Temné Proroctví✔

11.Kapitola - Stánek

„Alex pracuje ve královské stáji už 3 roky a nikdy s ním problémy nebyli, nevěřím, že by něco takového mohl udělat." řekla Claire. Seděli jsme v zahradě a povídali si o dnešním zjištění.

„Chápu, ale vím co jsme slyšela. Chtěla bych ale, aby neměl žádné problémy. Mohl by mu jen někdo domluvit..." řekla jsem.

„To nepůjde Adele. To co provedl je neodpustitelné. Riskoval životy všech, když kradl ryby z moře!"

Když to dořekla, objevil se Robert.

„Vaše výsosti." poklonil se Claire.

„Chtěl bych mluvit z Adele, pokud by to bylo možné." zeptal se.

„Dobře, počkejte na ni ve stáji, příjde za moment." odpověděla Claire a s kamenným výrazem ho poslala pryč.

„Zdá se, že máš nápadníka." pošťuchovala mě.

„Nech toho, radši jdu, ať na mne zbytečně dlouho nečeká."

Vstala jsem a vykročila ke stáji. Tam už na mě čekal.

„Co chceš?" zeptala jsem se.

„Chci se ti omluvit, myslel sem si, že z toho nebudou problémy."

„Dobře, omluva přijata, ale teď mi řekni, co to máš za přítele, který tě tahá do problémů?" myslela jsem tím Alexe.

„Cože? Ty víš o Alexovi? Jak?" divil se.

„Ráno jsem za tebou šla a slyšela jsem váš rozhovor." Robert, i když nerad, mi všechno řekl. Pak jsme se dohodli na míru a opět se k sobě chovali normálně. Pak už jsem odešla.

Rozhodla jsem se trošku projít. Řekla jsem Claire, že půjdu do trhů a kouknu se, co tam mají. Pak jsem vyrazila. Trhy byly v plném proudu, a tak jsem mohla vidět, jak prodavačky volají na zákazníky nebo jak si děvčata prohlížejí barevné látky. Po chvilce mě z toho všeho ruchu bolela hlava. Zašla jsem do malé uličky, která byla schovaná za jedním stánkem. Na konci uličky jsem zahlédla malý stánek, opuštěný, asi tam nikdo nebyl..

Vydala jsem se k němu. K mému překvapení měl stánek svého majitele. Byla to stará paní. Vypadala jako nějaká ubohá stařenka, která sotva vyžije.

„Děvče, kup si něco z mých bylinek." řekla chraplavým hlasem.

„Ale já nevím, které jak fungují." chtěla jsem jí nějak opatrně odmítnout.

„Vidím, že tě bolí hlava z ruchu tady ve městě." Měla strašně chraplavý hlas.

„Ano stařenko, koho by nebolela." usmála jsem se.

„Tady, vezmi si tuhle bylinku, stačí, když si k ní přičichneš." podala mi malou zelenou větvičku s oranžovými lístky, vypadalo to nebezpečně.

Nechtěla jsem jí ale odmítnout, tak jsem si přičichla.

Okamžitě mě neskutečně začala pálit kůže.

„Ááá, to strašně pálí." zakřičela jsem. Stařenka jen mávla rukou a pálení hned přestalo. Snažila jsem se nedat najevo, že vím co právě udělala.

„Omlouvám se, zapomněla jsem ti říct, že nesmíš čichat k oranžovým listům, jen k zelené větvičce." usmála se.

„Aha." snažila jsem se o úsměv, ale bylo mi jasné, že tu něco nehraje. Naposledy jsem se na stařenku usmála a vydala se zpět k trhům. Pryč z té divné uličky. Když jsem byla skoro na začátku uličky, ohlédla jsem se po stánku.

Nebyl tam!

Zastavila jsem se a koukala na místo, kde stála stařenka se stánkem.

„Čarodějnice." řekla jsem si potichu. Pak mě ale zarazilo něco v ruce. Držela jsem papír, kde byla napsána adresa.

U vysokého dubu za mechovou skálou.

Za mechovou skálou? Další tajný vchod? Musela jsem zjistit víc, nechtěla jsem aby někdo věděl kam se chystám, tak jsem se rozeběhla ven z města. Vím, že jsem se neměla vypravovat z města sama, ale ta adresa mě něčím přitahovala. Musím zjistit, co se tu děje, a kdo byla ta stařenka.

Jedenáctá kapitola nám pořádně otřese celým dějem příběhu. Od dalších kapitol už bude všechno jinak. Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥ Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.