Brother's best friends

Odjezd

Calum
"Tak připoutat a můžeme jet." Dla jsem klíče do zapalování a otočil jimi. Vyjeli jsme z hotelu. "První zastávka London eye." Podíval jsem se na Jess, která se dívala z okna. "Proč zastavuješ?" Zeptala se Jess. "No uhm, je červená Jess, to neznamená, když jsme hvězda, že můžu jet na červenou." Usmál jsem se a podíval na ní. Bylo vidět, že se červená. "Hele klídek, tak sis toho jen nevšimla." Položil jsem ji ruku na koleno. Cítil jsem, že Jess trochu znervózněla. Nevím proč, ale mám neustále nutkání Jess políbit, i když jsme jen kamarádi. Možná někdy bych chtěl i něco víc, ale to je na Jess. Najednou jsem uslyšel, že auta začala troubit. Podíval jsem se na semafor, na kterém byla zelená. Sundal jsem ruku z Jessininy nohy a pomalu jsem se rozjel. Když jsme byli uprostřed křižovatky, tak z Jessiny strany vyjelo příliš rychle nějaké auto. Před námi i za námi byly auta, nedalo se kde uhnout. Auto se řítilo přímo na nás. Tupý náraz. Ticho. Otevřel jsem oči. Brní mě noha, a bolí hlavy, ale co Jess? Podíval jsem se na ní. Měla všude střepy, hlavu od krve a  měla zavřené oči. Nahmatal jsem ji puls. Naštěstí dýchala. Odnesla to nejhůř, ještě aby ne, když ten hajzl napakoval přímo do ní. Viděl jsem přijíždějící sanitku. "Co se stalo?" Zeptal se mě sanitář. "No jeli jsem přes křižovatku, když v jedné stany vyjelo auto.  Mě ale nic není, hlavně zachraňte Jess. Prosím." Začal jsem vyšilovat. "Klid pane, vaši přítelkyni jsem naložili do sanitky, bude o ní dobře postaráno. Teď zkuste vystoupit a pojďte s námi do sanitky, musíme vás odvést na vyšetření. Co vás bolí?" Zeptal se. "Je to kamarádka a nic mě nebolí. Jsem v pohodě." Vystoupil jsem, trochu se mi zamotala hlava, ale nedal jsem to na sobě znát. Šíleně mě bolela hlava, ale nechci, aby se starali o mě, ale o Jess. Ta je přednější. 

    Jess odvezli hned na sál. Měla prý vnitřní krvácení. Kluci už jsou na cestě, teď jen musím zavolat Maxovi, který mě pohřbí za živa, neboť jsem se měl o Jess postarat. Když jsem pobral všechnu odvahu, vytočil jsem Maxovo číslo. "Ahoj, jak se máte? Co Jess, chybím ji?" Zeptal se. Mezitím už kluci došli. "No proto Ti volám Maxi. No my jsme v Londýně na tour, jeli jsme se projet a na křižovatce ten hajzl. On narazil do strany, kde seděla Jess. Je na sále a operují ji. Maxi vím, zvoral jsem to, neohlídal jsem jí, moc mě to mrzí." Cítil jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Chvíli bylo ticho. "A a jak jsem na tom vy? Kdo všechno jel?" Zeptal se. "Jen já s Jess a a já jsem asi v pohodě, jen mě nehorázně bolí kebule. Maxi, strašně moc mě to mrzí, kdybys mi to neodpustil, nedivil bych se Ti." Teď už jsem brečel. "Sakra Calume mlč, nemůžeš za to, on do tebe vrazil, nemám Ti nic odpouštět, protože za to nemůžeš. A určitě," dál už jsem nic neslyšel, protože se mi zamotala hlava a skácel jsem se k zemi. 
Pomalu jsem otevřel oči. Měli by ty pokoje malovat jinak, než na bílo. S té bíle bolí oči. "Ahoj." Uslyšel  jsem melodický hlas. "Jess?" Podíval jsem se na protější postel. Jsme spolu na pokoji! "Proč tu sem a jak se cítíš?" Usmál jsem se na ní. "No máš lehký otřes mozku, prý tě tak za 2 až 3 dny pustí domů. A já? No asi jako po operaci břicha, prý tam ta jizva půjde vidět. Já budu odporná. Nebudu moct nosit plavky." Smutně se na mě podívala. "Prosím tě Jess, ty jsi a budeš vždy hezká, ať už z jizvou, nebo bez ní. A až budeš mít přítele a on Tě bude milovat, tak mu ta maličká jizva 100% vadit nebude. Přeci jen znám naše pohlaví o něco lépe. Věř mi." Konečně se na mě usmála. "Takhle Ti to sluší nejvíc." Podíval jsem se na své ruce, které mi momentálně připadaly strašně zajímavě. "Nazdáááár!" Ozvalo se ode dveří. Kluci vtrhli do pokoje. Jsou jako stádo volů. "Ticho! Mám otřes mozku." Začal jsem se smát. "Pardón." Zašeptal Ash. "Ahoj Jess, nebudu se Tě ptát, jak se máš, vím, jak je to otravné." Usmál se na ní. Úsměv mu opětovala. "Ale tebe rád otravuji." Posadil se Ash na mojí postel. "Takže Calumku, jakpak še nám čítíš?" Zeptal se dětským tónem. Bože, jak oni dokážou být někdy otravní. "Ashíku, čítím še dobže, jenom mě tlošičku bolí hlaviška." Vrátil jsem mu to. Všichni jsem se začali smát. "Cale, proč si neřekl doktorům, že tě molí hlava? Vždyť tě to muselo bolet." Podívala se na mě ustaraně Jess. "No protože jsem nechtěl, aby se starali o mě, ale o Tebe, potřebovalas to více." Usmál jsem se na ní. "Jo a už o tom vědí i média, zrušili jsem koncerty, takže do konce roku máme volno. Až vás odsud pustí, jedeme domů." Řekl Mikey. "Ale to jste nemuseli rušit koncerty, já jdu za 2 až 3 dny domů, tak klidně jsem mohli zmáknout tady ten v Londýně." Namítl jsem. "A jako nějaký odpočinek? Máš otřes mozku Calume, nemůžeš jít hned do kraválu." Napomenula mě Jess. "Rozkaz mami." Usmál jsem se na ní. "Tak návštěvní hodiny jsou u konce, prosím, přijďte zítra" Přišla sestra a 'vyhodila' kluky.

