„V půl čtvrtý jsem tam." Odhodila jsem telefon na postel a šla si připravit věci. K Vánocům jsem dostala novou sportovní tašku, tak jsem ji hned použila a začala do ní skládat věci. Fialové tílko, šedé legíny, flaška a zbrusu nové tenisky. Všechno jsem měla zabalené, ale nezeptala jsem se Roberta, jestli mě tam odveze. „Roberte?" S očekáváním jsem poslouchala odezvu. „Ano Amy?" „Prosímtě mohl bys mě odvést do posilky?" Tebe kamkoliv. Nehledě na to, že tam jdu taky." Vyrazila jsem dveře, vešla k Robertovi a stoupla si před něj s rukama vbok. „Jakože mě jdeš hlídat?" Zeptala jsem se s pozvednutým obočím. „Nene. Nevěděl jsem, že tam jdeš taky. Byli jsme s Mikem domluvení a hlavně jsem ti to včera říkal." Obhajoval se. Úplně jsem na to zapomněla. Měl pravdu, včera mi říkal, že od půl čtvrtý do pěti nebude k dispozici. Vypadá to, že nám hvězdy přejí být spolu. Nad touhle myšlenkou jsem se zasmála a odešla zpátky k sobě. Na cestu jsem na sebe navlékla tepláky a mikinu. Sice je venku zima, ale pojedu autem tak je to jedno.
V půl jsme byli před posilovnou a Mollie s Mikem tam už čekali. Když jsem je uviděla, zablesklo mi. Mike se Mollie letmo dotýkal. Bavili se spolu a smáli. Podívala jsem se na Roberta a ten pouze pokrčil rameny. Když jsem vystoupila Mollie mi zamávala na pozdrav. Když z auta vystoupil i Robert, s taškou přes rameno, nechápavě se na mě podívala. „Robert jde s Mikem taky. Nezávisle na nás." Vysvětlila jsem a ona se chápavě usmála. Naše cesty se rozešly před šatnama. Kluci šli do modrých kabinek a my do červených. „Co to bylo s tím Mikem?" Zeptala jsem se Mollie a ta se jenom začervenala. Nemusela nic říkat. Všechno jsem pochopila. „Třeba to bude konečně ten pravý." Pošeptala jsem jí do ucha a její rty se rozšířily do širokého úsměvu. „Hele, je to nejlepší kamarád Roberta, takže ti můžu kdykoliv cokoliv zjistit a zařídit." Mrkla jsem na ni a vyšla ze šatny.
