Ona

~45~

V noci pak už Ell nezvracela ale když se ráno probudila nemohla se ani hýbat jak jí bylo špatně.

Po tom co se probrala jsem jí podala kalhotky aby aspoň něco na sobě měla. Oblékla si je a podívala se na mě.
"Mě tak strašně bolí hlava." Chytila se za hlavu a opřela se o opěradlo.
"To se ani nedivím. Na, vypij to." Podala jsem jí 'vyprošťovák'.
"Díky." Napila se. "Co jsem včera dělala?"
"Pila jsi. Hodně."
"A provedla jsem něco?"
"Ne."
"Ty jsi naštvaná?"
"Ne nejsem. Jen se necítím dobře, jsem unavená."
"Aha... já si asi půjdu ještě lehnout."
"V pohodě, jen běž." Nechala jsem jí spát a odešla jsem do pracovny podívat se na emaily.

"Spam, nepotřebný, reklamy..." projížděla jsem stránku po stránce. Najednou mi zazvonil telefon. Byla to babička.
"Ahoj babi."
"Ahoj zlatíčko, dorazily jste domů v pořádku?"
"Tak docela."
"To jsem ráda. Slyšela jsem že to Elisabeth trošku přehnala."
"Jo přehnala... ale už to bude snad dobrý."
"Ale v pořádku jste, že jo?"
"Neboj babi, všichni jsme v pohodě."
"Tak dobře, pozdravuj Eli."
"Jojo budu, pozdravuj dědu ahoj." Položila jsem telefon vedle sebe a šla jsem dál prohlížet emaily. Měli nás totiž informovat ohledně mateřské dovolené a ještě ohledně Zoë. Neveděla jsem jestli to budeme řešit telefonicky, osobně a nebo přes email.

Šla jsem si uvařit čaj. Nalila jsem do konvice vodu a šla jsem se podívat na Ell. Ležela schoulená do klubíčka v rohu gauče. Voda se dovařila a já si šla dodělat ten čaj. Vytáhla jsem si z lednice ještě mléko a dolila jsem si ho do čaje. Vzala jsem si hrnek zpět do pracovny ale po cestě z kuchyně jsem narazila do Ell.
"Ježiš promiň!"
"Au!"
"Já jsem tě polila?"
"Jo!" Vykřikla. Položila jsem hrnek na stůl a vzala jsem utěrku kterou jsem Eli utřela hruď a ruce.
"Dobrý?"
"Hrozně to bolí." Namočila jsem tu utěrku do studené vody a přiložila jsem jí ji na hrudník.
"Pojď do koupelny." Vzala jsem jí za ruku. "Vlez si to vany, musíme to dát pod studenou vodu." Ell si sundala mikinu a sedla si do vany. Musela jsem jí pomoct protože se ještě trošku motala. Pustila jsem ze sprchy studenou vodu.
"Aaa to je ledový!"
"Ale pomůže ti to. Stejně jsi opilá, máš přehnaný reakce." Najednou jsem z pracovny uslyšela zvonit telefon. "Drž si to." Vložila jsem sprchu Eli do rukou a utíkala jsem zvednou telefon. Když jsem vzala do ruky telefon všimla jsem si že jsem si spálila ruku.

Byl to pán z kojenečáku. Nemohla jsě to ale zvednout protože hned po to jsem uviděla že jsem taky opařená mě to začalo taky bolem. Odpověděla jsem tedy na hovor zprávou, že zavolám později.

Bežela jsem zpět za Eli do koupelny a dala jsem si ruku pod vodu tekoucí v umyvadle.
"Ty taky?"
"Jo..." po tom jsme si spáleniny chladily asi deset minut jsme si je namazaly takovou hojivou mastí a obvázaly jsme je obvazy.

Teď už jsem mohla odpovedět na ten telefon.
"Dobrý den, nemohla jsem před tím mluvit a tak volám teď."
"Dobrý den, chtěli jsme vám jen oznámit, že si Zoë můžete převzít do péče už od dneška. Všechny papíry se stihli vyplnit dříve než jsem čekali."
"To je skvělé, ale dneska jsme po oslavě... Takže se nám to vůbec nehodí. Je to strašně trapný ale stala se nám tu taková nehoda s čajem a prostě-"
"Chápu vás. Dejte nám tedy vedět kdy si jí vezmete. Naviděnou."
"Nashle."

                            ***

Myslím, že jsem měla Eli opařit tím čajem už ráno. Po té studené sprše se jí hned udělalo líp. Sice ne úplně ale líp jí bylo.

"Cítíš se na to, že už zítra budeme rodiče?" Zeptala se mě při večeři Eli.
"Jako nikdy." Usmála jsem se a vzala jsem si kus salátu do pusy.
"Jsem strašně šťastná. Budeš máma. Konečně! Po tom všem!"
"Ty taky!" Po tvářích mi začaly stékat slzy. Byla jsem tak strašně šťastná.