Anna
Kdo by to byl řekl , že se vyspím tak dobře. Ješte aby ne , taková velká postel. Hodila jsem přes sebe jen župan a sešla dolů ze schodů.
Kde jsou?
Doma nebyla ani Charlie , ani Lukas. Jsem tu sama.
Rozhodla jsem se , že si udělám snídani a sním si to u televie tak , jak mívám zvykem.
Pak jsem si ale uvědomila, že k tomu, abych se dostala ke gauči bych musela mít minimálně létací boty, jelikož ten bordel překročit prostě nejde.
Je to hnus. Je tak neskutečně nezodpovědnej. Jak chce v takovém prostředí vychovávat malé dítě? Musí tady vdechovat plíseň a smrad starých krabic od pizzy.Nebo kdyby se nedejbože při plazení pořezala o střepy flašky od alkoholu. A navíc i mě samotné to vadí , takže jsem se převlekla do pracovního a vzala všechny čistící prostředky , které jsem našla.
Připadala jsem si jak uklízecí četa. Ehm , jednočlenná uklízecí četa.
Lukas
Ráno mě vzbudil pláč Charlie?
"Co se děje?" vzal jsem jí do náruče.
Během pláče vydávala různé skřeky , takže horko těžko poznám , co jí je.
Nakrmil jsem jí nějakou kašičkou ještě po mámě. Vždycky navařila několik dní dopředu. Tentokrát to bylo nadýl jelikož teď co uvařila dala zmrazit do mražáku.
"Pojedeme na výlet." oznámil jsem jí při oblékaní.
Jen se na mě usmála.
Stál jsem s Charlie v náručí před hrobem mámy a Sama. Položil jsem jim tam květinu a zápalil všechny svíčky. Pořád tomu nemůžu uvěřit a myslím , že se to jen tak nezmění.
Z ničeho nic Charlie natáhla ručičku a ukazováčkem ukázala na fotky rodičů za vitrínou. Zároveň vydávala skřeky, ale já jsem si skoro jistý , že jsem tam slyšel něco jako "M" a "A", jako by mi chtěla něco říct. Ale marně , nešlo jí to.
Každopádně mě to v ten moment absolutně dostalo. Ten okamžik byl tak silný. Nedá se to popsat..jakoby celou tu situaci vnímala. Jakoby věděla , co se stalo.
Museli jsme pryč , musíme, jinak to nezvládnu.
"No ahoj , krasavče." pozdravila mě Amanda před obchodním centrem , kde jsme byli koupit domů nějaké jídlo. Holka , se kterou jsem spal. Jen tak mimochodem.
"Čau" pozdravil jsem bez emocí.
"Máš čas?" přibližovala se ke mně sexy chůzí.
"V prvé řadě Mám v ruce dítě." upozornil jsem jí.
"Jo promiň."
"v pohodě."
"Můžu se s vámi svézt?"
"Proč ne." řekl jsem a ona nasedla.
"To je tvoje?" zděsila se a podívala se na zadní sedadlo na Charlie.
"Moje sestra."
"uf."
Jemně jsem se usmál. Aby se neřeklo a taky , abych trochu ulehčil atmosféru.
"Pozveš mě dál?"
"Mám na vybranou?" vyplázl jsem se na ní.
"Myslím , že ne." zasmála se.
"Tak pojď." otevřel jsem jí dveře do našeho domu.
Úplně jsem zapomněl , že je u nás napakovaná Anna. Ale co , jednak jí tu nikde nevidím , a jednak je mi totálně ukradená.
Páni, jse tohle vůbec náš obývák?
Všude se to jenom lesklo a nikde žádná stopa po odpadcích.
Anna
Po úklidu jsem skočila pro pečivo a nějaké ovoce do nedalekého obchůdku.
Podle auta jsem poznala , že už jsou doma.
"Hahaha" smál se někdo.
Co? Kdo to je?
Vešla jsem dovnitř a můj výhled do obyváku mě poněkud zaskočil.
Na gauči seděla nějaká umělá blondýna s Lukasem , před sebou láhev vína a Charlie se plazila na volno různě po místnosti.
Je mi naprosto u prdele , že tu má nějakou barbínu , jde mi o to , že vůbec nehlídá Charlie.
"Čau, kde jste ráno byli?" zeptala jsem se hned po příchodu.
"Co ti je do toho?" ..na co si ten debil hraje?
"Odpověz , když jsem se tě na něco ptala." štěkla jsem po něm.
"Nápodobně." řekl mi bez toho , aniž by se na mě podíval.
"Kreténe."
"Krávo."
Zvedla jsem Charlie ze země a šla pryč.
"Kam jí jako neseš?"
"Co ti je do toho?" vrátila jsem mu.
"Je to moje sestra!"
"Tak by ses měl podle toho chovat!" štěkali jsme po sobě.
Ta barbína se jen debilně uchechtávala.
Vzala jsem Charlie k sobě do pokoje , aby jsme nemuseli poslouchat ty jejich trapné kecy.
"Charlie.." podívala se na mě.
"Je mi tě tak moc líto prcku. Já za měsíc zmizím , ale co ty? Přišla jsi o mámu a tátu , je to strašné , nezasloužila sis to. A teď budeš muset celou dobu trpět s takovým pitomcem.." mluvila jsem směrem k ní. Vím , že mě nechápe a celkově , že bych jí neměla takové věci říkat , ale já se prostě musím vypovídat.
"Je to teprve druhý den. Víš , i pro mě je to nové. Takhle jsem si to určitě nepředstavovala. Vždycky jsem si říkala , že chci dítě až tak kolem 30 , a teď mi není ještě ani 20 a musím se starat o tebe. Tím to nemyslím zle , jen prostě.. Odpusť mi , když budu dělat něco špatně." vyprávěla jsem , zatím co ona si bezstarostně hrála s gumovým štěrkátkem.
"Nevím , co miminka jí , nebo jak je oblékat , jak je mýt a celkově , jak se k nim chovat." vysvětlovala jsem jí.
"Pořád nechápu , proč tvá máma napsala zrovna mě. Vždyť prý měla dlouhodobou nejlepší kamarádku , tak proč nenapsala jí? Je mnohem zkušenější , zodpovědnější a prostě všechno."
Všechno mi zhodnotila takovým tím typickým dětským pískotem.
Po necelé hodině jsme museli sejít dolů , jelikož mi Charlie dávala najevo , že má hlad.
V obýváku nebyli.
Pak jsem uslyšela smích z Lukasove pokoje. Hned mi došlo , k čemu tam došlo. Fuj.
"Charlie , jak může mít taková super holčička tak debilního bráchu?"
Vydala podivný zvuk.
Ano , určitě se mnou souhlasí.
Omlouvám se!
Vím , že je to teď pro vás asi nezáživné , ale doufám , že i tak budete dál číst s bude vás to bavit :)
Kazdopadne..Co na to říkate?
Piste mi sve nazory ať vím co a jak :)
Mějte se krásně!
