Strach jménem láska

15. kapitola

Samuel

Z nějakého mně neznámého důvodu jsem se vydal do lesa přesně tak, jak mi pověděl ten hlas. A že to byl hodně špatnej nápad. Měl jsem s sebou ještě věci z práce, a že jich nebylo málo. Nechtělo se mi je tahat, ale ani jít domů, abych si je tam mohl uklidit, takže jsem je nechal u "kamaráda", který bydlel nedaleko mé práce.

Alexandr

Sledoval jsem ho až k jednomu baráku. Tam se zastavil a zazvonil. Dveře otevřel mladý kluk, který byl asi stejně starý jako Samuel. Měl blonďaté vlasy, zelené oči a štíhlou ale vypracovanou postavu. Co mě ale nejvíce zaujalo, byl jeho štíhlý a krásně odhalený krk jako stvořený ke kousnutí. Když jsem na to pomyslel, uvědomil jsem si, že už jsem skoro dva dny nejedl. Rozhodl jsem se proto počkat, až se Samuel odplahočí do lesa, abych se mohl spokojeně najíst.

Samuel

Odevzdal jsem mu své věci a chystal se k odchodu, ale zadržel mě jeho hlas, ve kterém bylo slyšet veliké překvapení. Aby taky ne, když jsem se s ním naposled bavil tak před půl rokem. Má to i svůj důvod, ale nerad na to vzpomínám.
"Proč mi dáváš svoje věci? Já myslel, že mě nenávidíš."
" Nemůžu tě nenávidět navěky. Sice ti chci jednu ubalit za to, co si mi provedl, ale nehodlám se teď rozčilovat nad minulostí, když mám svých starostí víc než dost."
" Omlouvám se. Já nevím, co to do mě předtím vělo. Teda vlastně vím. .. ale..."
"Nevytahuj to teď. Nechci o tom ani slyšet a obzvláště ne od tebe."
"Promiň. A co to vůbec řešíš? Vypadáš hrozně ustaraně."
" To není tvoje věc."
"Prosím Samueli. Řekni mi to. Chci ti nějak pomoci a odčinit to, co se mezi námi stalo."
Mám mu to říct? Sice pochybuju, že by mi uměl pomoct, ale tak za pokus nic nedám. A i kdyby jsem mu to neřekl, tak by na mě pořád dotíral a nakonec by mě ještě do toho proklatého lesa sledoval.
"Fajn. Nedávno jsem potkal jednoho muže. Stali se z nás kamarádi, ale někdo ho unesl a pokud toho únosce do tří dnů nenajdu, tak ho zabije."
Nastalo ticho. Očividně nevěděl co říct a já se mu vůbec nedivím. Otočil jsem se k němu zády a překročil práh dveří.
" Počkej! Jdu s tebou. Sice nevím kam, ale chci ti pomoct a mimochodem ne neberu jako odpověď."
Chtěl jsem něco rychle namítnout, ale to už stál vedle mě s výrazem typu "nesnaž se mě přemluvit."
Povzdychl jsem si a vydal se směrem do lesa.

Alexandr

Vyslechl jsem si celý jejich rozhovor. Tak pan blonďáček kdysi něco udělal Samíkovi? Bude mi potěšením zjistit co. Taky mě docela pobavilo, jak Samuel lhal o tom, že jsme jenom kamarádi. Asi nechtěl, aby jeho přítelíček zjistil, že je homouš. Zarazil jsem se však, když šel Samík do lesa i s mojí právě vyhlédnutou svačinkou. No, tak hold dneska zemře někdo jiný.