Nucená láska

3.kapitola

Jo, asi to ode mne bylo hnusný, ale ona je ke mně hnusná pořád. Takže aspoň jednou ji to můžu vlepit do tváře. Když jsem si i uvědomila, že vlastně s ní už nikdy žít nebudu byla jsem šťastná, ale přesto mi tu radost cosi kazilo. Je to moje matka. Ta co mě vychovala a ta s kterou mám společné vzpomínky. Teď mě mrzelo co jsem udělala. Kruci! Teď už vázně nevím co si myslet. Můžu vůbec já myslet? Kdykoliv když já myslím něco udělám a pak toho lituji. Fakt bezva. Ale zase, v takové chvíli jsem to udělala tak jak jsem uznala za vhodné, takže se nikomu omlouvat nebudu. I když, ne!! Stop! Ticho! Tak začnu radši tam kde jsem minule skončila...
Párty nebo oslava našeho sňatku byla perfektní. Když se rozjížděla do nejlepšího, tak skončila. Všichni museli odejít, protože v neděli vstávají do kostela. A já bych měla taky. Nejsem věřící, ale chodím tam. Až tak moc zamotaný to se mnou je. Všichni tedy odešli a já odešla do naší ložnice. Tedy pokusila jsem se dojít. Když jste opilý a vidíte schody dvojmo těžko po nich můžete vyjít, ale mě se to povedlo. Sice po dlouhé době, ale přece. Shodila jsem ze sebe šaty a jen ve spodním prádle padla na naši postel. Kdy přišel Stephan nevím, protože jsem rychle vytuhla a mám pocit, že vůbec nepřišel, protože ani ráno tu nebyl. Bylo mi zle a nemůžu se divit, hodně jsem toho vypila. Vstala jsem tedy z postele a odešla do koupelny. Sundala jsem si spodní prádlo a nejdřív si pustila studenou sprchu a potom teplou. Bylo mi o něco lépe. Oblékla jsem si černé tepláky a sportovní mikinu, vlasy jsem si stáhla do culíku a odešla z pokoje. Neobtěžovala jsem se ani namalovat, protože mi bylo stejně jedno jak vypadám. V kuchyni jsem slyšela hlas svého manžela a když jsem tam vešla usmál se na mne a telefon položil. Na sobě měl oblek, takže mi bylo jasné, že bude muset do práce.

"Dobré ráno.Jak ses vyspala? " postavil přede mě sklenici s vodou a ibalgin. S díky jsem ho spolkla a vyndala si hrnek do kterého jsem nalila kafe.

"Dobré. Jo, dobře. Co ty ?" Upila jsem černé kafe z hrnku.

"Dobře. Spala si jako dřevo, nechtěl jsem tě budit," mile se usmíval.

"Moment. Kolik je hodin?"

"Jedna odpoledne. Až budeš mít hlad řekni Mary, naše hospodyně. Teď by měla být v prádelně. "

"Aha. Díky," vykouzlila jsem úsměv.

"Musím jít. Vrátím se v šest. Pa" zarazil se a pak se otočil a odešel. Dopila jsem kafe a uslyšela startování motoru auta. Hrnek jsem položila do dřezu a rozhodla se tu to prozkoumat. Začala jsem od střechy kde byl bar s bílými pohovkami a stolky. Vypadalo to vázně perfektně. Druhé patro byla Stephanova kancelář, knihovna s tlustými knihami a jedna místnost, která byla prázdná. Musím se zeptat co tam bude, jinak bych to ráda využila. První patro je naše ložnice se šatnami a koupelnou. Přízemí je obývák, jídelna, kuchyň a hala. Když jsem otevřela jedny dveře, objevila jsem schody ještě do garáží. Byly tam zase dvoje dveře. Jedny jsem otevřela a uviděla jsem krásné nadupané mašinky. Černé lamborgini, bílý BMW, červený kabriolet a stříbrná Audi a černý Range Rover. Miluji auta a motorky, kterých tu je taky pár. Další dveře vedli do posilovny. Popravdě, mělo by se tu vyvětrat. Otevřela jsem jedno okýnko a prohlédla si ty stroje. Sem asi chodit nebudu. Nejsem typ co by sportoval,no, možná trochu. Odešla jsem zpátky do kuchyně, kde jsem uviděla jednu osobu. Myslím že je to ta Mary. Má krátké tmavě červené vlasy a je hubené drobné postavy. Od pohledu je velmi milá a příjemná. Kolik ji může být? Čtyřicet? Asi.

"Ahoj. Ty musíš být Katherine. Jsem Mary, hospodyně. Dělám tady snad všechno," usmála se na mne.

