Not normal girl - with Avengers

12. ❤️ "Jo tak Bobb?!!!"

"Tak co se stalo?" Nadechla jsem se a upila vody.
"Usnula jsi... Chvíli jsem si ještě četl a rozhodl jsem se, že si půjdu na kafe. Na chodbě jsem se střetl s Capitanem, kterej mě nejspíš chtěl zabít pohledem," usmál se a pokračoval "jen jsem se uchechtl a pochodoval dál. Upil jsem si z kelímku, když v tom mi někdo dýchl na krk. Ten dech byl ledový... Jen jsem se ohlédl abych se podíval kdo to byl. Ale nikoho jsem si nevšiml. Na chvíli jsem se zastavil a v tom mi do ucha někdo zašeptal nesmyslnou věc 'nezapomínej kdo jsi'. A pak..." Zavrtěl hlavou a rukou si zajel do vlasů.
"Pak?" Zeptala jsem se vyděšeně.
"Nemocnice začala hořet. Všichni všechny zachraňovali a já běžel k tobě," z očí mu vyhrkly slzy. Vstala jsem a objala ho.
"Děkuju," šeptla jsem a sedla si vedle něj.
"Když už jsem byl u tebe, upadl jsem do bezvědomí. A potom jsem se probudil všichni byli pryč a já jsem šel za tebou..." Vydechl a hlavu otočil na druhou stranu, tak aby se mi nedíval do očí.
"Zachránil jsi mě," Palcem a ukazovákem jsem ho chytla za bradu a natočila k sobě. Jeho modré oči se mi dostávaly pod kůži. Cítila jsem je jak hledají pravdu... Pravdu kterou chtějí najít ve mě.
Dvakrát jsem mrkla a sklopila zrak.
Po chvilce ticha jsem na něj znovu pohlédla. Navlhčila jsem si rty a kousla se do nich. Pousmála jsem se a pomalu se k němu přiblížila. Oba jsme prudce dýchali a ani jeden nevěděli co máme dělat.
Pořád jsme si hleděli do očí. V tu chvíli mi bylo jedno, že mě chce zabít nějakej neviditelnej pošuk a že jsem málem uhořela a že nás málem chytli poldové. Ta chvíle byla pro mě... A byla má.
Naklonila jsem se a políbila ho. Nic víc...
Chvíli jsme tam tiše seděli a nakonec mi jedním prstem přejel po tváři. Pak si ji položil do dlaně a přitáhl k sobě. Naše rty byly asi centimetr od sebe. Tentokrát jsme už ale oba věděli co dál. Přibližovali jsme se k sobě milimetr po milimetru až jsme se ústy dotýkali těch druhých.
Líbali jsme se vždy pár vteřin než nám nedošel vzduch a my se museli nadechnout.
Asi po deseti minutách stálého líbání jsem se vzdálila a usmála se. Vstala jsem se jednoduše se zeptala.
"Tak kde budu spát?" Dala jsem ruku v bok a porozhlédla se po pokoji.
"Vyjdeš ze dveří a doprava dolů. Mám ložnici hned vedle takže tě kdykoliv uslyším," usmál se a já jen zamávala a odešla.
No... Vešla jsem do prvních dveřích, které jsem uviděla a tam byla nějaká spíš nebo co takže jsem rychle zabouchla aby na mě nevlezl nějakej pavouk a otevřela druhé dveře. Ty už vypadaly jako správné.
Lehla jsem si do menší postele a oddechla si. Na nic jsem nečekala a zakryla se červenou dekou.
Pár minut jsem koukala do bílého stropu a nakonec usnula.

...
Do očí mi svítily zlaté paprsky slunce. Už nějakou dobu nehybně ležím na vyhřáté posteli a přemýšlím jestli mám vylézt nebo ne. Přemýšlela jaké překvapení mě dnes čeká. A jestli má vůbec cenu vstávat.
Ucítila jsem jemné zhoupnutí. Trochu jsem se toho lekla a tak jsem se přemohla a vylezla.
Navlékla jsem si pantofle, které mi Zack nachystal a hodila na sebe župan, který visel na skříni. Když jsem za sebou zavřela dveře houpala jsem se z jedné strany na druhou. Jakoby... Jakoby jsme pluli?
Rychle jsem vyběhla schody na palubu a rozhlédla se po okolí.
"Zacku!!!" Vyjekla jsem naštvaně.
"Ano?" Usmál se na mě od zábradlí a dělal jakoby nic.
"My-plujeme... A-ty-jsi-mi-nic-neřekl," všechny slova jsem oddělila a říkala mu je přímo u obličeje.
"No... A ty máš mořskou nemoc nebo tak něco?" Zvedl obočí a našpulil rty.
"Hele... Já... To je jedno. Až tam budeme tak mi řekni," zavrtěla jsem hlavou a povzdechla si.
"No... Podívej se sama," řekl a prstem ukázal za mě.
Otočila jsem se a uviděla zelený ostrov s luxusním domem mezi stromy. Byl to spíš tropickej prales řekla bych...
"No ty vole," vypustila jsem a pak se rychle kousla do rtu. "Vypadá to pěkně. Ehm... Můžu si někde vyčistit zuby?" Opravila jsem se a vydala se směrem, který mi poradil Zack.
Zalezla jsem si do malé koupelny a rozbalila jeden z mnoha nově koupených kartáčků. Docela mě zajímalo na co to má. Ale sama jsem moc dobře věděla, že bude lepší když to vědět nebudu.

