Not normal girl - with Avengers

6. ❤️ "Byl jsem právník..."

Písnička - Leon on ❤️
Na obrázku je Fury 😍❤️

Zavřela jsem za sebou dveře a s úlevou vydechla.
"Děkuju," hodila jsem takovej ten vděčnej úsměv.
"To byla maličkost," mrkl na mě a spravil si vlasy. Dělal to levou což znamenala... pořád jsme se drželi za ruce. Rychle jsem ucukla a ruku vytrhla. Chvilku jsme tam jen tak stáli, byly to asi dvě minuty, ale mě to přišlo jako celá věčnost. Zírala jsme tam na sebe jak nějací pošuci a nepromluvili ani slovo. Trochu jsem se tomu zasmála a Zack si nejspíš uvědomil jak je to divný a uhnul pohledem k parkovišti.
"Nechceš hodit?" Zamrmlal a vydal se k autům bez čekání na odpověď.
"Jo, to by bylo fajn," řekla jsem si spíš pro sebe, protože mu byla má odpověď úplně jedno.
Došel k luxusnímu Jeepu a já jen zdvihla obočí.
"Myslela jsem, že smažky moc peněz nemají," Vyhrkla jsem a hned jsem se v duchu plácla. Klidně mohl mít nějakou dobrou práci a navíc jeho otec je Athony Stark. 'A ty říkáš, že nemá mít moc peněz. Lilly ty jsi vážně bystrá holka!!'
"Byl jsem dealer. Věř mi, že máme dost peněz. A navíc.... víš jakého mám tátu. Občas mi pošle nějaké peníze," řekl bez jakéhokoliv studu. Otevřel mi dveře od auta a já se uvelebila na koženou sedačku.
"Pusť rádio jestli chceš," nastartoval a vyjížděl na silnici.
V rádiu hráli Leon on a tak jsem to zesílila.
"Jedeš do práce? K tátovi?" Snažil se přeřvat rádio.
"Ne... Vzala jsem si dnes volno."
"Aha... A kam tě mám hodit?"
"Můžeš mi zastavit na New Stage u Starbucks."
Zbytek cesty už jen vyřvávalo rádio.

"Děkuju," zamumlala jsem a chtěla zavřít dveře, ale zastavila jsem se, protože on dělal to samé.
"Co na mě tak koukáš? Jdu si taky pro kafe," zasmál se a auto zamčel.

"Tady je jedno Latte pro Lilly a jedno Frape pro Zacka," zavolal na nás nějaký brigádník a my si došli pro objednávku.
"Nesedneme si na chvilku?" Navrhl Zack a já souhlasila.

