„Počkej! Zapomněla jsem si brusle." Zakřičela Mollie a vyskočila z auta. Já se o brusle starat nemusela. Robert říkal, že mi je tam půjčí. Mollie byla během vteřiny zpátky, a tak jsme mohli vyjet. Jeli jsme půl hodiny, které jsme s Mollie prokecaly. Mluvily jsme o všem možném a někdy se zapojili i kluci. Robert, jako vždy řídil, Mike seděl vedle něho, já seděla za Mikem a Mollie jsem nechala sedět za Robertem. Měli na sebe s Mikem krásný výhled. Mike byl skoro celou cestu otočený dozadu a koukal, usmíval se a mrkal na Mollie. Ta byla jako vždy rudá. „Tak jsme tady." Robert vypnul rádio, ze kterého právě hrála Lady Gaga a všichni jsme vystoupili z vozu. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, protože to bylo ohromně veliké kluziště. Překvapilo mě, že tu skoro nikdo nebyl a byla jsem za to vděčná. Nechci aby všichni viděly, jak se plácám na zemi. Robert mě vzal za ruku a táhl mě k půjčovně bruslí. Mollie s Mikem jsem už zahlédla, jak se drží za ruce a plují ladnými pohyby po ledě. Musela jsem se nad nimi usmát. „Tyhle jsou mi dobře." Vzhlédla jsem na Roberta, ten zaplatil za půjčení a vedl mě na led. „Roberte já se bojím." Zasmála jsem se, ale v duchu jsem se klepala jak ratlík. „Budu tě držet neboj. Nic se ti nestane." Pohladil mě po tváři a v tu ránu bylo po strachu. Jenomže, první krok na led a už jsem ležela na zemi. „Tak ty mě budeš držet jo? Slibuješ, že se mi nic nestane." Zavrčela jsem na něj a on jenom zadržoval smích. „Promiň, já nevěděl, že po prvním kroku budeš dole." Pomohl mi se zvednout a udržet rovnováhu. Objímal mě kolem ramen a začal mi vysvětlovat princip bruslení. Kromě nás dvou, tu byli ještě dvě dvojice. Mollie s Mikem nevím, kam se ztratili. „Pravá, levá, pravá." Dirigoval a já poslušně prováděla. „Delší to dělej. Takhle se nerozjedeš." A už jsem byla na zemi, ale jenom kolenama. Robert splnil to co slíbil, že mě bude držet. Musím říct, že mi to celkem šlo, ale hlavně mě to bavilo. Robert mě začínal pomalu pouštět a já se najednou ocitla bez jakékoliv podpory. Sama jsem bruslila po dokonale upraveném ledě a usmívala se na celé kolo. Byly jsme tam sami. Nikdo kromě nás dvou tam nebyl. Mollie s Mikem odešli před čtvrt hodinou. I když byly teprve čtyři hodiny, už bylo šero. Lampy, které lemovaly celé kluziště, svítily v plném proudu. Problém byl že jsem vedle sebe neviděla Roberta. Ohlížela jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděla. Chyba byla, když jsem se otočila celá, abych se ujistila, že nestojí za mnou. V tu chvíli jsem tvrdě dopadla na led, až mě zabolel zadek. „Amy! Jseš v pořádku?" Nic jsem neříkala a jenom ležela na ledě. Neskutečně mě bolel zadek a nohy, takže mi nešlo se postavit. Robert se ke mně sklonil a vzal mě do náruče. Byla jsem jak hromádka neštěstí. Držel mě pevně, snad abych znova nespadla. Hluboce se mi díval do očí, ve kterých měl výčitky. „Omlouvám se. Neměl jsem tě pouštět." Sklopil hlavu a já ho pohladili po tváři. „Nic se neděje. Holt jsem nemotorný nešika." Pokusila jsem se o úsměv, ale Robert se začal přibližovat. Zase jsem měla neznámý pocit v břiše. Znejistila jsem, když byl pouhý centimetr ode mě. „Jsi moje nejkrásnější holčička." Cítila jsem, jak mu buší srdce, jak má teplý dech. Byla jsem v jeho náruči a nemohla jsem nikam utéct. Ale já bych nikam neutekla. Tak moc jsem si přála být zase v jeho náruči. Jeho rty se přitiskly na mé. Bylo to na pouhý okamžik a pak se Robert odtáhl. Díval se mi do očí a hledal v nich souhlas. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a vášnivě ho políbila. Aktivně se zapojil a pronikl do mých úst. Bylo to úžasné. To co jsem prožívala teď nebylo jako s Chrisem. Líbala jsem se s Robertem. S člověkem, který je mi tak blízký. Se kterým jsem od dětství, kterého miluju. A že je to můj bratr? To mi je úplně jedno.