"Dobrý den. Ano to jsem. Ráda vás poznávám."

"Ale Katherine, nevykej mi. Nelíbí se mi to."

"Dobře." Usmála jsem se na ni.

"Určitě máš hlad. Sedni si do jídelny a já ti to přinesu," spěchala k troubě.

"Ne to je v pořádku, odnesu si to sama," usmála jsem se na ni a posadila se na barovou stoličku. Do pár minut jsem dostala kouřový talíř plný špaget s boloňskou omáčkou. Vzala jsem si to do obýváku a posadila se do kožené sedačky a pustila obří plazmovou televizi. Položila jsem na stůl prázdný talíř a všimla si novin ležících vedle. Vzala jsem si je do ruky a podívala se na titulní stranu. Byla jsem tam já ve svatebních šatech a k tomu komentáře k mé osobě. Otevřela jsem pusu. Celý vydání bylo věnováno naší svatbě! Začala jsem tedy číst a byla připravena je žalovat kdyby tam něco ošklivého bylo.
*Včera se uskutečnila jedna z největších a nejznámějších svateb. Vlastník firmy Smith- Stephan Smith se včera oženil s nejkrásnější ženou Ameriky s Katherine Montana, dcerou Andrey Montana, která také vlastní druhou nejznámější firmu na výrobu ropy Groop Compenei.
Jejich svatba se konala v kostele sv.Jana a byla to ta nejhezčí svatba co jsme kdy viděli.*
Hlásil titulní obrázek. Jsem podle nich krásná!!! Vypadala jsem tedy vázně skvěle a jestli mě považují za nejkrásnější ženu Ameriky...páni! Otočila jsem na další stranu, protože jsem byla moc zvědavá co o mě dalšího napíšou.
*Katherine Montana měla na sobě velmi krásné šaty. Jak je ohodnotila naše návrhářka z redakce Paula Moun?
"Katherine měla svatební šaty dělané na míru. Už od pohledu bylo vidět, že stály hodně. Byli krásné to ano, jen mi to k ní nesedělo a myslím si, že si mohla vybrat lepší na to kolik vlastní její manžel i její matka peněz."*
S otevřenou pusou jsem přečetla ty řádky znova. Ona si o mně myslí že jsem rozmazlená a nafintěná?! Blbka jedna, neodpustila jsem si a četla dál. Další komentáře k mým šatům, penězům a mému manželovi. Naštvaně jsem odhodila noviny a odešla z obýváku. Rozhodla jsem se zavolat Willy. Zvedla mi to až na třetí zazvonění.

"Ahoj Kath," slyšela jsem její ospalý hlas.

"Ahoj. Probudila jsem tě, co ? Promiň "

"Ne v pohodě. Měla bych už stejně vstávat."

"Promiň. Jak je ti ?"

"Mám kocovinu jak prase."

"Já jsem celkem v pohodě."

"Vypila si toho určitě míň než já. Znám tě."

"Jo to určitě."

"Hele, nechceš něco podniknout? Nechci sedět doma."

"Jo určitě" odsouhlasila jsem nakonec.

"Fajn. Kde se sejdeme? "

"Co kdybych pro tebe přijela se zbrusu novým Range Rovrem?"

"To si děláš prdel! O můj bože! áááááá! To není možný!!" Křičela do sluchátka. Willy miluje auta obzvlášť Range Rovry. Už od malička na něj šetří.

"Za hodinu jsem tam," řeknu a típnu hovor. Obléknu si džíny s dírami na kolenou, vysoké černé kotníkové boty na podpatku a dlouhý pletený svetr pod zadek. Kabelku do ruky s mobilem, klíčemi a peněženkou. Mohla bych mít Stephanovu platební kartu.Podívala jsem se na noční stolek vedle postele. Přiběhla jsem k němu a otevřela šuplík a jak jsem očekávala, byly tam všechny karty. Vzala jsem si platební kartu a uložila si ji do peněženky mezi ostatní karty. Seběhla jsem schody do garáže a nasedla do černého Range Rovru. Byl cítít novotou a klíče byli v zapalování. Vyzkoušela jsem jaký si čudlík na klíčence. Vrata přede mnou se otevřela a já údivem otevřela oči. Nastartovala jsem auto a vyjela pryč. Vrata se za mnou zavřela. V takovém autíčku se mi jelo jak v peřince, asi to nebyl tak špatný nápad vzít si nejbohatšího muže Ameriky.
Willy stála už před svým domem a s otevřenou pusou sledovala přijíždějící krásu. Otevřela si dveře a opatrně se posadila do sedačky. Pak se usmála a já nastartovala. To bude ještě zajímavý...