Jednorázovky

Za všechno může Sam

Omlouvám se, že sem dlouho nepřidala povídku, ale nahromadila se spousta věcí, znáte to. U téhle jsem trochu experimentovala, takže co je v závorkách, to jsou moje poznámečky. Jestli se to bude líbit tak takhle napíšu i příští, jestli ne, vrátim se k osvedčený metodě :)

Jo a je to Destiel... takže něco pro Supernatural fans

Byl zimní den. Venku už svítila pouliční světla.Sam seděl na posteli v motelu, koukal na Deanovi věci na posteli a říkal si jestli se té hádce dalo předejít, vyhnout se jí. Dean to musel jít rozdýchat ven. Sam věděl, že neodjel. Deanova Baby byla pořád zaparkovaná před okny motelu. Zvedl se, zabolela ho hlava jak ho předchozí den praštil nějakej magor v baru po hlavě a hrábl po nábojích, které leželi na nočním stolku mezi jejich postelemi. Jare-Sam ale neměl dost hbité ruce a pár nábojů mu spadlo na zem.Když se pro ně ohýbal, zahlédl něco pod Deanovou matrací. Vytáhl t a zjistil, že je to váček s kouzlem. Rozbalil ho, aby se ho mohl prostudovat - takové kouzlo ještě neviděl. Jeho součástí bylo něco co vypadalo jako sušené srdce holubice (ano, Sam dokáže poznat sušené srdce holubice) a okvětní lístky růže. Napadlo ho, že možná byl ten váček důvodem proč se s Deanem pohádali. Chtěl mu zavolat,ale uvědomil si, že by mu to stejně nezvedl a určitě se vrátí , takže bude lepší, když na něj počká.

Dean byl zlostí bez sebe. To si Sam vážně myslí, že když dokáže zabít démona sám, že se bez něj obejde? To jako vážně? Vždyť jsou bratři. Vždyť to on se o Sama odmalička staral. Vždyť to on mu kryl záda. Vždycky. Vždyť to on za něj prodal duši a skončil v pekle. ,,Sakra, Sammy!'' vztekle kopl do plechovky, která se mu připletla do cesty. Sledoval její dráhu dokud se nezastavila o něčí botu.

,,Casi, SAKRA, co tady děláš?''

,,Cítil jsem tvou frustraci.''

,,To není frustrace, ale vztek.'' vysvětloval vztekle Dean.

,,Dobře tedy. Cítil jsem tvůj vztek.'' oznámil mu Castiel, jako by Deanovi oznamoval, co měl k snídani.

,,Počkej. Jak jako vycítil?'' zarazil se Dean.

,, Když jsem tě vytáhl z pekla, tak se mezi námi vytvořilo pouto.''

,,A to mi říkáš až teď...?''

,,Až teď si se na to zeptal.'' odpověděl mu anděl. Dean se dotkl svého ramene s otiskem Casovy ruky. Cas ho sledoval se zvláštním pobavením v očích , které se mu ale na tváři neobjevilo. Dean si toho téměř nevšiml. Zničehonic se začal smát. Byl to smích při kterém mu tekly slzy.

,,Deane, co se dělje? Jsi v pořádku?'' ptal se Castiel zaskočeně. Dean ze sebe mezi smíchem a nádechy dostal:,,Půjdeš...cha...se mnou..chacha na večeři? (řekněme, že když mě tohle napadlo tak sem se taky chvilku svíjela smíchy ) Casova reakce byla...dokonalá? Po chvilce, co se díval na Deana a v hlavě mu běžela jeho slova odpověděl ,,Ano.'' (cha, to jste nečekali) Dean se ještě chvilku smál. Pak mu došlo co Cas řekl.

,,Ty se mnou vážně půjdeš na večeři?''

,,Ano.''

,,Proč?''

,,Proč si se na to zeptal?'' oponoval mu Cas.

,,Já vlastně ani nevím. Prostě jsem to řekl a ty si souhlasil.''

,,Přišlo mi to tak... správné.''

,,Takže se mnou na tu večeři půjdeš?'' Dean se cítil jako školačka. ,,Chápeš, doufám, že se jedná o rande.''

,,Ano.''

,,A přesto si souhlasil?''nevěřil Dean.

Castiel se mu zadíval do očí a řekl ,,Ano.'' (a byla svatba. Omlouvám se, to trochu předbíhám)