"Tak co teď vůbec děláš?" Prolomila jsem ticho, které mezi námi panovalo.
"Vlastním firmu na výrobu šetrné spotřeby - sluneční panely atd. Zní to nejspíš zvláštně, ale dost to vidělá a navíc tu jde o udržitelný rozvoj... To tě, ale nejspíš vůbec nezajímá," ztichl a kousl se do jazyka.
"Né... Je to zajímavý. Přijde mi to... fajn," začala jsem se smát.
"No a co ty? Chceš zůstat u táty napořád?" Zašklebil se a porozhlédl se zda ho někdo neslyšel.
"Před tím jsem dělala uklízečku v obchodním centru a navíc mě šéfová naprosto nesnášela takže moje každodenní rutina obsahovala čistění záchodů. Takže být sekretářkou u Iron Mana je to nejlepší co mě zatím potkalo," sama jsem tomu zatím nemohla uvěřit a stále doufala, že to není sen.
"Tak to jo... Hele, můžu mít jednu osobnější otázku?" Zeptal se s neuvěřitelnou nadějí v očích. Ale mě se ta otázka docela hodila, i když já bych se ho klidně zeptala na rovinu. No...když už s tím začal tak já taky.
"Dobře, ale pod podmínkou, že mi odpovíš na mou osobnější otázku," čekala jsem co na to řekne a dala si vlasy za ucho.
"Fajn. Takže... Jak je to mezi tebou a... Tátou," začal se smát a ukázal na hlavní stránku novin na stole. "Jen nevím co na to říct a je to takový divný."
"Vážně by jsi tomu věřil? Neříkám, že tvůj táta neni sexy, ale... Opravdu bychom spolu nic neměli. A navíc má Pepper a ta je už teď dost naštvaná," oba jsme vyprskli smíchy. Vlastně to ani tak vtipný nebylo, ale kdyby jste viděli ten Zackův obličej... Šlo vidět jak se mu ulevilo, že holka se kterou právě sedí ve Starbucks má něco s jeho tátou.
"Počkej!! Ty si myslíš, že je můj táta sexy? Ne to ne!!! No hlavně, že spolu nespíte nebo tak něco... A teď ten tvůj dotaz?!"
"Jak jsi se dostal ke drogám?" Snažila jsem se aby na mě nebylo tolik poznat jak mě to zajímá a podívala se mu do očí. Z obličeje se mu vytratil úsměv a mě došlo, že jsem na to možná moc spěchala. "Jestli nechceš, neodpovídej na to," dodala jsem, ale on jen závrtěl hlavou a zhluboka se nadechl.
"Ne, ty jsi mi odpověděla tak já tobě taky," kývnul a pokračoval. "Byl jsem právník. Jednou jsem obhajoval drogovýho dealera, kterej mi dal pytlík krystalu (koks) prej na odreagování. Myslel jsem, že to prostě vyhodím a už to nikdy neuvidím jenomže... Měl jsem přítelkyni a podvedla mě. Ten krystal jsem měl v šuplíku s ponožkama kdyby se pro něj náhodou ten magor vrátil. Jednoduše jsem to rozdrtil a šňupnul si. V reálu ti to nic nepřinese, ale psychicky se cítíš jako na obláčku kolem kterýho lítají jednorožci. Postupně jsem se do toho dostal úplně a koupil si dalších pár gramů. V práci to zjistili a zaplatili mi léčení. Jenomže kdo by se toho chtěl vzdát? Toho klidu a života bez problémů," u toho naznačil prsty uvozovky. "Ale neměl jsem peníze a tak jsem je potřeboval někde sehnat, když jsem to řekl tomu dealerovi, že už na to nemám prachy tak mi to nabídl. Prodávání drog mi šlo dobře. A začal jsem v tom jet ještě víc. Když jsem začal pořádně vydělávat a kupovat si ty drahý věci, na který obyčejní lidi nemají, koupil jsem tu firmu aby někomu náhodou nebylo divný, že jsem tak rychle zbohatl. V podstatě praní peněz... Časem si toho, že jsem často mimo, začali všímat podřízení a kámoši. Sám jsem uznal, že toho je dost a tak jsem si prostě zaplatil léčení a nechal toho. Nejhorší na tom je, že když začneš... už nikdy se toho nezbavíš.Ti lidi nezapomínaj," dokončil svůj proslov a já se cítila jak v nějakým dramatickým filmu. Neměla jsem na to co říct. Úplně se mi vytratily všechny slova.
"A co táta? Ví o tom?" Zeptala jsem se, když už byla nálada trochu odlehčená.
"Ne... Moc se nevídáme. A navíc v mladí na tom nebyl o moc líp. Nechci aby mi dával nějaký 'rady do života'," pousmál se a začal se zvedat.
"Už jdeš?" Zkřivila jsem obočí a nahodila nechápavej obličej.
"Jo, musím do práce. Hodím tě domů jestli chceš," usmál se a já kývla.

"Děkuju... Tak zase někdy," bouchla jsem s dveřmi od auta a hledala klíče od bytu.

Před dveřmi byly dvoje boty. Jedny byly Clear a druhé byly pánské.
"Clear?" Zavolala jsem abych se ujistila, že je v pořádku.
"Lilly, jsme v obýváku," zavolala na zpět a já se vydala za jejím hlasem.
Oči jsem měla upřené na moje pantofle. Byly dost ošoupané a přemýšlela jsem nad tím, že si musím koupit nové. Ovšem když jsem zvedla oči málem jsem neuvěřila tomu kdo sedí na pohovce a v klidu si pije čaj.
"Lukasi?!" Řekla jsem to s málým otazníkem na konci a očima kmitala z jednoho na druhého.
"Jen jsme to potřebovali vyřešit. Jsem na odchodu... Tak ahoj," zabrblal Lukas a zamával na rozloučenou.
"Ahoj," usmála se za ním Clear a já jsem jen nechápavě stála uprostřed pokoje.

