Nucená láska

15.kapitola

Večer jsme uložili Jaka do pokoje pro hosty. Došla jsem rychle pro nouzovou lékárničku, kapesníčky a vodu. Nejdřív jsem mu z tváře umyla krev a potom ošetřila rány. Postříkala jsem dezinfekcí a zalepila náplastí. Na místa, kde to vypadalo na pořádné modřiny jsem položila pytlíčky s ledem a po pár minutách otáčela. 

"Měla by si jít spát " ozval se hlas od dveří. Otočila jsem se podívala se na Stephana. Sako měl sundané a kravatu taky. V ruce držel skleničku s hnědou tekutinou. Vstala jsem a odložila mu skleničku na noční stolek. Kapesníčkem jsem mu ošetřila ránu nad obočím, bradě a na prstech ruky. 

"Ty taky, ty můj rváči," usmála jsem se a na tvář mu vtiskla polibek. Prošla jsem kolem něj a zamířila do ložnice. Slyšela jsem kroky, které šli za mnou. Dveře za mnou zaklaply a já se v šatně převlékla do noční černé košilky. 

"Děkuji ti," ozval se hlas z jeho vlastní šatny a vrátil se zpátky do ložnice.

"Nemusíš mi děkovat," chytila jsem ho za ruku a přejížděla opatrně palcem po jeho zraněných kloubech. Naklonil se a políbil mě. Mnou projel ten krásný hřejivý pocit. Jeho jedna ruka si mě chytla kolem pasu a přitáhla blíž. Naše těla se dotýkala. Nás polibek se prohloubil v naši malou světovou válku jazyků. Přehoupl si mě na klín a já mu rukama zajela pod tričko. Nakonec jsem mu ho přetáhla přes hlavu a zkousla si ret nad jeho božským tělem. Přitáhl si mě k sobě a já už nemohla skenovat jeho dokonalé břišáky. Spojil naše rty a pak mi přes hlavu přetáhl černou košilku, která letěla za jeho tričkem. Přetočil mě tak, že jsem ležela zády na posteli a on nade mnou. Sundala jsem mu kalhoty a on zápasil se zapínáním mé podprsenky. Nakonec taky skončila na zemi. Potom se polibky přesunul na můj krk, kde mi asi vytvořil pořádný cucflek. Strhla jsem z něj trenky a rychle se podívala na jeho chloubu. No nic. Sundal mi kalhotky a pak jsem ho konečně ucítila. Bylo to pomalé, ale dokonalé. Nakonec jsme udýchaní leželi vedle sebe a užívali si ten pocit. Usmívala jsem se. Stephan přes nás přehodil deku a v objetí jsme usnuli.

****

Ráno jsem vstala brzo. Cítila jsem se plná sil. Vymotala jsem se pomalu ze Stephanového sevření a utekla do koupelny. Nechala jsem na sebe téct proud teplé vody a hlídala si čas, abych tady nebyla moc dlouho. Potřebuji zkontrolovat našeho nemocného. V šatně jsem si oblékla džínové krátké šortky a bílé volné tílko. Vlasy jsem si stáhla do culíku a na nohy si vzala bílé kecky. Potichu jsem opustila pokoj a vyrazila za Jakem. Opatrně jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Ještě spal. Vlezla jsem dovnitř a podívala se mu na rány. Najednou začal mžourat očima až je otevřel. 

"Jsem v nebi?" řekl a usmál se. Mě to teda vtipné nepřišlo.

"Ne nejsi. Jak je ti?" odsekla jsem a posadila se na kraj postele.

"Bolí mě hrozně hlava, ale dá se to přežít," chytl si hlavu a promnul spánky. Z lékárničky jsem mu vytáhla ibalgin a podala mu sklenici s vodou. 

"Spolkni to," rozkázala jsem mu. Poslechl a já si ho prohlížela. Vypadalo to dobře.

"Díky," usmál se a podal mi poloprázdnou sklenici, kterou jsem odložila na stolek. 

"Přinesu ti snídani," vstala jsem a odebrala se ke dveřím. 

"Počkej!" zastavil mě a já se na něj otočila. "Chci se ti omluvit. Je mi jasný, že tě nikdy nezískám, když už jsi vdaná. Ale nemůžu si pomoct. Jsi krásná a když mi Stephan říkal jaká jsi. Chtěl bych taky takovou ženu." 

"Omluva se přijímá," řekla jsem a opustila pokoj. Opřela jsem se o dveře a vydechla zadržovaný vzduch. Rychle jsem seběhla schody do kuchyně a připravila mu nějakou snídani. Mary jsem tady neviděla. Vzala jsem tác do ruky a odnesla mu ho do pokoje. 

"Mohl jsem si sejít dolů," konstatoval, když jsem mu položila tác na klín. 

"Nemohl."

"To se teď o mě budeš starat, když mě tvůj miláček takhle zmlátil?" smál se, ale já jen pokrčila obočí. "Nemrač se, nesluší ti to." 

"Tak a dost. Až budeš v pohodě, tak odsud vypadneš a postarám se o to, aby ses už nikdy nevrátil!"

"Jen jsem ti složil kompliment," podivil se.

"Na to zapomeň," ozval se za mnou hlas dřív než jsem stihla cokoliv říct. Za mnou stál Stephan, vlasy měl rozvrkočené po ranní sprše. Vypadal tak sladce. Usmála jsem se, ale když jsem otočila hlavu zpátky na Jaka, úsměv z tváře mi zmizel. 

"Konečně, přišel ses mi omluvit?" 

"Sklapni. Kath už se nikdy nedotkneš, je ti to jasný? Jinak příště ti budu platit funus."

"Proč by si mi ho platil?"

"Abych si byl stoprocentně jistej, že si mrtvej," odsekl a odešel z pokoje. Já ho následovala. Zavřela jsem dveře a rychle sbíhala schody. 

"Stephane!" zakřičela jsem na něj a vyběhla za ním na zahradu. 

"Vaří se mi krev, mám stochutí ho zase zmlátit do bezvědomí," ruce měl skrčené v pěst, až mu zbělali klouby. Otočila jsem si ho čelem k sobě a pohladila ho po tváři.

"Jen chvilku a pak zmizí," zašeptala jsem a políbila ho. Pak ho chytla za ruce a propletla si s ním prsty. Chvilku jsme na sebe jen tak koukali.

"Nevím co bych bez tebe dělal," zašeptal a políbil mě.

"No, neporval by ses," zasmála jsem se a on taky. Jsem tak ráda, že s ním můžu mluvit na rovinu. 

"Miluji tě Katherine." 

"Miluji tě Stephane," a stáli jsme tam jen tak v objetí. Nechtělo se mi to ukončit, ale musela jsem, protože mi příšerně zakručelo v žaludku. Zasmáli jsme se a odešli do kuchyně, kde jsem nám udělala snídani. Sedli jsme si ven na terasu a povídali si jako nikdy. Jako by, nebyli žádné problémy, žádné hádky či rvačky nebo otravný člověk, zavřený v našem pokoji pro hosty. Jako by jsme byli jen mi dva na celém světě. Jednoho dne možná přece jen matce poděkuji, že mám tak dokonalého manžela...