Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XVI. - Rozhodnutí

,,Prosím, ať tu Iris zůstane," oba dívčí pohledy se upřely na profesora, který po tom, co povzdechl, tak jen přikývl.

,,Potřebuju, abyste mi pověděla co přesně se stalo, slečno Jameová," oznámil jí Snape a Cadenc sevřela ruku Iris pevněji. Musí jim to povědět.

Nečekaně se ale na posteli zhmotnil Bubo a zatřepotal svými křídly. Celou dobu vyřizoval své povinnosti jakožto Stříbrné Sovy a teď je konečně zpátky.

,,Bubo!" pronesla Cadenc nadšeně a napřáhla volnou ruku, aby k ní její soví přítel přiskákal. Ten nejen že přiskákal, ale i jemně klovl svojí majitelku do tváře jako znak, jaké si dělal starosti a jak moc mu chyběla.

,,Povím vše za tebe, dobře?" zeptal se jí a Cadenc se zamračila.

,,Vždyť jsi tam ani nebyl," argumentovala, ale Bubo jen lehce zakýval hlavou.

,,Ale jsem tvůj Patron, takže vím, co se dělo," Cadenc tedy přikývla a Bubo jím vylíčil co se s dívkou stalo. Snape se snažil celou dobu poslouchání zůstávat klidný a Iris zase hleděla na spojené ruce jí a Cadenc. Malá dívka v posteli se zase dívala z okna. Potřebovala nemyslet na to, co se stalo, nechtěla na to vzpomínat.

,,Ty generace děcek jsou kolikrát horší a horší," ulevil si Snape po tom, co Bubo dokončil vyprávění.

,,Jsem překvapená, že jste se vůbec ovládl, abyste je neuřkl," dodala Iris, která teď vypadala vysoce nebezpečně a jakoby toho byla schopná udělat teď sama.

,,Stěží jsem to dokázal, slečno Rowenová," Snape se ovládl a podíval se na černovlasou dívku.,,Každopádně ti, kteří se podíleli nad celým tím zvěrstvem si už balí kufry a zítra ráno budou posláni domů. Takové chování ať řeší jejich rodiče. Vaši hůlku jsme našli, takže vám ji vracím," hned vytáhl cesmínovou hůlku ze svého rukávu a podal jí Cadenc, která jí ochotně převzala. Byla ráda, že jí má zpátky, bála se, že by byla zlomená, ale hůlka byla celá a nepoškozená, takže se jí značně ulevilo.

,,Děkuji vám, oběma," poděkovala jim Cadenc a vřele se na oba usmála. Snape jednoduše a jako vždy přikývl, zatímco Iris opětovala úsměv.

,,Mám ještě práci, takže vám oběma přeji dobrou noc," rozloučil se s nimi skromně a opustil ošetřovnu. Cadenc měla konečně možnost se zeptat na to, co jí nějakou chvíli nedávalo pokoj.

,,Proč jste byly s profesorem spolu, když vás Bubo našel? Není přece vztah profesora a studentky zakázaný?" když to Cadenc pronesla, stačila jí jen ta představa a kočky jí už drápaly na srdci. Hned ale nastal pocit úlevy, když na ní Iris nejprve šokovaně pohlédla a pak se začala smát na celé kolo.

,,Ach, Merline, Cadenc, ty umíš být někdy tak zábavná!" řekla chraplavým, ale veselým hlasem a utírala si z koutků očí slzy.,,Pan profesor mi jen pomáhá se připravit na post učitelky obrany proti černé magii v dalším roce, víš? Musím tu nějakou chvíli odučit, aby si na mě hrad zvykl, jako na profesorku a pak teprve můžu být ředitelkou," vysvětlila jí to Iris.

Cadenc poklesla čelist a z úst se jí vydralo dlouhé „Ahaaaa". Po několika sekundách se začaly smát spolu a smály se tak, že za nimi musela dojít madam Pomfreyová a okřiknout je.

,,Merline, to budu ještě vzpomínat dlouho," dodala Iris, když vstávala a znovu si z koutků očí utírala slzičky smíchu.,,Dobrou noc, Fortuno," a líbla Cadenc mateřsky na čelo. Než se Cadenc stihla zeptat, proč jí tak Iris nazvala, hněhovlasá dívka už zmizela z ošetřovny.

,,Mám to ale skvělé přátele!" radostně zašeptala Bubovi, který souhlasně přikývl.

,,Přátelé se poznávají v nesnázích," dodal moudře Bubo a Cadenc se zachychotala než jí konečně poklesla víčka a ona usnula sladkým spánkem.