Anna
"Co se to stalo?" zeptala se hned po mým příchodu do chatky Emma. Pravděpodobně měla ny mysli incident na hřišti. Všechno jsem jí vysvětlila a ona se nestačila divit , prý jí Lukas překvapil , měla na něho jiný názor , stejně jako já.
Lehla jsem si na postel a jediné co jsem v tu chvíli chtěla , bylo si uspořádat myšlenky.
Připadám si blbě , po tom , co jsem mu řekla v jídelně , že myslí jen na sebe. Protože na hřišti jasně ukázal , že tomu tak není.
Ale nemám mít proč blbé svědomí , on mi taky vyčetl věci , které nejsou vůbec pravda.
Na oběd byl guláš , všichni se olizovali až za ušima to mě překvapilo , jelikož dopodus každé jídlo chutnalo , jakoby to už někdo přežvýkával před náma. Fuj.
Lukas
Byl jsem vážně nasraný , než aby mi James poděkoval , že jsem hned zasáhl a zachránil chudáka Maxe , tak mě ještě seřval jak nějakého malého spratka.
Ale asi měl pravdu v tom , že jsem neměl tomu klukovi nic oplácet , ale já byl tak vytočenej. Zvlášt po tom, co ten debilek řekl , že to byla sranda.
Přiběhla tam i Anna a měla očividně o Maxe velký strach. Logicky.
Došlo jí , že jsem ho chtěl pouze zachránit , tak se mě snažila bránit před Jamesem.
No, dopadlo to tak , že odpoledne nastoupíme opět do kuchyně. Nebudeme hrát ani žádnou hru.
Spravedlnost jak prase , fakt.
Po celkem vydařeném obědě , jsem šel s Thomasem na cígo za chatky.
Smál se mi , že mi musím zase do kuchyně. Mě to vtipné vůbec nepříjde.
Jakmile se rozezněla ta nástupová hovadi o létě , tak jsem namířil směrem k jídelně.
Anna
Z okna naší chatky jsem viděla , že se už děcka scházejí na nástup. Pro mě nástupová písnička znamenala nástup do kuchyně.
Předemnou šel Lukas , ale já se ho nesnažila dohnat , spíše naopak , šla jsem pomalu jak hlemýžď.
"Tak, když vám to včera tak šlo , tak si to dnes zopakujete. Umyjete nádobí , ale nebojte , není toho moc." zadala nám práci Klára.
Bez keců jsme si vzali hadříky.
Já umývala a Lukas utíral.
Nevěděla jsem jestli mluvit , nebo radši mlčet.
" promiň, že tu kvůli mě musís trčet." prolomil ticho.
"Nemáš se vůbec za co omlouvat.
Jsem ti vděčná za to , co jsi udělal. Děkuju." myslela jsem to vážně.
"Nemáš za co."
"Ale jo. A ještě k tomu teď nemusíme hrát žádnou hru , takže je to v rámci míru vysvobození." uvedla js na pravou míru
"Tebe ty hry nebaví?" divil se.
"Ani ne."
"Aha , já si myslel opak."
"Tak radši nemysli." vyplázla jsem se na něho.
Vycházeli jsme spolu rozhodně lépe , než včera. Což bylo fajn , alespoň nám šla práce rychleji , když jsme spolupracovali.
Měli jsme už 3/4 umytou i utřenou , tak jsme si dali pauzu a sedli si na první schod u jídelny.
"Anno? Zeptal se mě.
"Hm?"
"Ty jsi tady jela dobrovolně?" zajímal se.
"No , jak se to vezme. Max tu chtěl a sám by tu nejel , to je jeden důvod a ten druhý je takový , že bych se se doma stejně nudila a jela jsem tu i nabrat trochu odvahy."
