Když jsme vešly dovnitř, zahlédla jsem kluky na vzpěračské tyči. Už jsem chápala, proč má Robert takový svaly na rukou. My jsme s Mollie usoudily, že žádnou zátěž na poprvé nedáme. Rozhodli jsme se proto, že půjdeme na běžící pásy. V létě jsem chodívávala běhat s Robertem, takže mi pohyb na pásu nevadil. Mollie měla přiléhávě růžové tílko a černé kraťásky. Nedivila jsem se, že z ní Mike nemůže spustit oči. Ohlížel se na ni snad každou minutu. Budu si muset s Mollie promluvit. Na displeji se nám ukazovalo 5 km. Vypadá to, že vánoční cukroví pomalu, ale jistě upadá. „Hele Amy. Ti dva kluci." „Hm. Žádná sláva. Radši se věnuj Mikovi. Myslím, že po tobě jede jako blázen." Mrkla jsem na ni a podívala se jeho směrem. Mollie se jako vždy začervenala a zakroutila hlavou. „Kdepak. Jsem na něj moc mladá. Ten se určitě kouká po starších." Teď jsem na oplátku zakroutila hlavou já a dál se v tom nepitvala. Zaměřila jsem pohled na kluky, o kterých Mollie mluvila. Měla pravdu, dívali se na nás a ten jeden na mě dokonce mrkl! Vřele jsem se na něj usmála a zvýšila rychlost na stroji. Něčí ruka mi přistála na zadku a já se vyděšeně koukla za sebe. „Roberte co děláš?" Prskla jsem na něj, ale on se na mě usmíval a přibližoval se. Když jsme byli sami dva, nevadilo mi to, ale teď mi to připadalo nevhodné. „Copak nevidíš jak po vás ty kluci koukaj?" Zašeptal a mě to konečně došlo. Vlepila jsem mu pusu na tvář a mrkla na něho. Robert pochopil, že není čeho se bát a odešel. Koukla jsem na Mollie a uviděla Mike, jak má ruku na jejích zádech. Také jí něco šeptal a očividně to bylo něco peprného, protože Mollie byla ÚPLNĚ rudá!
