Lost [H.S.] CZ

-59-

Po chvíli uklidňujícího ticha jsem se k němu naklonila, ale naschvál nespojila naše rty. Chtěla jsem, aby to udělal on. A to se taky stalo. Nenasytně a netrpělivě se vrhl na moje rty a vášnivě mě políbil.

Ucítila jsem Harryho jazyk, který se chtěl dostat do mojí pusy. Proto jsem ji pootevřela a začala s ním spolupracovat. Naše jazyky se o sebe otíraly a hrály vášnivou hru.

Zkousl mi dolní ret a povytáhl ho směrem ven předtím, než se ode mě odtáhl.

„Uvidíme se zítra?" zeptal se.

Přikývla jsem a dodala:

„Ve škole"

„Ahoj" řekl na rozloučenou, otočil se a mířil ke svému autu.

„Čau" odpověděla jsem mu skoro neslyšně, vzala svoji tašku, otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Zula jsem si boty a šla do kuchyně.

„Charlotte" usmála se na mě máma, zatímco vařila večeři.

„Ahoj" úsměv jsem ji oplatila a posadila se na židli ke stolu.

„Jaké to tam bylo?" zeptala se.

„Moc se mi tam líbilo. Jak Harryho máma tak i sestra jsou strašně milé a laskavé" odpověděla jsem.

„Tak to je dobře" usmála se.

„A jsou taky... ehm, tak potetované jako Harry?" optala se velmi nejistě.

„Nezačínej s tím, mami" odbila jsem ji.

Věděla jsem, že není zrovna příznivec tetování, ale to jí nedávalo právo odsuzovat lidi na základě toho, jestli mají tetování nebo ne.

„Nejsou" dodala jsem otráveně.

„Jen jsem o nich chtěla vědět něco víc" řekla na svoji obranu.

„Určitě budeš mít možnost je poznat" opáčila jsem, naštvaně se zvedla ze židle, došla si pro tašku s věcmi a odešla do svého pokoje.

Proboha, byla jsem doma jen pár minut, ale už i za tak krátkou dobu jsme byly s mámou schopné se „pohádat". Uznávala jsem její názor na tetování (upřímně, bylo mi úplně jedno, co si ona myslí), ale dotklo se mě to přirovnání „potetované jako Harry". To přece nemohla myslet vážně. Možná byla moje reakce trochu přehnaná, ale měla jsem jistou a silnou potřebu bránit Harryho.

Otevřela jsem svoji kabelku a začala hledat svůj telefon. Jenže místo mého telefonu jsem tam hned na první pohled uviděla ten Harryho. Nechal si ho u mě a já mu ho zapomněla vrátit. Svůj jsem našla hned poté.

Rozhodla jsem se, že mu ho zajedu vrátit, protože ho určitě bude potřebovat. Vzala jsem ho, a spolu s ním i ten svůj, a dala je do kapsy. Nakoukla jsem do pokojů svých sourozenců, ale ani jeden tam nebyl. Seběhla jsem schody a letmo pozdravila tátu.

„Kam zase jdeš?" ozval se mámin hlas, když jsem si nazouvala boty.

„Musím do bratrstva vrátit Harrymu mobil" odpověděla jsem.

„Tento týden jsi skoro nebyla doma. Až do čtvrtka jsi byla v bratrstvu, v pátek jsi byla s Jess, v sobotu jste odjížděli do Holmes Chapel..." povzdechla si a trochu zkřivila obličej.

„Nevím, co ti k tomu mám říct" řekla jsem lhostejně a mykla rameny.

„Půjčím si tvoje auto, hned budu zpátky" dodala jsem a brala si klíčky z věšáku.

„Dobře" přikývla a počkala, až vyjdu z domu.

Vlezla jsem do jejího červeného Qashqaie, nastartovala a vyjela. Během několika málo minut jsem byla na místě. Zaparkovala jsem přímo před domem, protože jsem nepředpokládala, že se tu zdržím dlouho.

Vstoupila jsem dovnitř a prošla obývákem. Chtěla jsem jít rovnou do Harryho pokoje, ale během cesty mě zastavil Nate. Podivně se na mě díval.

„Co je?" zeptala jsem se smíchem.

„Kam jdeš?" pokračoval v otázkách.

„Za Harrym" odpověděla jsem.

Za kým jiným bych asi šla.

„Není tady. Ještě nedorazil" řekl pomalu. Zřejmě se bál, aby neřekl něco špatně. Aby nerozbil vztah svého kamaráda.

Unikalo mi něco? Bylo tu něco, o čem jsem nevěděla?

Nebo jsem byla zase příliš paranoidní?

„Myslel jsem, že jste spolu v Holmes Chapel" dodal, aby zachránil situaci.

„To jsme byli, ale asi před půl hodinou mě vyhodil doma a já zjistila, že u sebe mám jeho mobil" dívala jsem se mu do očí.

„Aha" řekl udiveně a zadíval se do země.

„Lotty, je tu něco, co bych ti měl říct" odvážil se po menší odmlce a spojil naše pohledy.

Trochu mi poskočilo srdce. Sakra. Kde je Harry?