„Vstávej lenochu." Rychlostí světla jsem vyskočila z postele a běžela obejmout Roberta. Skočila jsem mu na holá záda, až se zapotácel. „Co blbneš ségra." Dělal, že nechápe, ale já jsem moc dobře věděla, že si mou přítomnost užívá. Oba jsme se začali smát a Robert mě přenesl do koupelny. Stereotypně jsem začala čištěním zubů. Dveře se otevřely a v nich stál Robert s kartáčkem v puse. Protočila jsem očima a neochotně mu uvolnila místo u umyvadla. Robert do mě šťouchnul a broukal si nějakou písničku. Vzala jsem hřeben, který jsem samozřejmě použila jako mikrofon, a začala zpívat do rytmu Robertova broukání. Když jsem byla hotová, pěstmi jsem zabušila Robertovi na záda a vyběhla z koupelny. Dneska jsem měla až podezřele dobrou náladu. Na sebe jsem si oblékla pletený svetřík a hořčicové kalhoty. „Amy pojď se nasnídat. Už je hodně hodin." Zavolala na mě mamka z kuchyně a já se, jako poslušný pejsek, vydala za ní. Na stole jsem měla připravené kakao a toastový chleba ve tvaru srdíčka. Pochopila jsem, že je to opět práce Roberta, a proto jsem mu poslala vzdušný polibek s úsměvem. Rychle jsem to do sebe naházela a zarazila se. „Co je?" Zeptal se Robert, který už čekal u dveří. „Dej mi 5 minut. Nemám připraveno do školy." Jen co jsem to vyslovila se přede mě postavila máma a vysvětlila mi, že jestli si nepospíším, přijdu pozdě do školy. „Prosímtě pojď. Já jsem ti ty věci připravil." Rozběhla jsem se k němu a přísála se mu na tvář. „Děkuju." Pošeptala jsem mu. Opravdu jsem si oddechla, protože už tak jsme měli zpoždění a já nechtěla přijít první týden pozdě. Robert šlápnul na plyn a ve škole jsme byly za 3 minuty. Robert zaparkoval na veřejném parkovišti u školy a já vyběhla z auta. Mollie už před školou nečekala, protože za 1 minutu zvonilo. Do třídy jsem vešla přímo na zvonění. K mému štěstí byl učitel mimo třídu a já si mohla oddychnout. „Kdes byla?" Zavrčela na mě Mollie a já se posadila. „Nevím, nějak jsem rano nestíhala." Učitel už byl ve třídě, takže jsem zmlkla a plně se věnovala hodině. Ty tři dny, co tu nebude Chris mě nebude nic rozptylovat a budu se moct soustředit. Ale stýská se mi po něm. Už se těším co vymyslí jako "omluvu", že mě tady nechal. Nad tou představou jsem se pousmála.
Poslední dvě hodiny jsme měli tělocvik. Učitelka si vymyslela, že půjdeme na atletické hřiště. Sice jsem byla v atletice dobrá a bavila mě, ale dneska se mi nikam jít nechtělo. Vypadalo to, jako kdyby mělo každou chvíli pršet. Šly jsme s Mollie do šatny se převláknout do sportovního oblečení, které se skládalo ze sportovní podprsenky a legínú. Protože byla zima, tak jsme si oblékly mikinu. Na hřiště to byl kousek a šly jsme hezkou cestou. Milovala jsem přírodu. Jako malá jsem si chodila hrát do lesa, nebo na louku. Když jsem se tak kochala krásně zbarvenými listy dubu, javoru a dalších, uviděla jsem mně velmi známou osobu. Byla ke mě otočená zády a stála tam s nějakou blonďatou holkou. Až potom jsem uviděla, kdo to doopravdy je.
Máme tady kulatiny.😄 doufám, že se vám příběh líbí.❤️
