11. kapitola

4.1K 299 2
                                    

Jenom menší info. Když je něco napsané ve hvězdičkách (*), znamená to, že spolu komunikují pomocí myšlenek (nevím, jak jinak bych to napsala :D )
Užijte si příběh :)

Alexandr

Vytratil jsem se ze střechy a vydal se za bratrem. Našel jsem ho s nějakým mladým klukem. Chudák ani neví, že za chvíli uvidí bílé světlo na konci tunelu. Poklepal jsem bratrovi na rameno a s úšklebkem řekl.
" Dopřáváš si svačinku? " Řekl jsem posměšným tónem a koukl se na toho klučinu.
" Ehm... ty ho znáš? " Řekl s překvapením v hlase, ve kterém se mísila i špetka strachu.
" Jo. Tohle je můj bratr Alexandr. "
"Těší mě. A co si myslel tou svačinkou?"
Ty lidi jsou tak strašně hloupý!
" To je jedno. Jen jsem žertoval."
*Jo jasně... žertoval.*
Ozval se mi v hlavě bratrův posměvačný hlas.
Ušklíbl jsem se a začal se pomalu přibližovat k chlapcově uchu.
"Nechceš si dát trojku?"
Řekl jsem svůdným tónem a malinko mu zmanipuloval mysl.
* Trojku? Ještě před chvílí to byla MOJE večeře*
* Víc lidí, víc zábavy.*
Odsekl jsem a už si to s chlapečkem (nemůžu si pomoct, ale zní to hrozně úchylně) vykračoval do našeho domu. Nasedli jsme do černého BMW, které jsme si "půjčili" od nějakého hodného a teď už i mrtvého chlápka, aby jsme nevypadaly jako totální magoři, protože bydlíme asi třicet kilometrů odsud.

Doma

Strach jménem láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat