Maybe this is love

19.část

,,Vio, co tady děláš? Neměla jsi být ještě ve škole? Stalo se něco? Jsi v pořádku?" Začala na mě chrlit otázky Margaret sotva jsem vkročila do domu.
,,Ále, jen malá nehoda v tělocviku." Řekla jsem jako by nic, ale když jsem viděla její vystrašený pohled, rychle jsem ještě dodala,,Nic mi není, vážně."
Nevypadala, že by ji to uklidnilo, ale už se dál nevyptávala.

,,Říkala jsem si, že bych dnes místo tebe vyzvedla Rose z výtvarky, abych nějak zabila čas, kdyby ti to nevadilo."
,,To víš, že ne!" Usmála se na mě Margaret. ,,Ale máš ještě chvíli čas, tak ti nachystám nějaký oběd, protože musíš mít určitě hlad. A ummmm, to tvoje dnešní oblečení je nějaký...nový trend?" Snažila se mě nenápadně zeptat na můj outfit, aby neurazila můj vkus.
Až teď jsem si uvědomila, že mám na sobě stále své šedé kraťásky na cvičení a k tomu volné zelené tílko.

,,Neboj, jdu se ještě převléknout." Zasmála jsem se a šla do pokoje, kde jsem si nakonec vybrala tenké tyrkysové šaty, na které jsem si rozpustila kaštanové vlasy a vydala jsem se na oběd, od kterého jsem hned vyrazila zpátky ke škole.

Že bych se vydala tou delší cestou přes park? Napadlo mě, a jelikož jsem měla ještě 15 minut, tak nebylo o čem diskutovat. Zamířila jsem si to rovnou na cihlový chodník, který mě vedl přímo ke škole. Mám to tady ráda. Všude jde slyšet známá ptačí píseň, lidé sem chodí na procházku se psem, na hřišti si hrají děti, Toby sedí na lavičce...Počkat, cože?! Rychle se schovám za strom a snažím se trochu uklidnit. Co ten tady dělá? Vždyť nám ještě neskončila škola! A proč se schovávám za stromem, jako nějaký šílený špion? Vždyť o nic nejde! Prostě kolem něj normálně projdi! Nářídím si a vyjdu zpoza stromu. Jenže se ani neohlídnu na zem a zakopnu o jeho kořeny.

,,Violett? Jsi to ty?" Slyším nad sebou už velmi známý hlas. Super, takže to viděl..
,,Nazdar Heele." Pozdravím a rychle vstanu z chodníků. Toby mezitím dojde až ke mě. Nechybí mu samozřejmě jeho rozcuchané vlasy ani samolibý úsměv.
,,Co ty tady? Není ještě škola?" Zeptala jsem se ve snaze odvést pozornost od toho, jak jsem ještě před chvíli ležela rozpláclá kousek od něj.

,,Šel jsem právě od doktora, tak jsem si nachvíli sedl na lavičku a užíval si ten klid. Kam máš namířeno?"
,,Jdu vyzvednout ségru ze školy. Takže promiň, ale spěchám!" Sdělila jsem mu své plány a rychle jsem se vydala pryč od něj, jelikož se v jeho přítomnosti cítím, z neznámých důvodů, zvláštně.
Jenže on mě zachvíli znova podctil svou přítomností.
,,Hele a nepodnikneme něco? Musíme nějak udělat ten projekt a pokud si dobře pamatuji, dlužíš mi ještě prohlídku města." Zašklebil se Toby.
,,Oceňuji tvé zapálení pro školní projekt, ale budeme mít dost času v hodinách, takže nevidím důvod..."

Zbytek věty jsem ale nedořekla. Hned před školou jsem totiž zahlédla skupinu kluků, jak si hází se školní taškou a jedna holčička se jí snaží ze všech sil dostat zpátky, i když jsou ti kluci aspoň o hlavu vyšší.
Nejvíc mě ale udivilo, když jsem si uvědomila, že ta mála holčička v krémových šatech je Rose. Toby si všiml, kam směruje můj pohled a rázným krokem si to mířil přímo k nim. Okamžitě chytil tašku Rose a začal něco říkat. Neslyšela jsem ani jedno slovo, ale z toho, jak všichni kluci zbledli strachy, přikývli a pak rychle běželi pryč, bych usoudila, že to nebylo nic milého.