Když se zabouchly dveře vyvalila jsem na blondýnku přede mnou oči.
"Co tady chtěl?" Řekla jsem hlasitě, ale nekřičela.
"Jak říkal... Vyřešit to. Nejsme spolu. Prostě už nás to nebavilo," řekla naprosto klidným hlasem. Zavrtěla jsem hlavou a odešla do svého pokoje. Chvíli jsem jen tak ležela a přehrávala si vše co se mi v poslední době stalo.
Sekretářka Iron Mana.
Sražení s Capitanem Americou.
Setkání se, se zatajovaným synem Starka, kterej byl drogovej dealer.
To s Lukasem v obchodě... Všechny jejich vzpomínky jsem měla přímo před očima.
Byla jsem na skupinové terapii kvůli alkoholu.
Ráda bych řekla, že se svět mění, ale to se měníme my. To my určujeme všechna svá rozhodnutí.

...
Vzbudil mě nepříjemný zvuk budíku a Clear zanadávala ať ho vypnu.
Ani jsem si nechystala snídani, protože půjdu Starkovi pro Frape, to musí mít Zack po něm, a koupím si něco i pro sebe. Hodila jsem na sebe bílé šaty k tomu jsem si vzala stříbrný náhrdelník a bíle balerínky. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Na molo to nebylo, ale mě to stačilo.

"Pro koho to bude?" Zeptal se prodavač ve Starbucks a čekal s otevřenou fixou na mojí odpověď.
Nadechla jsem se, že řeknu ať tam nic nepíše, ale vzpomněla jsem si na vzkaz, který Tony nechal u šatů.
"Napište tam - od vaši milované sekretářky... Děkuji," usmála jsem se a pak si vzala něco pro sebe.

Vyjela jsem výtahem do Starkovi pracovny a dala mu Frape se 'vzkazem' na stůl. Byla jsem v práci o čtvrt hodiny dřív což se v mém případě nikdy nestalo.
Když jsem došla za svůj 'půltík', podívala jsem se jestli má Tony dnes nějakou schůzku. Dnes neměl vůbec nic! Páni....
"Slečno pan Stark pracuje na důležitém projektu a nepřeje si být rušen," vyděsil mě hlas, který vycházel... od nikud?!!
"Kdo to je?" Křikla jsem vyděšeně.
"To je JARVIS," řekla mi žena, která byla před půltem.
"Ach... Dobrý den Pepper," snažila jsem se o upřímný úsměv... Ale řekněme si to na rovinu (reklama na ZUNO 😂) s ironyckým byl naprosto totožný. Ona se jen pousmála a odešla do výtahu.
"Tak JARVIS jo? To bude zase nějaká Tonyho vymoženost," řekla jsem si pro sebe nahlas.
"Jsem umělá inteligence, která vypomáhá panu Starkovi," ozval se znovu hlas od nikud.
"Dobře JARVE... Jen mě prosím už takhle neděs," řekla jsem a přesunula se k počítači.

Najednou se přihrnul černoch s páskou přes oko... Nick Fury. Ani se na mě neohlédl a mířil si to k výtahu.
"Kam jdete?"... 'Do výtahu Lilly, představ si to!!'
"Za panem Starkem," odpověděl aniž by mi věnoval jakoukoliv jinou pozornost.
"Nemáte objednanou schůzku," řekla jsem a snažila se být milá. Konečně se na mě otočil a já litovala, že jsem něco řekla.
"Jsem jeho bývalý šéf a..." V tom jsem mu skočila do řeči. "Vím kdo jste."
"Aha... No tak to mě potom nech jít dovnitř," zesílil hlas. Nech jít? Tykáme si snad?!! Navíc Stark tu není.
"Ahoj Fury, rád tě vidím... Opět." ozval se Tony od vchodových dveří. Dobře tak už tady je... Já i černoch jsme sebou trhli a otočili se.
"Zdravím Starku," zamručel a zalezl společně s Tonym do výtahu.
Stála jsem před těma dveřma jako idiot a koukala do nich jako ještě větší idiot...

Ahojda kočandy ❤️😍
Jak se máte?
Další díl je na světě👏🏼👏🏼
Vím, že je dlouhej, ale potřebovala jsem do něj nacpat co nejvíce. A to jsem tam toho chtěla dát ještě víc, ale říkala jsem si ať to zbyde do dalšího dílu. 😉
Skrz ty drogy... Něco o tom vím, tak jsem to chtěla použít a taky vás s tím trochu seznámit 😂😊❤️
Nevím proč, ale tenhle díl se mi zdá strašně i ničem. No snad se bude líbit aspoň vám.
Když tak napište co si o něm myslíte, protože by mě to docela zajímalo!!
Děkuju za PŘEČTENÍ, VOTE, KOMENTÁŘ ❤️
Vaše 👑 Blond Princess 👑