Anna
Když už bylo po všem , a my jen leželi , nadávala jsem si.
Bože , ty jsi taková kráva , proč jsi to udělala?!
Viktor je fajn , ale není to kluk pro mě.
Můj typ je...Lukas.
Proč to říkám? Ale jo, vím proč - je totiž pravda.
Taky že ne jednou jsem se načapala před tým , jak si místo Viktora představuju Lukase.
Ty jeho rty , břicho , svaly , oči... Oh, bože.
"Viktore , měli bychom toho už nechat." přerušila jsem ticho.
"Proč?" nechápal.
"Už prostě nechci. Je tu jeden kluk a..."
"Ale , kotě..." skočil mi do řeči a přitiskl se mi na rty.
Sotva jsem ho od sebe odstrčila a rozletěly se dveře.
Lukas. Doprdele. To snad ne!
Vypadal opravdu zděšeně.
Rychle jsem na sebe hodila deku a vyskočila z postele.
Ale než jsem stačila cokoliv říct , položil Charlie na zem a utekl pryč.
Několikrát jsem zakřičela jeho jméno , aby se zastavil , ale on nic.
Utíkal dolů ze schodů , tak jsem běžěla za ním.
"Lukasi, počkej!" křičela jsem dokola.
Marně.
Zabouchl za sebou dveře.
Opřela jsem se o dveře , zády po nich sjela , dala obličej do dlaní a začala jsem brečet.
Nesnáším se!
"Kdo to byl?" sešel schody i Viktor.
"Lukas." řekla jsem ubrečeně a hřbetem ruky si otřela stékající slzu.
"Počkej , ty jsi tam nechal Charlie samotnou?" zareagovala jsem zděšeně dřív , než stačil něco říct.
"Noa?"
"Děláš si prdel?! Jsi normální?" běžela jsem jak střela do schodů.
"Bože , zlatíčko , není ti nic?" naštestí se nehla z místa. Asi byla vyděšená , chudák.
"Řekneš mi , o co tady jde?" přišel za náma.
"Nic. Je konec. Od dneška jsme už jenom kamarádi. Odejdi,ano?"
"Co-cože?"
"Viktore , prosím , jdi domů. Ozvu se ti , ano?" řekla jsem s Charlie v náručí.
"No , dobře." chtěl mi dát pusu na pusu , ale já uhla , takže se z toho stala jen cudná pusa na líco.
Odešel.
"Charlie, neplač." Utěšovala jsem a houpala brečící Charlie v postýlce.
"Co ti je?"
"Panebože , nerostou ti zoubky?"
Vůbec jsem nevěděla co dělat , ale pak jsem si vzpomněla na dobu , kdy zuby rostly Maxovi a taky na to , co v tu chvíli máma dělala.
Zkusila jsem a to a po nějaké te době opravdu přestala plakat a spokojeně usla.
Taky bych chtěla usnout. Spát a pak se vzbudit s tím , že to všechno , co se před chvílí stalo , byl jen sen.
Ale nebyl.
