Život jako noční můra

2 kapitola

Mavis
Jdu pomalu domů. Vubec se mi nechce. Kopu do listí co je kolem. Šustí to tak příjemně, že na chvily zapomenu, co mně čeká doma. Když jsem u dveří, začnu se klepat. Co mi provede tentokrát. Odemknu s nadějí, že by nemusel být doma. Nemam štěstí je tam sedí v obyvaku a před nim flaška whisky. Prázdná:(. Už vím co mě čeká. Jdu potichu, možná spí, ale ne takovou radost by mi bůh neudělal jen se mi něco daří hned se to zkazi a je to ještě horší. Jdu rychle nahoru a začnu si dělat úkoly.
Patrik
Počkám chvily ale dlouho to nevydržím a tak ji zavolám ,, poupatko moje, dlouho si neumila okna,,. Přijde a docela se mračí a ma slzy v očích. Asi ví co po ní chci je tak úžasné se koukat na to jak trpí. Je pravda že šlapka to udělá ráda ale to me nevzrušuje. Miluju když je holka proti. (Ona* on-)
-Sedni si na svého tatínka.
*ne, Prosím.
- ale ano, sedni si nebo ta tvoje kamaradka nepřežije.
*cože?
-unesl jsem ji protože má pěkné oči a ty mi už nestačíš
* co s nami chceš provezt?!
-1 nezvyšuj na mě hlas jinak tvoje kamaradka bude trpět. 2 pojedeme pryč z města na venkov aby jste nemohli utect a 3 skuzite mi neco udělat a ušukám vas k smrti.
Mavis
Začala jsem strašně brečet a běžela za penn, která tam ležela omámeně stihla jsem jen ,, je mi to lito penn nechci aby si trpěla,, a usinám Patrik mě uspal a pak už si nicnepamatuju.
Patrik
To bylo tak dojemné jak ji řekla ,, je mi to lito penn a nechci aby si trpěla, , až jsem se musel smát. Pak jsem jí uspal a strčil jsem je do kufru mého jeepu. Nasedl jsem a jely jsme na starou chatu v horách. Od tama jen tak neutečou sousedi skoro žádní. A město je nejméně 60 km odsud. Už se těším až je budu mučit.