě doprovodit." Nabídl mi Toby.
,,Ne, to je dobrý. Ale kdyby jsi mohl doprovodit Izzy, byla bych moc ráda."
Řekla jsem a ustaraně jsem se na ni podívala. Ačkoliv už nevypadala, že bude brečet, pořád jsem se o ni bála.
,,Jistě." Souhlasil, jen Toby.
,,Aha. Tak fajn, jděte si. Jarry pojď!" S těmito slovy Maddie naštvaně odkráčela.
,,Děkuju, máš to u mě." Pousmála jsem se ještě na Tobyho a to divadlo, co tady Maddie předváděla, jsem se snažila ze všech sil ignorovat.
,,Beru tě za slovo!" Zakřenil se.
,,Jejda už raději jděte!" Zasmála jsem se. Na to se Toby jen pousmál a vyrazil s Izzy na cestu.

Já jsem udělala to samé. Po celou tu dobu se v mojí hlavě neustále přehrával dnešní podivný den. Ať už to bylo ráno nebo odpoledne, ať už to bylo v šťastných nebo méně šťastných situacích, vždy se v mých vzpomínkách objevil on. Musela jsem se znovu pousmát. Sakra! Já se přiblbě usmívám?! Postřehla jsem. Mohlo by to něco znamenat? Dobře, mám ho ráda, to už asi nezapřu.

Přitáhla jsem si jeho mikinu blíž ke krku, abych mohla vdechnout jeho vůni. Sotva se tak stalo, moje srdce se rozbušilo a ten přiblblý úsměv na tváři se ještě zvětšil. A já si něco uvědomila. Ten pocit co teď mám....možná....možná je to láska.

Ahojky! :3
Tak co? Taky jste si mysleli, že Violett už potřebuje trochu popostrčit? :D A myslíte si, že teď už to půjde jako po másle, nebo že se zase něco pokazí? :P Každopádně jediné, co vám můžu prozradit je, že už se pomalu, ale jistě blížíme ke konci :O :D
Budu moc ráda, když svůj názor napíšete do komentářů nebo dáte třeba vote!:))