Anna
„Já bych jela na tenhle," řekla jsem a ukázala na spodní část letáku nabízející různé letní tábory.
Blížily se letní prázdniny a my si měli vybrat tábor, na který pojedeme. Nakonec jsme se s Maxem dohodli, že se přihlásíme na 2. turnus po dobu dvou týdnů. Upřímně se mi tam moc nechtělo, ale lepší než sedět doma a nudit se. A navíc, Max by nikam sám nejel. Je docela stydlivý. I když, já mám co říkat. Jsem stydlivá, podle mě nevýrazná a prostě úplně ztracená. Už jenom to jméno- Anna.
Zní to jako jméno nějaké jeptišky. Prostě jsem působila svatě, nevinně a vůbec- je mi 16 a pojem láska znám jen z knížky nebo z filmu. Jsem prostě případ.
Prázdniny letěly v plném proudu. A já nechápala, kde zmizl první týden. Za 5 dní jsme měli odjíždět na tábor. Čím více se blížil, tím více se mi nechtělo. Mám ráda svůj klid a vím, že právě tam ho moc nenajdu. Ale snažila jsem se to překonat, protože jsem se chtěla změnit a více se účastnit kolektivních prací a společenských aktivit bez jakýchkoliv stydlivých scén či špatných pocitů. Prostě se umět odvázat.
Lukas
„Už nevím, co si s tebou počít!" Rozčilovala sematka.
Jen jsem převrátil oči směrem ke stropu.
„Jasně jsem řekla, že jestli uděláš ještě jeden průser, tak tě čeká trest. Užnebudeš mít takový rozlet, jako doteď. Pojedeš na tábor, tam...."
„Ne!" Skočil jsem jí do řeči.
„Ještě jsem nedomluvila Lukasi! Nesnaž se mě ještě více rozzuřit! Tam budeš mítalespoň trochu řád! Vím, že tábory nemáš rád, ale nedáváš mi na vybranou."
„Nikam nepojedu!" Protestoval jsem.
„Už jsem řekla. Jdu tam zavolat."
Nemohl jsem to dál poslouchat. Proto jsem odešel a zamkl se v pokoji.Litoval jsem toho, co jsem udělal. Rozbili jsme okno nějakému pánovi, který sipřišel stěžovat. Nemohl jsem ale dávat najevo, že zpytuji svědomí, protože jsemprostě drsný a nekompromisní Denis, který se ničeho nebojí.
Než abych něco přiznal, tak to radši pojedu na ten strašný tábor. Z méhozamyšlení mě vyrušilo klepání na dveře a následné mluvení mé otravné matky.
„Co je?" Sykl jsem.
„Volala jsem tam a chtěla jsem tě přihlásit hned na 1. turnus, ale řekli mi, ževolám pozdě, že už mají obsazeno. Ale díky bohu se uvolnilo místo na 2. turnusua tam samozřejmě pojedeš."
„Super. Už se nemůžu dočkat," zaironizoval jsem.
„Taky bych se těšila. Ještě mi budeš děkovat a nebudeš se chtít vrátit domů."
„No, to určitě."
„Odjíždíš už za týden."
„Cože?"
„Sedíš si na uších?"
Ne, ale nejradši bych seděl. Každopádně na to jsem už neodpověděl a jen čekal,než odejde.
Týden. No to se mi snad jenom zdá. Musím se ještě sejít s kluky. Nebudujim moct ale říct, že jedu na tábor. Vysmáli by se mi. A já bych se aninedivil, udělal bych na jejich místě to samé.
Lukas Deren na letním táboře, haha.
