Brother's best friends

Tak jednoduše to nespravíš!

Calum

Vzbudila mě silná bolest hlavy. Vůbec na nic si ze včerejška nepamatuji. Vstal jsem, oblékl jsem si tepláky a šel do kuchyně. "Ahoj Mike, prosím, mohl bys mi prosím dát prášek na bolest hlavy? Děkuji." Podíval se na mě. "Hmm." Otočil se a hrabal do skříně. "Mám úplné okno, nic si nepamatuju." Začal jsem se smát. "Být tebou, nesměju se." Řekl vážným tónem. "Co se stalo?" Zeptal jsem se. Začínám se trochu bát, toho, co jsem provedl. "No zkusím Ti napovědět, možná si vzpomeneš. Byla tady Jess." Začal jsem uvažovat. "Udělal jsem něco Jess?" Zeptal jsem se se strachem. Doufám, že jsem ji nic neudělal. "Jess? Dneska je to Jess? Ještě včera ráno to byla děvka!" Když to vyslovil, nevěřil jsem vlastním uším. "Co-co jsem řekl?" Zeptal jsem se a doufal, že mi řekne, že si dělá legraci, nebo se teď probudím z tohoto děsivého snu, který mě alespoň ponaučí, že to příště nemám tak přehánět. "Slyšel jsi dobře. Jo a ještě si ji odsud vyhodil se slovy, že když budeš chtít, tak ji zavoláš, když dá, podle tebe, každému na potkáni!" Tak tohle jsem hezky posral. Tohle jen tak lehce nepřejde. Vezmu telefon a vytočím její číslo. "Nemám zájem." Řekla. "Jess, počkej! Vím, že tohle prostým promiň nespravím, ale víš, že když jsem opilý, tak říkám to, co bych nikdy, poslouchej NIKDY neřekl." Slovo nikdy jsem zdůraznit. "Proto se Ti za všechno omlouvám." Když jsem domluvil, bylo ticho. "No tak, Jess, řekni něco." Trochu jsem zařval. "Sakra, já nevím, co Ti mám na to říct, že je to v pohodě, i když není? Máš pravdu, jen promiň stačit opravdu nebude. Nazdar." Zařvala a položila to.

Jess

Mám takový divný pocit. Jsem na něho strašně naštvaná, ale zároveň bych nejraději utekla za ním a pořádně ho objala. I když to, jak mě nazval, mě zabolelo, ale byl opilý, vím, není to výmluva, ale i tak. Když je opilý, tak je jiný. Dělá to, co by nikdy neudělal, říká to, co by nikdy neřekl. Ale naštvaná na něho asi sem. 

Calum

"Bráško, moc mě to mrzí." Omluvil jsem se Maxovi, který přišel.  Docela mě překvapilo, že nebyl naštvaný. "Já vím, vypadáš hrozně. Ale ujistím tě, že Ti jen tak neodpustí. Bude to chtít hodně snahy." Přikývl jsem. "Já vím, jenže mě nic nenapadá, jak bych to odčinil." Opravdu mě nic nenapadalo. Kytka, večeře to je moc obyčejné. A ta holka si zaslouží něco víc. A pak mě něco napadlo. Zítra jdeme do nějaké show na rozhovor, tak bych se ji tam mohl veřejně omluvit. "Maxi, mohl by jsi zítra ráno dívat s Jess na televizi na Na slovíčko s hvězdou? Něco mě napadlo."

Další den v TV show
"Dobré ráno Sydney, jsem Johanna a vítejte ve známé show Na slovíčko se hvězdou." Usmála se na nás. Doufám, že Max přemluvil Jess a budou se dívat. "A pojďme se podívat, kdo jsou naše dnešní oběti. Je to světoznámá kapela 5 Seconds of summer." Celé publikum zaječí.

Jess

"Jess, pojď se dívat se mnou na Na slovíčko se hvězdou." Zakřičí na mě Max z obývacího pokoje. My s Maxem toto show milujeme. "Už jdu a jaké chudinky tam jsou dnes?" Zavolala jsem na Maxe ze svého pokoje. Abych vám to vysvětlila, to oslovení je proto, že ta Johanna se těch hvězd ptá, na různé osobní otázky, tak proto chudinky. "Kluci." Odpověděl. "Ale jací?" Zeptala jsem se, když už jsem scházela ze schodů a šla do obývacího pokoje. Max se na pohovce odsunul, abych měla místo. "Takže kluci, nějaké tajemství, které bys nám chtěl říct?" Zeptala se Johanna. Kamera byla otočená na Johannu, tak jsem nevěděla, kdo tam je. "Já bych chtěl něco říct, ale není to tajemství, je to spíše vzkaz." Kamera pomalu jela na mluvícího kluka, ale to nebylo potřeba, protože vím, kdo to byl. Byl to Calum. "Proč si mi neřekl, kdo tam je?" Zeptala jsem se Maxe. "Vždyť jsem Ti říkal, že tam jsou kluci, ale teď už buď ticho, chci vědět, co na sebe ten blbec práskne." Mluvil, ale neustále zíral na obrazovku. Odvrátila jsem zrak od Maxe a sledovala televizi. "No, včera jsem udělal chybu," Díval se při tom do kamery. "Velkou chybu, která jen tak nepůjde vzít zpátky. Hodně jsem ublížil jedné dívce. Moc mě to mrzí Jess, tímto se ti snad po sté omlouvám. Mám Tě moc rád, odpusť mi, prosím." Usmál se do kamery. Johanna se na něho podívala výrazem alá 'řekni, co si udělal'. "Tohle nemůžu říct." Johanna odvrátila zrak od Caluma a pokračovala v otázkách. Ale já jsem ji nevnímala. Pořád jsem přemýšlela, jestli mu mám odpustit. "Maxi, to je živě, že?" Přikývl. "Něco mě napadlo."

_____________________________________________________________________  
Tak další díl. Není moc dlouhá. Už mě nic nenapadá, co bych napsala. Jen jako vždy vám chci poděkovat a říct (napsat), jak jsem úžasní! Jo a ještě mám nový příběh. Máte u něho napsané, abyste mi napsali, jestli mám v něm pokračovat, nebo ne. Jmenuje se A new message. Tak si to přečtěte a napište mi váš názor. A vím, že je celkem na nic. 

Tak ještě jednou Děkuji!!! ♥♥♥