Strach jménem láska

14. kapitola

Tuhle kapitolu věnuji uživateli Lucxnka. Neptejte se proč :D

Samuel

Cestou domů jsem hodně přemýšlel. Jak je možný, že mám v poslední době takovou smůlu! Ne že bych měl předtím nějak extra štěstí, ale teď je to fakt šílený.
"Sami..."
Zastavil jsem se a otočil se za zvukem. Asi bych si na to měl začít zvykat.
"Sami..."
Ozvalo se to znova a já už začal být fakt naštvaný.
"Tak už to neprotahuj a ukaž se!"
Nemám náladu na rádoby hlasy, ozývájící se z temných uliček, na které si teď dávám hodně velkej pozor.
"Nějaké nevrlé koťátko. Copak se nám stalo?"
Ozval se tak známý a protivný hlas toho psychopata, který mi unesl Alexandra.
"Jakoby tě to zajímalo! "
Odsekl jsem. Vůbec mě nezajímalo, že mě může třeba i zabít. Byl jsem tak naštvaný na všechny lidi,  že by mi teď smrt vůbec nevadila.
"A vůbec,  proč bych ti měl něco říkat! Unesl jsi Alexandra a teď se tu zajímáš o mě?"
Už jsem vůbec nic nevnímal kromě ohromného vzteku a zoufalství, které se mi nepříjemně dostávalo pod kůži. Ten psychopat vykouzlil na tváři ten nejpohrdavější úšklebek, jaký jsem kdy viděl a s posměšným tónem promluvil.
"Kdo by se nezajímal o svou hračku?"
Hračku?  Kdy jsem se stal jeho hračkou?
"Přišel jsem ti jen říct koťátko, že už máš jen tři dny na to, aby si mě našel. Nebo snad chceš aby tvůj milovaný Alexandr čuchal ke kytičkám  zespoda?"
Chtěl jsem ještě říct nějakou kousavou poznámku, ale než jsem stihl otevřít pusu, byl pryč. Na jednu stranu jsem byl rád, že zmizel, ale na druhou stranu ne, protože mi právě vyklouzla šance najít Alexandra.
" Alexandr... kde ho mám asi hledat!"
Náhle mi hlavou prolítla vzpomínka na ten sen s tím barákem.
*Běž do lesa*
Ozvalo se mi v hlavě. Já vážně začínám bláznit!

Alexandr

Ten kluk je beze mě vážně úplně marnej. Zase jsem ty dva slesoval ze střechy jednoho baráku. Musím říct, že má odvahu, tahle si na Christiána vyskakovat. Kdyby to udělal tak před 100 lety, tak by teď ležel na zemi s rozkousnutým krkem a prázdným pohledem. Vyslal jsem mu do mysli myšlenku na náš dům  a napověděl mu, kam má jít.  Ah... tak s ním to bude ještě na dlouho.