Anna
"Je to tvoje vina!" otočil se ke mě Lukas , když žena ze sociálky odešla.
"Já nám chtěla jenom pomoct!" bránila jsem se.
"Takže bych ti měl jako ještě poděkovat, jo?"
"To ne ,ale chtěla jsem , ať vidí , že to tady neklape a já budu moct odejít. Jak jsem mohla tušit , že to ten policajt takhle zvoře?"
"Modli se , ať to dobře dopadne." řekl mi , vzal si Charlie a společně zalezli k němu do pokoje.
Charlie nemůže do dětského domova. To prostě nejde. Je malá a za nic nemůže.
Musela jsem se odreagovat , tak jsem si řekla , že začnu vařit.Jelikož v mrazáku už docházejí zásoby.
No jo , ale já vůbec nevím , jak na to.
Zapla jsem si notebook a vyhledala recepty na dětské kašičky.
A vida , je jich tu poměrně dost.
V kuchyni to bylo jako po výbuchu , ale mám navařeno.
Teď už to jenom uklidit.
Za celou tu dobu Lukas s Charlie nevytáhli paty z pokoje , už vážně nevím , co dělat , nudím se.
Zalezla jsem si do pokoje a otevřela mou oblíbenou knihu. Zaslechla jsem zespodu pohyb , aha , takže on čekal , až zalezu , aby tam mohl jít. Bože.
Celý den jsme spolu nemluvili. Já za ním rozhodně nepolezu , šla jsem se umýt a spát.
Na druhý den ráno jsem šla vytáhnout Charlie z postýlky , jelikož už byla vzhůru.
Moje kašička jí chutnala , což je dobré znamení.
"Ano?" zvedla jsme zvonící telefon.
"Ahoj , nechceš jít na kafe?" zavolal mi Viktor.
"Ale jenom na kafe, jasný?"
"Ne ,že bych z toho měl nějakou radost, ale dobře , jen na kafe." řekl.
"Tak ve dvě na náměstí." ujasnila jsem dobu setkání.
"Ok , budu se těšit , pá." rozloučil se.
"Pá." zavěsila jsme telefon.
Vzala jsem Charlie do náruče a dala jí do ohrádky , kde se může plazit , zatím co já se dívala na různé seriály.
"Bože , to už je tolik?" zděsila jsem se při pohledu na hodiny. Bylo půl jedné a Lukas si zrovna ohříval oběd.
"Půjdu v2en , budeš jí hlídat , jo?" promluvila jsem na něho.
"Fajn." řekl a vzal si jí k sobě.
Nic víc jsme si neřekli a já vyběhla nahoru k sobě do pokoje , abych se mohla nachystat.
*
"Čau , jdeš pozdě, víš to?"přivítal mě Viktor v kavárně , ve které už zřejmě nějakou tu minutu čekal.
"Omlouvám se."
"V pohodě. Posaď se." odtáhl mi židličku.
"Jak je?" začal konverzaci.
"No , jde to , co u tebe?"
"Tak jako , žiju. Anno , co to bylo za kluka?" vyptával se. JÁ věděla , že to příjde.
"Nechci se teď o ním bavit , neřeš me to ,jo?" Usmála jsem se na něj.
Souhlasil a my pokračovali v povídání. Tentokrát už naše téma nebyl Lukas.
"Skočím si na záchod, jo?"
"Dobře."
Viktor
