Brother's best friends

Kóma 1\3

Tak nakonec to nebude žádný speciál. Připadá mi to tak nějak normální, jako každá kapitola. 

Jess

Zítra, už zítra jsou Vánoce. Vůně cukroví. Bože, jak já miluji Vánoce. Ale na tyhle Vánoce se těším obzvlášť. Neboť jsou to mé první Vánoce u kluků a samozřejmě také proto, protože už to bude přesně týden, co chodím s Calumem. Říkáte si, že týden nic není, ale je. Pro nás ano. Náš vztah je naprosto úžasný. "Jé, lásko, ty už jsi vzhůru? Jak dlouho?" Zeptal se mě Calum. "Dobré ráno, už asi hodinu." Calum se ke mě přitulil. "Pojď ještě spát." Usmála jsem se a lehla si na jeho nahou hruď a propletla si sním prsty. "Dobrou." Zabrblal. Po chvíli mi hlava začala v pravidelném tempu zvedat. Poznala jsem, že Calum usnul. Už se těším, až uvidí můj dárek. Je o sice nic moc, ale těším se na jeho reakci, až uvidí ty trenýrky. 

    Probudil mě jemný dotek na mých rtech. Nuceně jsem otevřela oči. Calum měl přitisknuté své rty na mých. "Hm, takové probuzení chci častěji." Usmál se. "Kolik je hodin?" Zeptala jsem se. "Um, devět." Podíval se na telefon. "A tak to dobrou, já mám ještě noc." Přikryla jsem se peřinou až po krk. "Ale noták, nenuď mě, abych tě z té postele vytáhl násilím." Něco jsem zabručela, ale neodkryla jsem se. "Jak chceš." Ovál mě chlad. Ta potvora mi ukradla peřinu. Byla jsem jen v jeho dlouhém triku, které mi končilo pod zadkem, ale když jsem ležela, tak se povytáhlo. Samozřejmě sem si nevzala kalhotky. Takže měl krásný výhled. Začala jsem se červenat. "To chceš říct, že si spala jen v tomto?" Zeptal se se smíchem v hlase. "Děláš, jako by ti to vadilo. Ale neboj, příště si vezmu skafandr, spokojený?" Zeptala jsem se. Oba jsem se začali smát. "Tak už pojď, snídaně je na stole. Jsou palačinky." Vyletěla jsem z postele, už jsem chtěla vyjít ze dveří, ale Calum mě zastavil. Podíval se na moje nohy. Hned mi došlo, kam s tím míří.Vzala jsem si oblečení ze skříně a šla se obléct do koupelny. Když jsem se oblékla, namalovala jsem se a vyšla z koupelny. Calum už tam nebyl. Proto jsem šla do kuchyně. Ostatní kluci už seděli u stolu a jedli. Ani mě nepozdravili. "Máš to v troubě, zlato." Kývl Calum k troubě. Vyndala jsem si palačinky, sedla si vedle nic a pustila se do jídla.

    "Telefon." Zavolal Mikey z obýváku. Byl to můj. "Haló?" Přijala jsem hovor. Nikdy se nedívám, kdo mi volá, vždy to vezmu. "Ahoj Jess." Uslyšela jsem z druhé strany. Hned jsem poznala, kdo to je. "Jé, ahoj Maxi." Usmála jsem se. "Je ti chci říct, že zítra ráno přijedu." Vyvalila jsem oči. "Cože? A to si nevěděl dřív?" Zeptala jsem se. "Věděl, ale zapomněl. Promiň, už musím." Zavěsil. Bože, s tím jsem nepočítala, musím mu jít něco koupit. "Calume? Máš dneska čas?" Zeptala jsem se Cala, které seděl na gauči. "Ou, promiň, dneska už něco mám, tedy přesněji někam jdu." Jen jsem přikývla. "Proč?" Zeptal se mě. "Ale jen mi volal Max, že zítra ráno přijede, tak mu musím jít něco koupit."

    "Tak já jdu, přijdu asi za hodinu." Zavolala jsem ode dveří. Zabouchla jsem a vydala se směr centrum. Po cestě mě zastavovali různí lidí. Chtěli fotku, podpis a nebo si jen tak povídat. Bylo to vyčerpávající. Nechápu, jak to můžou kluci zvládat několikrát denně každý den. Asi po hodině jsem se blížila do obchoďáku. Zbýval už jen jeden přechod. Svítil na něm červená pro chodce. Po chvíli se auta zastavila a na semaforu naskočil zelený panáček. Pro jistotu jsem se ještě rozhlédla, když jsem se ujistila, že žádný auto nejede, vkročila jsem do vozovky. V půlce přechodu jsem uslyšela pískot brzd.

______________________________________________________________________________

Tuhle kapitolu chci rozdělit do tří části, protože jedna je dlouhá a ta poslední je zase moc krátká, tak to vmísím do jedné a rozdělím. 

Všechny kapitoly vyjdou dneska. Máte to ode mne jako dárek k Vánocům. :)