Temné Proroctví✔

27.Kapitola - Návštěva

Rychle jsem běžela k chaloupce a doufala jsem, že tam Ayra bude. Ayra byla v kuchyni a připravovala koláč z lesných plodů.

„Ahoj Adele, tak jak se budeš mít?" ptala se se zájmem Ayra.

„Ayro." řekla jsem a objala ji.

„Co se děje holka." ptala se ustaraně.

„Vypadá to, že budu královna. Temná královna." řekla jsem dramaticky. Ayra okamžitě nechala přípravu koláče a sedla si ke stolu vedle mě.

„Tak povídej, co se stane?"

Všechno jsem jí vylíčila. Zámek. Rozhovor služebné a zrcadla. Korunu na mé hlavě. A hlavně války a to o Robertovi.

„Co mám dělat? To už mám opravdu takhle nalinkovanou budoucnost?" ptala jsem se smutně.

„Nemáš. Tahle budoucnost je nejpravděpodobnější. Vždycky se ukáže to, co se nejspíš stane. Ale můžeš s tím něco udělat." usmála se.

„Ale co?" zeptala jsem se.

„Říkala si, že ty sama si znovu uzavřela temný les a ponořila ho znovu do temnoty?" ptala se Ayra.

„Ano nebo, tak jsem to spíš slyšela." odpověděla jsem.

„No vidíš, když to neuděláš, tak se ta budoucnost nevyplní a změní se to." usmála se Ayra.

„Jenže co když právě tohle budu muset udělat, abych tohle místo ochránila?"

„Tak se budeš muset vypořádat se strátou Claire i všech ostatních. Bude to tvoje rozhodnutí. A pamatuj, že ty jseš tvůrce svého osudu. Tohle bylo jen nejpravděpodobnější." usmála se a vrátila se k přípravě koláče.

„Dobře. Chci se nějak odreagovat, tak navštívím Claire a Roberta." řekla jsem už trošku uvolněně.

„Pamatuj jak sem tě to učila. Nechceme mít žádné potíže. A bu..."

„Buď opatrná." dokončila jsem větu za ní.

Ayra se usmála a já vyběhla po dřevěných schodech do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a soustředila se na auru Claire i Roberta. Po chvilce jsem tiše řekla...zavři oči.. I já jsem měla zavřené oči, takže nevím, co se potom stalo. Když jsem je otevřela, v pokoji už byla Claire i Robert.

„Adele." zvolala Claire a vrhla se mi kolem krku.

Bylo cítit, že je nadšená..

„Ahoj." řekl Robert a také mě objal.

„Takže co je nového?" ptala se hned Claire.

„To počká, spíš mi řekni, proč máš v ruce tu obálku." ptala jsem se.

Claire trošku zvážněla a podala mi jí.

„Ne! Otevři jí až odejdeme, teď nám všechno vyprávěj." řekla Claire a sedla si vedle mě na postel. Já jsem obálku hodila na stolek vedle postele a dál se o ní nestarala. Když si sednul i Robert, tak jsem jim začla všechno vyprávět.

„Páni, takže ty jsi viděla fishrouty?" kulila oči Claire.

„Ano, ale nebyli pravý.." usmála jsem se.

„No a už ti je dobře?" zeptal se Robert, když zjistil, že jsem byla v bezvědomí.

„Už je mi fajn." usmála jsem se.

Když jsme se dívali jeden na druhého, začla jsem se červenat. Vůbec jsem nemyslela na to, co mi v budoucnu udělá..

„Pání, máš tak skvělej život." povzdechla si Claire.

„Proč proboha?" usmála jsem se.

„Každý den se setkáváš s kouzly." usmála se.

Ještě dlouhou chvíli jsme si povídali a smáli se. Potom už museli jít.

„Budeš mi zase moc chybět. Nikdo neni takový jako ty. Nové dvorní dámy, které mi přidělili, se se mnou nechtějí skoro vůbec bavit. Řikají jen zajisté a ovšem." zamračila se Claire.

„Však ty mi taky moc chybíš." řekla jsem a objala jsem jí.

„Tak se tu měj, snad zase uvidíme." řekl Robert a objal mě.

Začala jsem se neskutečně červenat. Už je to tak dlouho, co jsme si spolu vyjeli na koních. Zavřeli oči a byli fuč...! Sedla jsem si na postel a zasmála se. Vzpomněla jsem si na ten pocit, když jsem s nima. Chybí mi moc. Když odešli, tak už byl večer. Byla jsem hodně unavená, takže jsem hned po večeři zalezla do postele. Během chvilinky jsem usla, protože si nic nepamatuju. Byl to vcelku dobrý den, když nepočítám temný zámek..

Já budu královna.

Sedmadvacátá kapitola na světě. Jak myslíte, že to všechno nakonec dopadne? Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.