Lukas
Cože?!
Anna?! Anna Austenová?!
Jak to mohla máma napsat? Vždyť jí vůbec neznala.
To teď s ní mám žít pod jednou střechou a společně se máme starat o Charlie ? Nebo jak si to představavovala? No ani náhodou.
Večerním letadlem jsem se s Charlie vrátil zpátky do Česka.
Anna
"Je tam Anna Austenová?" zeptal se mě někdo v telefonu.
"Ano. To jsem já."
"Dobrý den slečno. Tady policajt Cyrus. Byl bych rád, kdyby jste se dnes odpoledne stavila na zdejší policejní stanici."
"To bude omyl. Já nic neprovedla." nechápala jsem.
" To není důvod , proč vás tady zveme. Doražte prosím. Nashledanou."
"Nashledanou."
Když jsem neprovedla nic já , tak kdo tedy? Snad ne Max.
Třeba se někdo ztratil , pokud ano , tak ráda pomůžu ne , že ne.
Lukas
"Dobrý den , tady Lukas."
"Ahoj, tady Jeremy. Taky jsem přiletěl do Česka. Můžeš se prosím dneska odpoledne stavit na stanici? Musíme se domluvit co a jak."
"Dobře."
"Dobré ráno prcku." pozdravil jsem Charlie po jejím probuzení.
"Dneska půjdeme na procházku." Myslel jsem tím policejní stanici , ale i k té se projdeme.
Dopoledne jsme se jen váleli a hráli si spolu.
Nadechl jsem se a ucítil nepěknou vůni. Sice je tady stále nepořádek z mé nedávné párty , ale to není příčina tohodle zápachu.
Charlie se zakuckala.
"Že jsi to byla ty?"
Neodpověděla , ale usmála se. Jako by věděla , co říkám.
No jo , ale já absolutně nevím , jak se děti přebalují.
Naštěstí jsem si vzpomněl , jak si moje máma zapisovala všechna důležitá čísla do bloku vedle pevné linky. Zavolal jsem paní , která bydlela hned vedle nás a ochotně mi pomohla.
Nakonec jsem oblékl sebe i Charlie a společně se sousedkou jsme se vydali k východu.
"Tak jsem tady." Oznámil jsem Jeremymu.
"Ahoj.Posaď se a chvíli počkej."
"Na co?"
"Zavolal jsem Anně a měla by tu každou chvíli přijít." vysvětlil mi.
Ani jsem nestihl namítat..Jelikož se otevřely dveře. Byla tam.
Anna
Šlapala jsem schody na policejní stanici.
Otevřela jsem dveře a zůstala stát jako opařená. Naproti seděl Lukas , který měl na klíně malou holčičku.
Otočila jsem se na podpatku a chtěla vyjít pryč ze dveří.
"Anno , stůjte!" ozvalo se za mnou a mě to donutilo zastavit.
"Proč? Nic jsem neprovedla , takže nechápu , proč bych tu měla být."
"Když půjdete dál , vysvětlil bych vám to."
Vrátila jsem se zpátky a bez jediného slova , nebo pozdravu jsem si sedla vedle Lukase na židli a čekala , co z Jeremyho vypadne.
"Tohle je Lukas Deren a..."
"Já vím, znám ho." skočila jsem mu do řeči.
"Dobře.. před dvěma dny mu zemřela matka a nevlastní otec."
To mě mrzí , ale co já s tím mám společného?!
"Paní Derenová tady nechala závěť, v které píše , že kdyby se jí něco stalo , tak svou dceru Charlie svěřuje do péče Lukasovi a vám." zaskočil mě.
"Co-cože?"
"Ano , je to tak."
"To bude omyl. Já jí neznala , ani nevím , kdo je Charlie a už vůbec nechci mít nic společného tady s panem 'dokonalým'."
"Hele , já z toho taky nejsem nadšený , ale urážet mě nemusíš." Vstoupil do hovoru.
Bez toho , aniž bych na to reagovala jsem svůj pohled zamířila zpátky k Jeremymu.
"Tak dříve třeba ano. Paní Derenová k tomu měla určitě nějaký důvod. Určitě věděla , co dělá."
"Nechápu , proč bych se měla starat o někoho , koho vůbec neznám. Jak říkám , bude to omyl." Bránila jsem se.
"Souhlasím. Radši se budu starat o Charlie sám." Zase vstoupil do rozhovoru.
"Tak vidíte , On se o ní bude starat sám. Tím pádem je vše vyřešeno a já můžu odejít." prudce jsem se zvedla ze židle a zamířila k východu.
"To teda ne, vraťte se." Nařídil mi policajt.
"A proč?"
"Zákon je zákon. Musíte se o ní starat společně."
"Ani náhodou." Namítala jsem.
"Mám návrh. Zkušební doba je měsíc. Takže... Vy se nastěhujete k Lukasovi a měsíc se společně budete starat tady o nezletilou Charlie. Pokud to nebude fungovat , začneme řešit , aby Charlie do péče dostal pouze Lukas." navrhl nám Jeremy.
"A nemůžeme to řešit hned?" Navrhla jsme pro změnu já.
"Ne. Měsíc je povinný. Takže..berete?"
Podívala jsem se na Jeremyho , na Charlie , zase na něho..
"Jen měsíc. Pak můžu odejít."
"Ano , jen měsíc." ujistil mě.
"Dobře." nakonec jsem souhlasila.
"A co vy?" obrátil se k Lukasovi.
"Jen měsíc. Ani o minutu déle." řekl.
"Dobře , jsme domluvení. Čekejte , že na vás příjde párkrát kontrola. Na konci měsíce se uvidíme a domluvíme se, co dál." řekl Jeremy.
"Fajn. Nashlednou." rozloučila jsem se a odešla pryč.
Mám totálně smíšené pocity.
Proč jsem souhlasila? Pořád to nechápu. Nechápu , co se to teď dělo.
Proč Lukasova máma napsala právě mě? Proč tam nenapsala některou z těch Lukasových frajerek? Sice ho teď neznám , ale vsadím se , že se vůbec nezměnil. Že je pořád ten nezodpovědný , sobecký a arogantní děvkař.
Souhlasila jsem proto ,že mi bylo líto toho škvrněte , protože přišla o mámu i tátu.
Lukasovi se budu vyhýbat obloukem , nebudu se s ním vůbec bavit , pouze o těch nejdůležitějších věcech.
Jemu osobně bych nepomáhala. Urazil mého otce a mě jen využil.
Pomůžu Charlie a za měsíc zmizím jako pára nad hrncem.
Čautee ,
omlouvám se za zpoždění , ale už to píšu po třetí. Pokaždé se mi to smazalo.
Mrzí mě to , protože před tím ,jsem to měla lepší a delší. Už nevím , co přesně tam bylo , takže tahle část není tak dobrá.
Každopádně..
Co na to říkáte?
Piště své názory , zajímaví mě:)
Dobrou noc!:)
