Pustila jsem rádio a zaposlouchala se do chytlavé vánoční písničky. Tenhle týden jsou Vánoce a já ještě nemám žádné dárky. Nějak jsem na to zapomněla, ale hlavně jsem neměla žádný nápad. Nejhorší to bylo s Robertem. Každý rok se trápím vymýšlením dárků. Napíšu Mollie, jestli nechce jít zítra nakupovat, aby mi trochu pomohla. Vánoční stromeček zdobíme 24. prosince a témeř vždy se s Robertem hádáme nad barvou výzdoby. Už dva roky jsem tento boj vyhrála, tak doufám, že tomu letos nebude jinak. „Amy?" Zašeptal mi někdo do ucha. Leknutím jsem sebou trhla a pohlédla do Robertových očí. „Nechceš se se mnou jít podívat na náměstí na výzdobu?" Zablesklo mi v očích, protože jsem přímo milovala vánoční atmosféru, vůni svařáku a zpěv vánočních koled. „Jasně že chci." Vyskočila jsem nadšením a utíkala ke skříni. Za pět minut jsem byla oblečená a čekala u dveří. „Roberte dělej!" Jako poslušnej pejsek scházel ze schodů a já se na něho ze široka usmívala. „Tak mi jdeme. Vrátíme se, až se nám bude chtít." Oznámil mamce s pobaveným hlasem a nabídl mi rámě. „Mějte se." Když jsme otevřeli dveře, vykoukla na nás krásně zasněžená krajina. Náměstí bylo od našeho domu 5 minut vzdálené a po celou tu dobu jsme si s Robertem povídali o všem možném. Samozřejmě, že jsem zabrousila na téma dárky, protože jsem zoufale potřebovala pomoc. „Citíš to?" „Jo." Odpověděla jsem se zavřenýma očima a nasávala vůni svařáku, pražených mandlí a všeho toho jídla. „Koupíme si trdelník, jsi pro?" Bezmyšlenkovitě jsem přikývla a svou pozornost věnovala pódiu, na kterém zpívaly malé děti koledy. „Tady máš." Robert přišel s krásně teplým trdelníkem. Každý jsme ujídali a zpívali spolu s dětmi. Objal mě kolem ramen a začal se se mnou houpat. Já mu jenom položila hlavu na rameno a užívala si chvíle s ním. V půl desáté jsme se vracely domů. Byla mi už celkem zima, ale Robertovi jsem nic neříkala, protože by rychle utíkal domů, aby jeho mladší sestřička nenastydla. To jsem teď opravdu nechtěla. Najednou ztichl a já přemýšlela, co se mu asi honí hlavou. Jenže to už jsem ležela v hromadě sněhu, který byl pěkně ledový. „Roberte!" Už jsem po něm chtěla hodit sněhovou kouli, jenže Robert se ke mě začal sklánět. Cítila jsem podivný pocit, asi takový, jako když jsem se poprvé líbala s Chrisem. Nevím, co to do mě vjelo, ale měla jsem sto chutí ho políbit. Ale ano, já vím, že tohleto nesmím. „Mám tě rád, Amy." Zešeptal a pohladil mě po tváři.
