Život jako noční můra

7 kapitola

May
Mám strašný hlad i strach co nám provede dnes. Penn mi řekla, že má klíč. To je úplně v řiti. Jestli nedostane to co bude chtit. Tak ty dveře rozkopne. A tomu už ani ten pitomej klíč nezabrání. No nic musíme to tu dal prozkoumat. S tohohle místa nemám dobrý pocit. Zdi jsou bílé a dveře staré. Okno je ještě dřevěné. Najednou si všimnu jak kdyby praskliny ve zdi. Je to jak v starém hradu plném tajemství, které chcete co nejrychleji odhalit. Kopnu do te praskliny co nejvíc mužu až mě zaboli noha.
(May*Penny-)
-co blbneš?
*nevím. Prostě jsem ček-
(Zeď se otevře)
- ty kráso. Tajný dveře.
*Tak tohle jsem fakt nečekala.
- je to o hodně lepší než tam to vedle. Je to tu útulnější. Ta postel je taky měkčí. To byl asi pokoj od nějaké holky. Je to tu řekla bych až příliš holčičí. Teda spíš až moc růžové ale vůbec mi to nevadí.
* Tak rozhodně to tu není tak prázdné. Hele i koupelna je za rohem. Myslim, že jsem dostala dobrý nápad. Můžeme tu jit vždy spát ať nas nenajde.
-výborný nápad. Ale co když bude nadávat kde jsme?
* no a? Když nás nenajde tak nás ani ne potrestá.
-pravda tak jak to uděláme?
* vždy než pujdem spát potichu sem vlezeme.
- a můžeme se tu i zamknout. Hurá
* neřvy ještě nás uslyší
-promiň. Ukaž mi ten klíč. Zkusím jestli pasuje.
* ok. Tady ho máš.
(Cvak)
-jo funguje.
Penny
Panebože May našla úžasnou tajnou místnost. A nejlepší bylo, že tam pasoval ten klíč co jsme našli. Byla tam i malá růžova sprcha. Asi tady někdo miloval růžovou, protože ta byla všude. Noční stolek, lampička, postel i podlaha byla takova narůžovělá. Citila jsem se jak barbie, která je ve svém vysněném domečku. Radovaly jsme se. Udělaly jsme si to tam příjemné. Prach jsme trochu ometly a pak jsme se po trochu menších úpravách šli osprchovat. Den docela fajn. Pak jsme to zavřely a šli jsme si lehnout. Pockaly jsme co se bude dít.