Maybe this is love

18.část

Z mých snů mě vytrhl zvuk budíku, který jsem ze srdce nesnášela. Kdyby to bylo na mně, povalovala bych se v posteli aspoň do oběda, jako to dělám skoro každý víkend.
Jenže k mému štěstí bylo dnes úterý, takže jsem přece jen musela vstát a jít do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu, vyfénovala vlasy, vyčistila zuby a dala vlasy do culíku.
Pak jsem se přesunula k šatníku a začala řešit svou každodenní otázku, kterou řeší snad každá holka: Co si na sebe dneska vezmu?

Nakonec jsem si, vzhledem ke včerejší katastrofě, vzala tmavé tílko, hnědé kraťasky a sandálky ve stejné barvě.
Když jsem se konečně dochystala, byl čas vyrazit.

Tentokrát jsem šla do školy sama, jelikož včera večer přijel Chris, a tak s nim teď Izzy tráví každou volnou sekundu, což znamená, že mi dnes cestou do školy budou dělat společnost sluchátka a hudba.

Jakmile jsem dorazila zhruba po deseti minutách ke škole, skoro všude jsem viděla zamilováné párečky, jak se drží za ruce, říkají si "rozkošnými" přezdívkami nebo vedou rozhovory na téma, kdo má koho rád víc.
Copak je dnes Valentýn?!
Připadala jsem si, jako by po celé škole poletoval amorek a střílel po všech svými zamilovanými šípy. Jediná já jsem se jim úspěšně vyhýbala...

Moje první kroky ve škole směřovaly ke skříňkám, kde jsem si nechala tašku s věcmi a následovně jsem se vydala do školního zatuchlého sklepa, kde jsme měli první hodinu pracovky.

Tahle učebna byla poměrně mála, tmavá, a taky tady byla pořádná zima! Jako každým rokem, odfrkla jsem si, když jsem si sedla do druhé lavice uprostřed. Třída byla už skoro zaplněna, dokonce tu byla i Izzy s Chrisem, kteří však byli soustředění na přítomnost toho druhého tak moc, že vůbec nevnímali okolí.

,,Takže milí studenti, vítam vás v novém školním roce!" Zakřičel profesor Gros při vstupu do učebny, aby utišil hluk, co zde panoval.
,,Asi si říkate, co budeme tenhle rok dělat! Rozhodl jsem se, že ve dvojicích navrhnete plánek domu vašich snů, a pak jeho malou verzi sestavíte ze dřeva. Kdybyste cokoliv potřebovali, jsem tu pro vás. A teď šup, jděte si najít nějakého parťáka!"
S těmito slovy jsem se rozhlédla po třídě, abych zjistila, kdo na mě zbyl.
Nikoho jsem nenašla..
Chvíli mi to bylo líto, ale byla jsem na to už zvyklá, a tak jsem se vzchopila a zašla jsem si pro papír a tužku na nákres. Tohle přece zvládneš sama! Snažila jsem sebe samu přesvědčit.

Naštěstí jsem nestačila udělat ani jediný tah tužkou, protože do třídy vběhlo to špenátové pako ze včerejška. Měl rozcuchané vlasy, červené tváře a ještě rychle oddychoval, jelikož asi celou cestu běžel. Profesor Gros si ho vzal hned stranou a začali tam něco řešit.

Tuhle podívanou sledovala celá třída.
Já jsem původně chtěla pokračovat v nákresu, ale potom, co jsem v jejich rozhovoru zachytila své jméno, nemohla jsem se na nic soustředit.
Jen jsem upírala pohled na čistý papír a čekala, co se bude dít dál.

A nemusela jsem čekat dlouho. Někdo si totiž sedl na židli vedle mě. A když jsem zvedla hlavu, přála jsem si, aby to nebyla pravda.
,,Páni, no není to zvláštní, že nás osud neustále spojuje?" Zeptal se šibalsky Toby.
,,Ty toho moc nenamluvíš viď?" Položil svou další otázku, když viděl, že ze mě asi odpověď nedostane.
,,Zato ty jsi ukecaný až moc!" Řekla jsem a podívala se na něj pohledem, který naznačoval, aby už mlčel. Jenže to bych chtěla po vesmíru až moc!
,,Potřebujeme spolu mluvit, jelikož jsem se stal oficialně tvým parťákem."
,,Nemohla jsem dostat lepšího." Odpověděla jsem ironicky a posunula jsem papír s tužkou před něj.
,,Tak jak si představuješ dům svých snů?"
,,No, chtěl bych tam mít vlastní posilovnu, výhřivku a bar s těmi roztomilými barovými židličkami!"
To si ze mě děláte srandu že jo?
,,Hele, chtěla jsem pouze vědět základy, kolik bude mít pater, místnosti a tak, abychom mohli udělat ten nákres, chápeš?"
Bohužel, (nebo bohudík?) mi nestihl odpovědět, protože právě zazvonilo na přestávku.
Nečekala jsem ani chvíli a hned jsem vyrazila ke skříňkam, kde jsem si potřebovala vzít věci do tělocviku.