Not normal girl - with Avengers

4. ❤️ "Možná ji znám"

Byla jsem tak naštvaná, že bych mu nejradši vrazila. Rázným krokem jsem k Lukasovi došla a on se mě evidentně dost lekl, protože doslova od Alisy odskočil.
"Co si myslíš, že děláš?" Zařvala jsem tak hlasitě až se na mě všichni s otráveným pohledem otočili.
"Já... Já... Je tu i Clear?" Vykoktal své slova a kmital pohledem po celém obchodě jestli ji náhodou nezahlédne.
"Jsi ubožák... kolik jste toho spolu prožili a ty se jí vzdáš kvůli takové," na chvíli jsem se odmlčela a hledala to správné slovo. "děvce," dodala jsem nakonec, i když bych ji pojmenovala dvakrát hůř.
"No a co ti je do toho?" Řekl a doslova se mi vysmál do obličeje.
"Jestli sis toho ještě nevšiml tak je to moje nejlepší kamarádka," zavrtěla jsem hlavou a vzpomínala jak mi vše o něm vyprávěla. Jak je úžasný, dokonce s ním prožila i svoje poprvé. Byli spolu neuvěřitelné tři roky!!! A on... Položila jsem mu ruku na rameno a chtěla mu zmáčknout přesně mezi ramení kost a lopatkou, věřte že to dost bolí. Už jsem to několikrát použila. Jenomže se stalo něco zvláštního... Ohromě zvláštního.
Najednou jsem se ocitla v kavárně kde seděla Clear s Lukasem. Drželi se za ruce... Vše kolem bylo rozmazané. Potom se obraz rozplynul a byli jsme všichni tři v kině, snažila jsem se na ně mluvit, ale vůbec nereagovali. Opět se vše rozplynulo a najednou leželi u nás v bytě, v MÉ posteli a... bože!!! dělali to...
Postupně tak přecházeli zážitky, které s Clear zažili. O všech jsem věděla, protože mi to vyprávěla. Až na ten poslední... Strašně se hádali a Lukas ji uhodil. A pak všechno zčernalo a já stála zase zpátky v obchodě a měla ruku na Lukasově rameni. Dokončila jsem stisk a zmateně pozorovala jak se hroutí k zemi. Rychle jsem se otočila zpět ke kabinkám a nepravidelně dýchala.
'Co to bylo?' Opakovala jsem si stále dokola.
Když jsem došla ke kabince, uslyšela jsem jak Clear popotahuje.
"Je to idiot," zablekotala jsem a odhrnula závěs.
"Ale... Já vím. Proč? Proč já? Proč?" Začala hysterčit a já nevěděla co dělat. Nemůžu jí říct co se stalo...
"Víš co?" Usmála jsem se na ni a utřela ji slzy do rukávu.
"Co?" Podívala se na mě červenýma očima kolem kterých měla rozmazané kruhy od řasenky.
"Teď si utřeš obličej a hrdě kolem něj projdeš. Nenech si to líbit... Buď silná!!" Na chvíli jsem se cítila jako Kattnis z Hunger Games. Nemám tušení proč, ale jo.
"Fajn..." Zašeptala a pomalu vstávala ze studené země, na které seděla.
Vytáhla jsem vlhčené ubrousky a začala jí utírat obličej dokud ho neměla bez jediné šmouhy.
"Tak pojď," řekla jsem a odhrnula závěs.
"Já nevím," zakuňkala a já dělala, že jí neslyším. Chytla jsem jí za zápěstí a vydala se s ní naproti Lukasovi.
Když jsme procházeli kolem něj, slyšela jsem jak se Clear nadechla a zrychlila krok. Ale né kvůli tomu aby byla rychleji pryč, ale kvůli tomu aby do něj narazila větší silou. Musela jsem se zasmát, když Lukas neudržel rovnováhu a Alisa se ho snažila zachytit.
Poplácala jsem Clear po zádech a všimla jsem si jak má až neuvěřitelně blonďaté vlasy. Řekli byste, že je má obarvené, ale ona je takové má od přírody. Strašně jí je závidím...
"Jdeme domů," řekla a trochu jí přeskočil hlas, ale já jen pokývnula hlavou a vyšla ven z centra.
Asi pět minut jsme čekali než zastaví nějaký taxík. Když nám zastavil docela mladej kluk, nastoupili jsme a řekli adresu.
Vypadal strašně happy a pořád se usmíval. Přišlo mi to až neuvěřitelně nefér jak někdo má den jakoby vyšplhal na Everest a druhý se cítí jako kdyby stál na popraskaném centimetrovém ledě, který pokrývá Atlantic.

Zastavil a usmál se na mě. Ukázal částku na displeji a já vytáhla peněženku. Vrazila jsem mu peníze do ruky a hrnula se ven z auta. Clear už dávno běžela po schodech do bytu. Když jsem se k nám dobelhala, dveře byly rozvalené a na zemi ležely roztrhané fotky s Lukasem.
Přišla jsem k ní, chytla jí za ruku a obejmula jí. Pomalu přestala s trhání fotek a položila mi obličej na rameno. Slzy zanechávaly na mém tričku mokré skvrny. Najednou se po bytě rozprostřelo děsivé ticho. Z ničeho nic mi zazvonil mobil. Začala hrát písnička od LuchMoney Lewise - Bills. Na displeji se zobrazilo Tonyho číslo.
(T-Tony, L-Lilly)
L - prosím?
T - No ahoj, prosím tě máš dnes večer čas?
L - né tak docela... Zamračila jsem se a mrkla na Clear.
T - aha... No ono to je jedno. Dnes je večírek a měla by jsi na něm být. Už jen proto, že Pepper je v LA a já nemám partnerku.
L - a musím? Víte já musím teď vyřešit jednu věc.
T - pokud se jedná o tvoji kamarádku tak ji vezmi sebou. Nad tím jsem se zamyslela a podívala se na červený obličej, který smrkal do mého trička.
L - dobrá, kam máme přijít?
T - pošlu pro vás auto... Tak zatím.
L - naschledanou...
"Vstávej Clear. Jdeme na se malinko provětrat," řekla jsem s úsměvem a zvedala Clear ze země.
"Já nikam nejdu!" Zašklebila se a posmrkovala dál.
"Říkáš ty," dloubla jsem do ní a pomohla jí tak k úsměvu, který se objevil na jejím smutném obličeji.

