Brother's best friends

Staneš se mou královnou? Opět?

Calum

Snad jsem neudělal něco špatně. Vím, že je Jess v šoku, ale jednou se to dozvědět musela. Všiml jsem si, že pláče. "Jess, co se stalo?" Zeptal jsem se jí. "Já-já Tě zklamala.  Nesnáším se za to. Já, promiň." Rozbrečela se a utekla do pokoje. Chtěl jsem jít k ní do pokoje, ale měla zamknuté dveře. "Jess prosím, otevři." Mluvil jsem na zavřené dveře. Jess nereagovala. "Jess, pokud neotevřeš, tak ty dveře otevřu násilím. Tím myslím, že je vykopnu." Řekl jsem trochu rázněji. Pořád nic. Proto jsem poodešel na konec chodby a rozběhl se, ale v ten moment Jess otevřela dveře a já skončil naplácnutý na zdi. Jess se kapku uchechtla. "Hahaha." Nahodil jsem ironický smích. Jess si lehla do postele do klubíčka a plakala. Bolí mě jí vidět takhle. "Jess prosím, neplakej. Bolí mě Tě vidět takhle." Sedl jsem si k ní na postel a hladil jí po zádech. "Calume, já všechno zkazila. Zklamala jsem Tě a ublížila ti." Zašeptala. "Jess, ty jsi nic nezkazila, nezklamala jsi mě." Pořád jsem ji hladil po zádech. Začala se konečně uklidňovat. Bylo mi ji líto. Moc mě mrzí, že si myslí, že to zkazila. Jako jsem smutný z toho, že si to nepamatuje, ale vím, že potřebuje čas. Vzpomene si. Vím to!

Podíval jsem se na Jess. To plakání ji unavilo natolik, že usnula. Opatrně jsem si lehl vedle ní a usnul.

Jess

Když jsem se vzbudila, calum ležel vedle mě. Podívala jsem se na mobil, kolik je. bylo 7 večer. Spali jsme celkem dlouho. Vzpomněla jsem si na to video. Na tu poslední fotku. Musela jsem se usmát. Calum ležel na zádech, tak jsem se otočila a lehla jsem si na jeho hruď. Zřejmě ho to probudilo, protože se na mě koukl pár těch nejkrásnějších očí. "Spi." Šeptal jsem a více se k němu přitulila. "Dobrou Jess." Zašeptal mi do vlasů, které následně políbil. Ten pocit byl naprosto úžasný. Ve společném objetí jsme usnuli. 

    "Myslíš, že jsou zase spolu?" Probudil mě něčí hlas. "To nevím, ale vypadá to tak." Řekl druhý hlas. Oči jsem nechala ještě zavřené a poslouchala jsem, co se ještě nedovím. "Vždyť jsou spolu tak nádherní." Uslyšela jsem matčin hlas. To už jsem otevřela jedno oko. Stáli tam všichni kluci a má mamka. "Promiň, nechtěli jsme Tě vzbudit." Promluvil Max. "Ne, to je v pohodě. A ne, nechodíme spolu." Objasnila jsem situaci. "jsem jen přátelé." Podívala jsem se na Caluma. Začal se probouzet, proto všichni odešli. "Dobré ráno." Pozdravila jsem. "Dobré." Odpověděl mi jeho ranním chraplákem.  "Uděláš mi zase ty tvoje skvělé palačinky?" Zeptala jsem se ho. "Jo, jasně. Kolik je hodin?" Zeptal se. Chtěla jsem se natáhnout pro mobil, ale zastavil mě. "Ty chceš, abych ti udělal palačinky?" Zeptal se s údivem. Jen jsem přikývla a podívala se na něho zmateně. "Ty si pamatuješ, že jsem Ti děla palačinky?" Zeptal se z jiskřičkami v očích. "Ano?" Odpověděla jsem, i když to vyznělo spíše jako otázka. "Ty sis vzpomněla!" Zapištěl. Až teď mi to došlo. Calum mě rychle objal. "Jess, to je úžasné." Začali mi téct slzy. Konečně něco pozitivního o Calumovi. Calum mě pořád objímal. Najednou se mi začali vybavovat různé věci, které jsme s Calumem prožili. Rychle jsem se od něho odtáhla a začala brečet. Brečela jsem radostí. "Jess, co? Udělal jsem něco špatně?" Zeptal se ustrašeně. Začala jsem ještě více brečet, ale také jsem se začala usmívat. Calum se na mě vyděšeně díval. Ani se nedivím. Musím vymyslet, jak mu to říct, nebo mám pořád hrát, že si nic nevzpomínám? Ne. Nebudu mu to ještě více ztěžovat. Už teď jde vidět, tak to má těžké. "Em Calume? Nezajedeme se někdy zase podívat za vašima? Víš, chybí mi. Dokonce mi chybí i Mali." Calumův pohled se ze vteřiny změnil. Jeho oči se začali lesknout. "Jess, to-to je úžasné!" Začal vyvádět. "Na co všechno sis vzpomněla?" Zeptal se. "No snad na všechno. Jen mám jednu otázku." Podívala jsem se na Caluma. Smál se jako měsíček na hnoji. Bože, má tak dokonalý úsměv. "Ano?" Zeptal se. "No víš, ještě si tak nějak nevybavuji všechno. Ale pár věcí vím na 100%. Mám Tě ze všech kluků nejraději, taky vím, že k tobě chovám jiné city, než ke klukům. Taky vím, že to, co k tobě cítím, jsem ještě k nikomu necítila. A je tu jedna věc, které mě vrtá hlavou. Je to celkem trapné, ale potřebuji to vědět. No, když jsme spolu chodili, tak no, jako víš co myslím, že? Já si to totiž nemůžu vybavit." Bylo mi strašně trapně o tom mluvit, ale potřebuji to vědět. Jelikož si to nepamatuji, tak bych byla ráda, kdyby řekl, že ne. Nechci ho zase zklamat. "Neboj, nic jsme nedělali. Nespěchali jsme. A s těmi rodiči si to myslela vážně?" Zeptal se. Když řekl, že nic nebylo, spadl mi obrovský balvan ze srdce. Divím se, že nic neslyšel. "Myslím." Usmála jsem se. "No víš, taky se ti chci na něco zeptat. Vím, že je asi příliš brzy, ale já už to nevydržím." Chytil mě za ruce. "Jess, staneš se mojí královnou? Opět?" Nejistě jsem se na něho podívala.

_______________________________________________________________

Další díl máte tady. Co myslíte. Řekne Jess ano, nebo ne? 

Já vím, je to kratší, taky se mi to ani nějak nepovedlo, ale to snad moc nevadí.. :)