"Tak jsme tu!!" Zavolal Zack do pokoje, když jsem se zrovna převlékala.
"Ale no tak," hodila jsem po něm osušku a navlékla na sebe čisté triko, které bylo nejspíš jeho.
Nadechla jsem se a v klidu kolem něj prošla. Slezla jsem z lodě a opatrně stoupla do písku. Mezi prsty mě šimraly malinké kamínky a do vlasů mi vanul příjemný vítr.
"Tak co? Jak se ti tady líbí?" Vystrašil mě Zack a dloubl do ramene.
"Panebožešmarjapáno," vyjekla jsem a uskočila.
"Copak? Vyděsil jsem tě?" Zdvihl obočí a natáhl ke mě ruku aby mi pomohl přelízt spadlý kmen.
"Jdeme," odsekla jsem a přeskočila další spadlé stromy.
"To tu nikdo nežije?" Zašklebila jsem se.
"No... Vlastně ne. Je to můj ostrov...  No vlastně táty, ale nechal ho mě," pokrčil rameny, usmál se a pokračoval v cestě.
"Počkat!! Takže ty máš svůj ostrov? A jakoby se nic nedělo? A neříkali jste náhodou s Tonym, že se moc nevídáte?" Vyhrkla jsem to jako jednu větu a zastavila se.
"Táta se mi vše snaží vynahradit a tak mi dává nesmyslně drahé dárky atd." Znovu pokrčil rameny a povzdechl si.
"Aha..."
"Hele už jsme tady!" Zasmál se Zack a pomohl mi na vratký mostek.
Stála jsem před nejkrásnějším domem co jsem kdy vyděla. Celý byl ze dřeva, ale v moderním stylu. Byl porostlý rostlinami všeho druhu. Všechno by to bylo dokonalý kdyby...
"Aaaaaa," vyjekla jsem a Zack se na mě rychle otočil a prohlížel jestli mi něco není. "Pavouk!!" Objasnila jsem mu situaci a ukázala na dvaceticentimetrovou tarantuli.
"Ahoj Bobbe," zasmál se ten magor co mě sem přivezl a šel směrem k té chlupaté hrůze.
"Jo tak Bobb?!!!" Snažila jsem se uklidnit, ale není to dvakrát příjemný, když rozjímáte nad krásou architektury a najednou se asi deset centimetrů před vámi prochází tarantule, která se jmenuje Bobb.
"Jo... Je to můj ostrovní mazlíček. Nic ti neudělá," usmíval se Zack a pavouka, teda Bobba vzal do ruky.
"Opovaž se ho dát blízko mě. Udělám ti takovou spoušť, že už se mnou nikdy nepromluvíš a budeš se bát jen toho, když pootevřu pusu,"
rozčílila jsem se a utíkala směrem k domu.
Zastavila jsem se před dveřmi a vydechla. Otočila jsem zpátky k Zackovi. Pořád si tam povídal s Bobbem.
Zkusila jsem za kliku a překvapivě!! Bylo otevřeno...
Opatrně jsem vstoupila a rozhlédla... Bylo to stejně dokonalý jako z venku... Tropicky, starožitně luxusní...
"Docela dobrý ne?" Řekl za mnou klidně Zack a vešel dovnitř.
"Jo... Docela," zasmála jsem se a okem po něm koukla.
"Ložnice je v druhým patře úplně vpravo nakonci," úsměv mi oplatil a prstem naznačil směr.
Jen jsem kývla na poděkování a dala se do schodů.
Pootevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Skoro přes celý pokoj byla obrovská postel, byla uprostřed a na dva metry od ní byl prázdný prostor. U jedné stěny byla bílá skříň a vedle ní bílá komoda. Dvě stěny byly modrý a zbylé dvě bílé. Pokoj byl celkově dost světlý, ale mě to tak vyhovovalo.
Zalehla jsem do postele a chvíli ležela. Po pár minutách se otevřely dveře a do pokoje si to nakráčel Zack. Lehl vedle mě, trochu mě odstrčil.
"Co je?" Zeptala jsem se trochu podrážděně.
"No není to jen tvoje postel," řekl v klidu a otočil se ke mě zády.
"Jako ty tu budeš taky spát?"
"Přesně tak!"

Naprosto nudná kapitola!!
Ale je konečně hotová...
Kdyby jste chtěli vědět proč je po takové době tak to je tím, že jsem byla na soustředění a tam nešlo vůbec psát -.- takže se omlouvám...
Jinak v další kapitole se dozvíte něco matoucího takže se připravte!
Za chvilku škola... Achjo!!!! Těšíte se? 😱😱 já vůbec...
Jinak všem děkuji za VOTE, KOMENTÁŘE a PŘEČTENÍ ❤️❤️
Vaše 👑 Blond Princess 👑