19.

102 5 2
                                    

„Ahoooj." Zavolala na mě Mollie. Poslední dobou jsme si byly více blízké. Psaly jsme si prakticky každý den a mohla bych říct, že je to moje nejlepší kamarádka. „Ahoj Mollie." Odpověděla jsem s úsměvem na rtech a objala ji. „Platí dneska to kafe?" Sakra...úplně jsem na to zapomněla, ale naštěstí jsem jinej plán na dnešek neměla. „ Jo, jasně." Pokývala jsem hlavou a vydala se spolu s Mollie do třídy. Potřebovala jsem jí říct všechno, co se stalo. Když jsme vešly do třídy, okamžitě po kom jsem se podívala byl Chris. Naštěstí byl zahleděný do mobilu a nevěnoval mi sebemenší pozornost. Za to jsem mu byla vděčná. Ucítila jsem, jak mě Mollie poklepává po rameni a na tváři jí hraje soucitný pohled.
R: Doufám, že jsi v pořádku.
Podívala jsem se na Mollie a ukázala jí zprávu od Roberta. Mollie se na mě šibalsky podívala a já zvedla oči v sloup.
A: Jojo. Všechno dobré.
Můj milovaný bráška se o mě vždycky krásně staral, ale tohle pro mě byla novinka.
„Sedněte si." Řekl rázným hlasem učitel. Měli jsme zrovna literaturu. „Dneska budete dělat referát o nějakém světově známém literárním spisovateli. Budete to dělat ve dvojici" už jsem se nadechovala, abych se ujistila, že je Mollie se mnou, když učitel dodal: „které jsem rozdělil následovně." Začal vyjmenovávat dvojice a já se celou dobu modlila, abych nebyla s Chrisem. „Amy a Chris." No tak to je super. Složila jsem hlavu do dlaní. Chris si ke mě přisedl a já nehodlala spolupracovat. „ O kom chceš psát?" Zeptal se a já pouze pokrčila rameny. Chris si k sobě vzal čtvrtku a začal něco psát. Já jsem na něj jenom koukala a při jakémkoli dotazu buď pokrčila rameny, nebo přikývla. „ Skupinová práce Amy. Chci vidět nějaký váš podíl na výsledku." Vřele jsem se na pana učitele usmála a začala pracovat. Vystříhávala jsem nějaké obrázky a lepila je na čtvrtku. Celou dobu jsme pracovali v tichosti a já jenom pozorovala, jak se Chris tváří. Nebylo na něm poznat nějaké zklamaní, nějaký smutek. Byl úplně v klidu. „ Hotovo. Chceš tam ještě něco dodělat?" Opět jsem pouze pokrčila rameny. Zdálo se mi to hezké, ale rozhodnutí jsem nechala na něm. „Položte své práce na první lavice. Vyhodnotíme nejlepší." Chris šel náš projekt odnést dopředu a já si oddechla, jak jsme to krásně zvládli. Všichni to měli moc pěkné, dokonce i Mollie s Nickem, kteří jsou na nějaké výtvarné práce úplně leví. Každý jsme řekli svůj názor na to, kdo má nejhezčí práci a učitel poté vyhodnotil. „Nejlepší práci má Amy s Chrisem." Prohlásil učitel a usmíval se na náš projekt. „Jenom Chris. Já jsem se moc nepodílela na práci." Řekla jsem se sklopenou  hlavou. „Nene. Dělali jsme na tom společně. Všechno to byl nápad  Amy." Kamarádsky se na mě usmál a já mu to oplatila. Tohle jsem od něho vážně nečekala.

Bráško...miluju tě!Kde žijí příběhy. Začni objevovat