Lukas
Jak je to sakra možný? Jaktože ona všechno vyhrává? A ještě k tomu jak se vítězné na všechny směje. Trapka.
Nechápu , jak jsem se sní mohl bavit. Je strašná.
Když jsme si brali odměnu , tak jsem se tvářil , že je mi to jedno , ale opak byl pravdou. Ve mě to uplně vřelo.
Anna
Když mě opět zhodnitili za nejlepšího hráče , měla jsem radost , ale na druhou stranu zase nechci být středem pozornosti.
Já ani nevím co vlastně chci.
Lukas se tvářil , že je se svým umístěním spokojený , ale já myslím , že není. On totiž působí tak , že musí mít všechno , pokud ne , pak je zle.
Snažila jsem se ho nijak nevšímat.
"Jak ty to děláš , že jsi to už zase vyhrála ? Šlo vidět , že Lukas uplně pěnil, že to nevyhrál on." řekla mi Emma s radostí.
"Nevím. A Lukas je mi volnej , nemusí mít všechno. Frajírek jeden namachrovanej." odpověděla jsem Emmě.
Ta se jen uchechla a lehla si na postel.
Dneska byl vážně náročný den.
Ale už je večer , takže se hrát už nic nebude. Už jen večeře a zasloužený spánek.
V noci jsem se pořád budila , jelikož Sabča pořád kašlala.
"Sabi, je ti dobře?" zeptala jsem se jí potochu.
"Jo. Zítra to bude dobré." odpověděla , ale mě se to moc nezdálo.
Nijak jsem to neřešila , spoléhala jsem na to , že nelže a že jí bude líp.
Druhý den ráno...
"Holky vstávejte za chvíli je snídaně!" budila nás Natka.
Já a Emma jsme rychle vystřelily z postelí, abychom jsme se ještě stihly zkulturnit.
"Já nevstávám , je mi hrozně špatně." řekla Sabča a zněla fakt nemocně.
"Měli bychom to někomu říct." řekly jsme jí.
Záporně zakývala hlavou.
Ale to jsme ignorovaly , vypadala vážně hrozně , takže jsme to šli ohlásit vedoucímu Jamesovi.
My jsme se měli odklidit na chvíli z chatky , tak jsme šly do té plánované koupelny. Docela jsme se tam sdržely , protože tam bylo snad 50 dalších holek.
Lidí , jak kdyby tu rozdávali něco zadarmo. Říkám si pro sebe.
Po návratu z chatky jsme zastihli Sabinu až při odchodu. Musela jet domů , je nemocná.
Alex i Emma se s ní rozloučily a já nebyla vyjímka.
"Ráda jsem tě poznala. Brzy se uzdrav." popřála jsem jí upřímně. Je to fajn holka.
Po snídani nás čekala další běžecká hra.prý Na stromech budou vyvěšené různé krátké básničky , které si musíme zapamatovat a přednést jw správně vedoucímu. Podle mě je to spíše na paměť , ale jo , i na běh. Protože běžecký úsek je docela velký a musíme běžet co nejrychleji , abychom básničku cestou nezapomněli. Vyhrává ten , kdo si jich zapamatuje co nejvíce.
Hra se hrála ve stejným lese jako se hráli Pašeráci , takže už jsem ho měla docela zmapovaný.
Lukas vypadal dost odhodlaně. Asi to chtěl vyhrát , ale asi zapomněl , že jsem tu i já , protože já vyhraju.
Ať se mu to líbí nebo ne , někdo mu musí trošlu zastřihnout hřebínek , aby si nemyslel , že může mít všechno.
Jen protože je krásný......a sexy , neodolatelný a bůhví co všechno. No dobré stačí zas.
Prostě nemůže mít všechno a tečka.
Vražedně se na mě podíval , asi vycítil , že ho chci porazit. Možná jsme se chovali jako malí , ale to je mi teď uplně u prdele.
"HRA!" ozvalo se a my se všichni rozeběhli.
Běžela jsem k 1. Stromu , kterého jsem viděla , že na něm byl papír s básničkou.
Nebylo to těžké , hned jsem si jí pamatovala a běžela jí zarecitovat.
Lukas
Bože. Proč na mě tak tlemí.
Očividně je Anna dost soutěživá , ale s tím je konec. Nastupuje tu pravý Lukas Deren.
Hra začala a já běžel k 1.stromu co nejrychleji , zapamatoval jsem si básničku a běžel zpátky jí říct vedoucímu.
Cestou jsem Annu několikrát potkal a vždycky jsem se snažil jí nějak zdržet.
Přenesl jsem jich celkově asi 7. Dost slušný. Pochválil jsem se v duchu.
Anna
Lukas se mě snažil několikrát zdržet.Jak ubohé.
"Emmo? Co se ti stalo?" zeptala jsem se jí , když jsem jí viděla jak jí stékaly slzy po tváři.
"Nevšimla jsem si větve a švihla me přímo do obličeje." odpověděla a popotáhla.
Měla to odřené teda slušně no. Chudák. Proč má pořád ta holka takovou smůlu?
"Utíkej a sežeň co nejvíce básniček." řekla mi s úsměvem. Mám ji fakt ráda. Je tak milá , chce pro lidi to nejlepší , ipřesto , že se třeba ona nema zrovna nejlíp.
Usmála jsem se na ní , a běžela jsem.
Když jsem doběhla se zapamatovanou básničkou k vedoucímu a bylo tam několik děcek.
Když jsem jí odrecitovala nahlásila jsem se jako Emma.
Nevšinli si toho , že nejsem Emma. Měli fofr. Přenesla jsem jich dost na její jméno a společně s těma , co předtím nasbírala Emma jich má dohromady docela dost.
Doufám , že jí to alespoň trochu udělá radost. I když je to taková prkotinka.
"Konec hry!" oznámili nám a my museli přestat hrát.
Další část. Ještě dnes bude nová , kde se toho odehraje více a bude delší.
Ta otázka s Thomasem stále platí , takže můžete psát do těch komentářů:)
Děkuju za každé přečtení i hlas
Užijte si volno a sluníčka
Zatím:3