Pohotově jsem se vydala k nim, a hned jak mě zaregistrovala Rose, objala mě tak silně, jako by mě nikdy nechtěla pustit. Začala jsem ji hladit po jejich zlatých vlasech a pousmála jsem se na Tobyho, abych mu poděkovala za to, jak se zachoval. Chvíli na to jsem od sebe jemně odtáhla Rose.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jemně. Než mi stihla odpovědět, někdo nás ale přerušil.

,,Ahoj Toby, co ty tady?" Zeptala se až příliš nadšeně Maddie, která se najednou objevila vedle nás.
,,Nazdárek Maddie. Jen jsem tady doprovodil Violett." Odpověděl Toby a kývl mým směrem. Maddie, jako by si až teď všimla, že tu není Toby sám, se s falešným úsměvem podívala na mě i na Rose, ale dál se nám věnovat nehodlala.

,,Mám namířeno s pár lidmi do pizzerie, nepřipojíš se k nám?"
Toby se nejistě koukl na mě, jako by žádal o moje svolení. A tak jsem projistotu popadla tašku Rose a naznačila jsem ji, že už půjdeme.
,,Děkuju." Zašeptala nesměle Rose k Tobymu a vydaly jsme se domů. Měla jsem chuť se za ním ještě ohlédnout, ale bylo mi jasné, že bych viděla maximálně tak Maddie, jak se po něm plazí a o to jsem vážně nestála.

Celou cestu jsme s Rose neprohodily ani jedno slovo, přestože jsem věděla, že si budeme muset promluvit o tom, co se stalo. Nechala jsem ji v klidu se nasvačit a pak jsem ji pokývla hlavou, ať jde za mnou do pokoje.
,,Vio, nic se neděje. Tohle dělají, jen když jsem sama, takže jenom když mám výtvarku a většinou mi berou pouze věci, nijak mě nemlátí nebo tak něco." Začala mě přesvědčovat Rose hned co si sedla za mnou na postel.
,,Proč si mi o tom neřekla?"
,,Já...začalo to potom, co si odjela na ten ostrov. Hlavně si o mně nedělej starost."
,,Vždy si o tebe budu dělat starost, jsem tvoje starší ségra, je to má povinnost." S těmito slovy jsem se ji pokusila obejmout.
,,Tak to prrr! Jsem už velká, je mi deset! Dokážu se o sebe postarat!"
Musela jsem se tomu zasmát! Jenže jakmile jsem to udělala, vrhla na mě vražedný pohled.
,,Ještě k tomu potom, co dnes udělal tvůj kamarád, už nic určitě neudělají."
Teď jsem ji probodávala pohledem já.
,,Není to žádný můj kamarád! Víš co? Raději si jdi dělat úkoly nebo tak něco jo?" Řekla jsem naoko naštvaně a ukázala jsem na dveře. Rose se na mě jen zašklebila a šla do svého pokoje.

Prý kamarád! To tak! Jak se můžete kamarádit s někým, kdo vám neustále leze na nervy?! Fajn, uznávám, že se dnes zachoval dobře, ale to nic nemění na naší situaci!

Zachtělo se mi přemýšlet nad něčím jiným, a tak jsem popadla knížku. Ale než jsem stihla nalistovat poslední přečtenou stránku, zazvonil mi mobil.
Ale, ale, že by si Izzy vzpomněla?

Neznáme číslo: Tak kdy mi uděláš prohlídku po městě? Tvůj parťák :P

Vážně mi právě napsal Toby? Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a šla si uložit jeho číslo.

Vio: Co takhle....nikdy? -_-

Toby: Přece nechceš, abych se ztratil :*

Vio: Kde bereš tu jistotu Heele? Zeptej se Maddie, ta to s radostí udělá ;)

Toby: Ty to uděláš ještě s větší radostí ;) Takže do konce týdne s tím můžu počítat? :P

Vio: Vážně je tak těžké pochopit NE? -_-

Toby: Ne pro mě není odpověď :*

Nad tím jsem jen dala oči v sloup. Jak někdo muže být tak tvrdohlavý a namyšlený zároveň? Fajn, přiznávám, možná se mi předtím trošičku líbil. Ale teď? Je to jiný člověk, který mě dokáže jen vytáčet!

Raději jsem mu už neodpovídala, jelikož vím, že by tahle debata jinak nikdy neskončila. A tak jsem odložila mobil a konečně se ponořila do děje knihy...

Tadá, další kapitola! :)
Moc, moc bych vám chtěla poděkovat za 2K a něco přečtení!!
Jste úplně zlatí a kdyby to šlo, všechny bych vás objala :3 <3
Potěší mě každý vote a komentář s vaším názorem ;)