Temné Proroctví✔

19.Kapitola - Podvod

Otřela jsem si slzy a koukla se na Ayru.

„Co se děje Adele?" zeptala se ustaraně Ayra. Podala jsem jí dopis, který jsem stále držela v rukou. Ayra se dala do čtení. Posadila se do křesla u krbu a podívala se na mě.

„To bude dobrý Adele, Nancy je silná, přežije neboj." usmála se.

„Dobře, musíme se dát do výcviku, musím zachránit temný les." řekla jsem ubrečeně.

„Ne, dnes žádný výcvik nebude. Musíš se trošku zmátořit, při výcviku by ses nesoustředila." usmála se Ayra a řekla ať zavřu oči.

Oplatila jsem jí úsměv a poslechla. Seděla jsem v zámku, ve své komnatě, na posteli.... Nikdy jsem si tu nepřipadala tak cizí jako teď. Chtěla jsem věřit slovům Ayra. Tetička je možná čarodějnice, ale stejně jí nechci nechat samotnou. Když odjedu, můžu tak ztratit nárok na studium. Nemusí mě do království už pustit a já nikdy nepomůžu temnému lesu. Nesmím odjet, ale já musím. Achjo, co mám teď dělat? Proč mi život nedá nějaké znamení, které by říkalo jasně, co mám udělat? 

Někdo zaklepal na dveře.

Zvedla jsem se z postele a přešla ke dveřím. Tam stál sluha.

„Slečno, mám vám připomenout, že máte 3 dny vyjížďky. Můžete se vrátit domů za rodinou. Domů se musíte dopravit sama a zpět také. Za tři dny se ale musíte vrátit! Pokud tak neučiníte, v našem království pro vás již bohužel nebude místo." řekl a odešel.

To je to znamení! Mám jet za tetičkou a postarat se o ní. Navíc se potom můžu vrátit do království a zachránit temný les. Temný les.. Temný.. To ne! Pokud 3 dny vynechám výcvik, tak nezvládnu temný les zachránit. Nebudu připravená.. A jsme zase na začátku! Znamení mi bylo k ničemu! Nechci se rozhodovat.. Tetička.. nebo záchrana temného lesa? Musela jsem se poradit s Ayrou. Ta ví nejlépe, kolik dnů mohu vynechat, a co se pak stane.

 Stoupla jsem si doprostřed pokoje, zavřela oči a vyslovila zaklínadlo, kterým se dostanu do temného lesa. A je to! Jsem tam! Ayra jen nevěřícně kývala hlavou. Když jsem jí řekla, že můžeme odjet z království, nevěřila mi.

„Je to podvod!" řekla.

„Jak to myslíš? Proč by měl být?" ptala jsem se.

„Už jsem tu nějakou tu dobu a vím, že cesta z Forestu sem, trvá 5 dní. Takže už to chápeš?" usmála se na mě.

Až teď mi to došlo. Pokud mám 3 dny vyjížďky, tak jak se mám stihnout vrátit?

„Řekli, že tě odvezou a přivezou?" usmála se Ayra.

„Ne, mám se na místo dopravit sama."jsem zklesle.

„Je mi to líto Adele." řekla Ayra a objala mě.

Rozbrečela jsem se. Takový podvod!

„Chtěli se mě zbavit?" řekla jsem Ayře.

Jen sklopila oči a pevněji mě objala. Po tomto jsem nechtěla žít v zámku. Vím, že to znamenalo přijít o nejlepší kamarádku a kluka, který se mi začíná líbit, ale pokud se mě pokosili zbavit, tak... Ani nedokážu dokončovat věty, jsem tak rozhozená, že to nemůže být pravda. Musela jsem se vydat do zámku. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem vůni z kuchyně a miliony květin. 

Jsem v zámku.

Devatenáctá kapitola je tu. Schválně mi dejte vědět do komentářů, co si myslíte, že se stane. Určitě nezapomeňte hlasovat nebo napsat komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.