Strach jménem láska

16. kapitola

Omlouvám se, že je díl až dneska, ale přes svátky jsem měla totální okno........ no dobře byla jsem líná něco napsat. :D Jaké byli vánoce? A co jste dostali? Já ponožky :D (a další věci, ale ponožky jsou prostě ponožky :D )

Samuel

Procházeli jsme lesem. Nechtělo se mi věřit, že jsem vážně poslechl ten divný hlas v mé hlavě a chodím si tu někde po lese s tím, který mě... no, to je jedno. A navíc mám stále pocit, že nás někdo pozoruje. On se očividně taky necítil nejlíp, protože měl zamračený pohled a pořád se okolo sebe rozhlížel. Většinou se ale koukal někam nahoru, jako kdyby byl pes, co hledá veverky. Připadalo mi to směšné, takže jsem se rozesmál.

"Čemu se směješ?"

Zeptal se, ale já jsem mu přes smích nebyl schopen odpovědět. Je hezké se zase po dlouhé době zasmát. Jenom mě trošku děsí představa,  že se směju zrovna s ním.
"Připadá ti na mně něco směsného? "
"Tvoje jméno"
Vyhrkl jsem bez přemýšlení a začal se smát ještě víc.
"A... a taky to, jak se pořád otáčiš."
Už jsem se ani neudržel na vlastních nohách a svalil se na zem.
"Máš snad něco proti mému jménu?"
Zeptal se už trochu podrážděným tónem.
"Neeee......"
Řekl jsem a znova propukl ve smích. On se na mě podíval vražedným pohledem.
" P... promiň, že jsem se smál tvému jménu Chrůďo. "
" Neříkej mi tak ."
"Omlouvám se Alfíku. "
" Ani tak mi neříkej! "
"Tak sorry Bobe. "
" Ty jsi vážně strašnej! "
" Ne, to tvoji rodiče jsou strašný. Kdo by pojmenoval svého syna, a teď cituji, Chrudimír Alfons Bobinský? Jo počkat..... tvoji rodiče!"
" Jsi nějaký veselý. Na to, že jdeme do domu nějakýho... jak si to říkal?  Psychopata? A k tomu ani nevíme, jestli tam opravdu bude, protože upřímně... kdo v dnešní době bydlí v lese? "
Tohle sice řekl, ale celou dobu se tvářil zamýšleně a jakoby, ještě nějak jinak, ale nedokážu popsat jak. Začínám mít podezření,  že toho ví víc než já.

Alexandr

Hlídal jsem ty svoje, teď už dvě, hračky z korun stromů,  aby se mi po cestě nestratili. Potichu jsem se přesouval z jednoho stromu na druhý. Trochu jsem znervózněl, když se ten jeho kamarád pořád koukal kamsi nahoru, jakoby něco hledal, a já jen doufal, že jsem to nebyl já. Zrovna, když jsem přeskakoval na další větev, se Sami rozesmál. Zajímalo by mě, čemu se směje. Za chvíli mi však odpověď přišla. Nejdřív jsem nechápal, proč mu řekl asi třema jménama, ale i na tohle se mi dostala odpověď. Málem jsem z té větve smíchy spadl. Jak se může v dnešní době někdo takhle jmenovat? Říkal jsen si sám pro sebe a snažil se tlumit svůj smích. Když jsem se vzpamatoval, zjistil jsem, že už tam Sami s Chrůďou nejsou. Sakra, asi jsem je stratil. Seskočil jsem dolů ze stromu a následoval Samiho vůni. Nebyli ještě moc daleko, takže jsem je okamžitě našel. V tom mě ale do nosu udeřila další vůně, kterou jsem nepoznával. Vydal jsem se tedy za ní. Však co, ať si Sami poradí chvilku sám. Následoval jsem tu omamnou vůni. Dovedla mě k nějakému zamilovanému páru. Soudil jsem to podle toho, že se líbali, ale tak (ne)člověk nikdy neví. Přiblížil jsem k nim a zjevil se za tou holkou. Kluk, který seděl naproti ní, chtěl něco říct, ale já ho ovládl, aby si mě nevšímal.

" Voníš sladce. "
Zašeptal jsem té dívce do ucha. Lekla se a odskočila ode mě.
"Co chcete!"
Zakřičela na mě a přiskočila ke svému klukovi, s očekáváním, že ji obejme. Ten však jen, díky mému ovládnutí jen nečinně seděl. Ušklíbl jsem se a řekl.
"Tvůj kluk tě asi nezachrání. "
"C... co jste mu udělal."
" To samé, co teď s tebou."
Odpověděl jsem ji a zahleděl se ji hluboko do očí.
" Teď si stoupneš, nebudeš se hýbat a nevidáš ani hlásku. "
Poslušně přikývla a udělal to, co jsem ji vsugeroval. Spokojeně jsem se usmál a přešel ke klukovi. Sklonil jsem se nad ním a olízl mu krční tepnu, která pod mým dotykem úžasně pulzovala. Už jsem to déle nevydržel a zakousl se. Teplá a čerstvá krev se mi řinula do úst a já ji spokojeně nasával. Slyšel jsem, jak té holce vytryskly slzy. Sám pro sebe jsem se usmál a užíval si každou kapku rudé tekutiny. Když už byl ten kluk mrtvý, odhodil jsem ho a přešel k holce, která se na mě se zděšením dívala. Usmál jsem se na ni pokřiveným úsměvem a chytl ji za ruku. Zakousl jsem se do jejího zápěstí. Měla mnohem sladší krev, než ten její kluk, takže jsem se rozhodl, že ji zatím nezabiju. Vzal jsem ji do náručí a odnesl si ji domů.

Děkuji za všechny vote! Už mám 200  a to je zatraceně hodně!  :D
Co říkáte na Chrudimíra Alfonse Bobinského? Jinak jméno vymýšlela Lucxnka, takže za to poděkujte ji. :D
Jo a šťastný nový rok ;)