Byla jsem úplně vyřízená. Vždycky, když děláme palačinky si musím jít brzy lehnout. Nejlépe v 8 hodin. Svlékla jsem se, odhodila oblečení na postel a šla do koupelny. Dveře byly pootevřené, takže jsem se nemusela bát, že je obsazená. Rodiče přišli pozdě z práce a naštěstí neviděli ten bordel, který jsme museli s Robertem uklízet. Ostatně jako vždycky. Robert byl ve svém pokoji a něco si dělal do školy. První den a on se učí. V tomhle jsem ho nikdy nechápala. Bral školu hrozně vážně. Vlezla jsem do vany a napustila si horkou vanu. Miluju ten pocit, když sedíte v horké vaně a přemýšlíte o životě. Ještě nikdy jsem neměla kluka, a když tam tak sedím, tak si představuju jaké to asi je, když vás líbá, když spolu ležíte na posteli a on vám hladí vlasy, když společně usínáte. „Amy vylez z tý vany. Chci se jít taky umejt." Vytrhl mě z přemýšlení bratr. V tuhle chvíli bych ho nejraději zabila. „No jo ty špinďíro. Už jdu." Odpověděla jsem neochotně a začala se umývat. Po chvilce jsem vyšla zabalená v ručníku ze dveří, kde už stál Robert jen v trenýrkách. Jenom jsem kolem něj prošla a šla do pokoje. Svalila jsem se na postel, přikryla se a snažila se usnout. Mám pocit, že se mi to na nějakou dobu povedlo, jenže najednou jsem uslyšela, jak se otevírají dveře. Ve dveřích stála osoba, která se ke mě pomalými kroky přibližovala. Viděla jsem ji do obličeje. Byl to Robert, který se přibližoval, až si nakonec lehl vedle mě. Tohle jsme ale neměli ve zvyku. Ještě nikdy ke mě v noci nepřišel. Vždycky mě líbal na čelo a přál mi dobrou noc. Tohle ale nikdy neudělal. Docela jsem se lekla, protože jsem nevěděla co tím sleduje. On ale nepromluvil jediné slovo, přikryl se peřinou a usnul.
