Strach jménem láska

11.5 kapitola

Z nějakého důvodu se 11. kapitola nezveřejnila celá, takže vám ji sem házím teď :)

Doma

Šli jsme do ložnice. Uprostřed se rozkládala obrovská postel s nebesy. Všichni tři jsme si do ní lehli, svlékli si oblečení a začali naší malou noční akcičku. Musím uznat, že ten kluk nebyl vůbec špatný. Měl krásné vypracované tělo a jeho kamarád už taky stál pěkně v pozoru. Můj bratr ho začal hladit po bříšku a já se posunul dolů k jeho údu. Mučil jsem ho krátkými tahy a občas jsem olízl jeho špičku. Po chvíli mu v něm zacukalo a daroval mi svou bílou nadílku, kterou jsem vděčně příjmul a poslušně spolykal.  S bratrem jsme se vyměnili. Mezitím, co jsem mu laskal bradavku, si můj bratr naslinil prsty a hned dva mu strčil do dírky ( Ježiš to zní vtipně :D ). Chlapec zavzdychal a jeho kamarád už se zase napřímil. Já se mu zatím přisál na jeho ústa. Mezi našimi jazyky začala válka. Bylo vidět, že to nedělá poprvé. On mi zajel svou rukou do trenek a začal si s mou už naběhlou boulí hrát. Jo, určitě to nedělá poprvé. Z jeho úst se vydral maličko bolestný sten, když do něj bratr pronikl a začal přirážet. Odtrhl jsem se od jeho úst a jazykem si mapoval cestu k jeho bradavkám. Jednu jsem jemně skousnul a jako omluvu olízl. To samé jsem udělal i s druhou. Tu jsem ale skousl trochu víc, takže z ní začala výtékat ta sladká červená tekutina. Slízl jsem tu malou kapičku a dostal hlad.
" Christiane! "
Vykřikl ten hoch, když se do něj bratr udělal.
* Ty si mu řekl své jméno? *
* Ptal se. *
Odsekl Christian a vystoupil z něho. Oba dva jsme se posunuli výš až k jeho krku. Každý z jedné strany. Olízl jsem mu krk, vytasil tesáky a vzápětí se do něj zakousl. Chlapec vykřikl a začal se bránit. Kopal, řval, házel sebou na všechny strany. Dost mě to pobavilo, takže jsem přestal, přiblížil se k jeho uchu a pošeptal.
"Jsi moooooc sladký, ale pokud se budeš bránit, bude to bolet víc. "
Olízl jsem mu ho po celém obvodu a skousnul. 
"P.. prosím... nechte mě. "
Zašeptal. Christian se od něj Odtrhl a zahleděl se mu do očí.
" A proč by jsme to měli dělat? "
Usmál se a obnažil své bílé tesáky, po kterých stékala chlapcova krev. Jedna kapka dopadla na jeho tvář a chlapec sebou znechucením trhnul. Opět jsem zamířil dolů ke krku. Olízl jsem mu ránu, ze které výtékaly malé pramínky té opojné rudé tekutiny a opět se zakousl. Chlapec vyjekl a zase se snažil zachránit. Po chvilce se ke  mně přidal i Chris. Pomalu pod námi chlapcovo tělo ochabovalo a z jeho úst už nevycházel zoufalý křik o život. Ještě chvíli jsem si užíval tu úžasnou chuť, než jsem se spokojeně zvedl a nechal ho mému bratrovi. Konec konců to byla jeho večeře.

Doufám, že vám nevadí, že je to takhle dodatečně. :)