„Sestričko moje milovaná, vstávej." Otočila jsem se a otevřela oči. Ve dveřích stál, jako každé ráno, můj bratr a jemným hláskem mě budil. „Dobré ráno" pozdravila jsem ho a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil a odešel do svého pokoje. Takhle mě budí už 9 let. Každé ráno jsem usměvavá a nabitá energií. Dneska je ovšem můj první den na nové škole. Mám trochu dilema co si vzít na sebe, a proto si stoupnu ke skříni a pět minut do ní čučím a stále nevím. Najednou se natáhne ruka pro modrou sukni a bílou halenku. Robert stojí za mnou, v ruce drží mé oblečení a směje se. Co já bych bez něho dělala. Oblečení jsem mu vzala z ruky a objala ho. „Děkuju" pošeptala jsem mu do ucha. On mě jenom políbil na čelo, usmál se a šel do koupelny. Mezitím co jsem se oblékala, už jsem zezdola ucítila ranní vůni kávy a štrůdlu. Rychle jsem běžela do koupelny, vyčistila si zuby, učesala si vlasy a běžela dolů po schodech. „Dobré ráno Amy" pozdravili mě rodiče pohladili mě po vlasech. Sedla jsem si ke stolu, kde už jsem měla připravenou kávu se štrůdlem. Robert seděl naproti mě a koukal na televizi. Když jsem si všimla, že má na talíři ještě kousek štrůdlu, nenápadně jsem mu ho snědla. Robert se vrátil očima na talíř a hodil po mě naštvaný pohled. Ale znám ho natolik dlouho, že vím, že si dělá legraci. „7:30. Utíkejte do školy, ať nepřijdete pozdě." Řekla mamka. Robert se zvedl ze židle, vzal mou tašku a šel ke dveřím. Já si ještě vzala z lednice jablko, protože bez svačiny bych nemohla fungovat a následovala ho. „Tak se mějte, my jdeme." zakřičela jsem a Robert už mě táhl za ruku k autu. Nasedli jsme, Robert nastartoval a jeli jsme. Do školy jsme to měli 10 minut. Je to vlastně první rok, kdy jezdím do školy autem. Robert si tyhle prázdniny dělal řidičák a já jsem za to velmi vděčná. Jízda autobusem mě každé ráno vyčerpávala. Vstávala jsem mnohem dřív a několikrát jsem cestou na zastávku potkala nějakýho úchyla. „Bojíš se?" zeptal se mě aniž by uhnul pohledem z vozovky. Dle mého názoru to byl zdatný řidič. „Trochu. Nikoho tam nebudu znát." Řekla jsem trochu sklesle. Robert mě chytil za ruku a já byla mnohem uvolněnější. Nejradši bych ho už nepustila. „Jsme tady. Víš kde máš třídu, nebo mám jít s tebou?" zeptal se. „Vím. Všechno vím. Uvidíme se po škole." dala jsem mu pusu na tvář a vystoupila z auta. Jen tak pro sebe jsem si oddechla a vydala se ke vchodu do školy. Když jsem se tak rozhlížela, narazila jsem na docelá pěkný lidi. Bála jsem se jak zapadnu, ale neviděla jsem to tak černě. Vstoupila jsem do hlavní budovy, která byla obrovská. Zajímalo by mě, jak dlouho mi bude trvat, než se tady zorientuju. Chvíli jsem tam tak stála a všimla si, že vedle mě stojí nějaká holka s pravděpodobně stejným problémem. Rozhodla jsem se být společenská, přistoupila k ním a zeptala se, jakou třídu hledá. „Ahoj. Můžu ti nějak pomoct?" zeptala jsem se, i když jsem spíš pomoc potřebovala já. „Hledám 5.D" řekla tichým hláskem. Měla na sobě květované šaty, zrzavé vlasy sepnuté do volného copu a v ruce držela telefon. „Tak to jsme na tom stejně. Já jsem Amy." představila jsem se a podala jí ruku. „ Já Mollie." Odpověděla a usmála se na mě. Úsměv jsem ji oplatila a podotkla, že bychom mohly začít s hledáním třídy, jelikož za 5 minut bude zvonit. „Mám v telefonu mapu školy, tak bychom třídu mohly najít takto." „ Super. Tak ukaž." Řekla jsem a Mollie mi ukázala telefon. „Tak jo. Půjdeme k záchodům a třetí třída vpravo by měla být ta naše." „Fajn, tak jdeme." Řekla a uklidila si telefon do kabelky.
