Lukas
Celou noc jsem nespal , každopádně hned ráno jsem nasedl na první letadlo a letěl do Anglie.
V letadle jsem se díval na nebe a modlil se , aby to všichni přežili.
Přece mě nemůžou opustit.
Nezvládl bych to.
Nepřežil bych to.
Hned po přistání jsem zamířil do nemocnicre , kde mě před vstupem čekal policajt , který mi telefonoval.
"Mluvte něco! Co se stalo a jakto vypadá?" štvalo mě to neustále ticho a soucitné pohledy.
"Lukasi.. Je mi to líto.." řekl se smutkem a já zahlédl , jak se mu slzí oči.
"Ne..ne .. Ne to není možné!" křičel jsem stále dokola zoufalým hlasem.
Sjel jsem po stěně dolů a obličej si schoval do dlaní.
Chtěl jsem brečet , křičet , prostě dělat cokoliv , co by jim pomohlo. Cokoliv , co by je vrátilo zpátky.
Dřepl si vedle mě , se smutkem se nadechl a pak mi řekl ještě jednu informaci.
"Podle nových informací Charlie v autě nebyla."
Zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí.
"A to mi říkate až teď?! Kde je?!" prudce jsem se zvedl.
"Dozvěděl jsem se to těsně před tím , než jsi přijel."
"Je nahoře." dodal.
Vtrhl jsem do dveří a běžel jsem tak dlouho, dokud jsem nenarazil na prvního doktora.
"Vy musíte být Lukas Deren."
"Ano. Prosím vás , kde je má sestra."
"Tudy." pobídl mě.
Byla tam.
Držela jí v ruce jedna hnědovlasá mladá sestřička.
"Bože..Charlie.." šeptnul jsem si pro sebe.
Šel jsem k ní a vzal si jí do náruče.
Dal jsem jí pusu na čelo.
"Co budeme dělat." pošeptal jsem směrem k ní.
"Vaše sestra je v pořádku. V době autonehody byla u chůvy ze sousedství." vysvětlil mi doktor.
"Ale vaší rodiče...svým zraněním podlehli."
Už jsem to sice slyšel. Ale teď to bylo jiné. Bylo to oficiální.
Jako bych dostal ránu do srdce.
Všechno si uvědomím , až se vrátím domů jen s Charlie.
Počkat...jak to teď s Charlie bude?!
"A jak to teď bud? Myslím s Charlie." zeptal jsem se nahlas.
"To já nevím." řekl doktor.
"Ale já ano." ujasnil nám policajt.
"Pojedeme na stanici. Tam ti všechno vysvětlím." řekl.
"Děkuju vám." otočil jsem se k doktorovi. I když má máma a Sam zemřeli , tak vím , že udělali vše , co bylo v jejich silách.
Vzal jsem prcka a šli jsme směrem k východu.
"Posaď se." nabídl mi policajt Jeremy.
Posadil jsem se spící Charlie na židli.
"V normálním případě by byla Charlie přesunuta do kojeneckého ústavu a později do dětstkého domova , jenže.."
"Jenže , co?"
"Ozvala se nám nejlepší kamarádka vaší mámy , paní Stella Millerová. Na skok tady přiletěla a předala nám tenhle papír." zašmátral v šuplíku.
Otevřel jsem obálku a hned jsem poznal mámine písmo.
"Ahoj zlatíčko , pokud tohle čteš znamená to, že se něco stalo."
Dopis byl věnovaný mi , kdyby se rodičům něco stalo. Aby bylo vše tak , jak má být.
Moje máma byla prostě taková , musela mít vše dopředu zajištěné.
Věřila mi , věřila , že to zvládnu , ale jak napsala ' je to pro jistotu'.
"Mami.." šeptl jsem si pro sebe nad stránkou papíru.
Bylo tam napsané , co musím zajistit a podobně.
Zvedl jsem smutně pohled k policajtovi.
"Otoč to." nařídil mi.
Na zadní straně bylo krátké pokračovaní.
"Pokud se mi , nebo mému příteli něco stane , svou dceru svěřuji do péče mého syna Lukase Derena a Anny Austenové.
Ellena Derenová."
Tak teď už víte , co Lukasova máma předala své kamarádce před odletem.
Co na to říkate?
Děkuju za každou podporu :)
Mějte se krásně