...
"Bezva a teď co si máme vzít na sebe že?," povzdechla jsem si u otevřené skříně. Ani jsem nevěděla jestli to je jako párty nebo společenská akce...
"Myslím, že už máme vybráno," zakřičela na mě Clear z chodby. Došla jsem k ní a hodila ten face 'jak to jako myslíš?'
"Koukni," kývla směrem k pootevřené krabici. Když jsem nakoukla byla tam modrá a růžová látka s krajkou. Přiklekla jsem a přečetla si vzkaz, který byl připevněn ke stužce na krabici.
Pokud nemáte co na sebe tak si vezměte tyhle šaty.
                                        Tvůj milovaný šéf...
Protočila jsem panenky a vytáhla šaty. Byly nádherné, na můj vkus tedy moc krátké, ale i přesto jsem hleděla. Oboje byly potáhlé přes hebkou látku krajkou a pod prsama měly černou stužku s mašlí. (Šaty jsou na obrázku)

Make-up jsem si udělala jemný až na oči, které jsem zbarvila do černa a rty jsem si přetřela stejnou růžovou barvou jako měli šaty. Clear si dala jen lesk a kouřové modré stíny. Rozpuštěné vlasy dodaly vzhledu volnost. Mezitím jsem se já pachtila s drdolem aby mi fialové vlasy nekazily souhru barvy šatů a úst.
Zazvonil zvonek a my si naházely takové ty důležité věci do černých kabelek a vzaly si boty na jehlách, které Tony přiložil k šatům.
Dost jsem koukala jak to vybral, mohl by být návrhář.

Nastupovaly jsme do bílé limuzíny ve které nás přivítal Stark. Clear málem přestala dýchat a já mu poděkovala za oblečení.
"Ále... To byla maličkost," mrkl na mě a nalil oboum šampaňské.

...
Cesta trvala nějakých dvacet minut. Nevěděla jsem co mám čekat, ale když jsem vyšla z auta tak jsem se jen modlila aby to nebyl sen. Nedivila bych se tomu... potom co se mi přihodilo s Lukasem v tom obchodě.
Tony mi podal ruku a já nasadila úsměv abych na všech těch blikajících foťácích vypadala aspoň trochu normálně. Ke Clear přišel nějaký Tonyho známý.
Všechno vypadalo dokonale... Dokonce tam byl i červený koberec!! JÁ-ŠLA-PO-ČERVENÉM-KOBERCI!!!!
Konečně jsme došli do velkého sálu kde jsem mohla rozmrkat oči a zbavit se tak problikávání blesků od foťáků.
"Časem si zvykneš," pošeptal mi Tony a hrnul se se mnou za nějakými lidmi.

Seznámil mě snad se všemi co tam byli.
Najednou se s kamenným obličejem zastavil a někam hleděl. Podívala jsem se stejným směrem. Stál tam nějaký černoch, chvíli jsem přemýšlela kdo to je... Až potom co za ním Tony odešel mi došlo, že to je Fury... Nick Fury-ředitel S.H.I.E.L.D.u.

*Tony*
"Ahoj!!" Natáhl jsem ruce na pozdrav našemu milovanému pirátovi.
"Zdravím Starku," odsekl a já dal ruce zpět dolů, protože jsem pochyboval, že zrovna on by mě obejmul.
"Co vy tady? Nečekal jsem tě," sám nevím od kdy si tykáme, ale pokud vím tak to šlo s SHIELDem do kopru. A teď není ani můj šéf.
"Ále... Přišel jsem se jen podívat jak se ti daří," zamručel až podezřele přátelsky. Jeho oči... teda oko pořád pokukovalo po Lilly.
"Vážně jsi tu jen kvůli tomu?" Zeptal jsem se na rovinu. Nehodlám chodit kolem horké kaše.
"Starku... Vím, že už ti nemám co rozkazovat," nad tím se zašklebil a pokračoval, "ale zjisti o ní co nejvíc..."
Nechápavě jsem zdvihl obočí. A chtěl se zeptat proč, ale skočil mi do řeči, "Neptej se, později ti vše vysvětlím. Jen potřebuji vědět jestli je to ona."
"Cože?" Neudržel jsem se a vyvalil to na něj víc hlasitěji než bych si přál.
"Možná ji znám..." Řekl tak potichu, že jsem pomalu nerozeznal řečená slova.
"Dobře, ale nebudu jí nutit říkat něco co nechce," odpověděl jsem mu na předchozí otázku a otočil se zpět k ostatním hostům.

Čaute jednorožci ❤️😍
Omlouvám se, že tenhle díl je takovej kostrbatej, ale psal se dost špatně...
No hlavní je, že jste to dočetli až sem!!! 😂😂😉
Koukněte se na příběh bademotion  této slečny 😍😍
Jsem moc ráda za každé přečtení, vote a KOMENTÁŘ 😂❤️😘😍💋
Vaše 👑 Blond Princess 👑