Po dvou týdnech
Právě sedíme v letadle a jedeme domů. Celkem se těším, protože za týden jsou Vánoce! Jak já je miluji. Budou to první Vánoce s Jess a bez rodičů. Mám pro ni sice jen jeden dárek, ale dělal jsem na tom skoro půl roků. Je to album, kde jsou naše fotky, různé naše oblíbené hlášky a spoustu dalších věcí. Pak pro ni máme jeden společný. Je to CD, kde je jedna naše písnička o ní, co jsem napsali a nahráli. Je to o tom, jak jsme rádi, že je tu s námi. Prostě taková děkovací píseň. Kluci koupili hodně dárku v Londýně, tak jen na nákupy musí Jess. Má v plánu jít nakupovat hned, jak přijedeme. No není ona blázen? Místo toho, aby odpočívala, tak půjde nakupovat. 
Celý let jsem všichni prospali, vzbudil nás až pilot, který nám oznámil, abychom se připoutali, protože budeme přistávat. Na letišti už na nás čekalo auto. Jsem rád, že nás čekalo hned u letadla, nerd bych se teď prodíral řvoucím davem. Je pravda, že ta hlava ještě někdy pobolívává, prý je to ale normální. Řidič naložil naše zavazadlo z letadla do auta a my zatím nastoupili. "Můžete mi zastavit u obchoďáku?" Zeptala se Jess. Řidič jen odfrkl a vyjel z letiště.

Jess 
Řidič mi zastavil u obchoďáku. "Jess, až budeš chtít jít, tak mi zavolej. Přijedu pro tebe." Usmál  se na mě. "No já nevím, víš, mám strach a no dobře, přece se nebudu do smrti bát jezdit autem." Jen přikývl a zavřel dveře. Auto odjelo a já se vydala do říše nákupů. Všude bylo všechno barevné, všechno svítilo, bylo to nádherné. Prvně jsem šla do drogérie, protože mi došla řasenka. U pokladny jsem si všimla vonítka do auta. Bylo to ve tvaru nějaké polonahé ženy. Rozhodla jsem se to koupit Calumovi. Je jako každý druhý chlap. Na tapetě na notebooku má taky nějakou skoro nahou ženu. Ach ta chlapská idyla. Vydala jsem se do dalších obchodů. Koupila jsem jim různá trička, náramky a jiná příslušenství. Taky jsem každému koupila nějaké vtipné trenky, když skoro pořád chodí jen v trenkách. Mikovi a Ashovi jsem koupila červené s banánama, Calumovi s textem TOUCH HERE TO START a šipka, směřující na jeho rozkrok a Lukovy jsou černé, na jedné straně je foťák a je tam nápis POZOR, VYLETÍ PTÁČEK. Pak jsem Lukovi koupila malého tučňáčka na klíče a Mikovi tokové ty dupačka pro dospělé s Pikachuem. Rozhodla jsem se, že už to pro dnešek stačí, a pokud mě ještě něco napadne, tak to přijdu koupit. Napsala jsem Calumovi, ať už jede. Mezitím jsem šla objednat dva hamburgry. Pro mě a pro Caluma. Když byly hotové, šla jsem čekat ven. Nemusela jsem dlouho čekat. "Páni, ty toho máš." Zasmál se, když vystoupil z auta. Vzal mi tašky a dal je do kufru. Sedla jsem si na lavičku a počkala, až Calum přijde. Podala jsem mu hamburger a dali jsem se do jídla. Když jsem dojedli, nasedli jsem do auta. Měla jsem trochu strach, ale nakonec jsem to zvládla. Když jsem dojeli domů, Calum mi pomohl s taškami a dal mi je do pokoje, tam jsem se zavřela a až do večera je balila. Celkem mě mrzí, že nepřijede Max, ale našel si tam holku a chce být s ní, snad ji někdy představí. Ale za dnešek se musím pochválit. Za ani ne dvě hodiny jsem nakoupila věci na Vánoce, které jsou už za týden. Jsem se svým výběrem spokojená.
____________________________________________________________________

Tak máte nový díl. Omlouvám se, že nevyšel včera, ale jsem nemocná, tak sem ležela v posteli a neměla moc náladu, původně to nemělo vyjít vůbec, ale já se přemohla a napsala to. Pokud to je nějaké nudné, nebo tak, tak se omlouvám, ale nějak sem neměla náladu a ty nápady se moc nehrnuly.